Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
BC_121001_0001_Blog

Pan Bandzone. Od táboráků až k objevu Charlie Straight

Pošli to dál

Smíchovské nádraží pod okny pražského sídla firmy jako by symbolizovalo jeho životní dráhu. Bez výhybek, výluk a přestupů. Michal Novák v šesti letech nasedl v Příbrami do hudebního vlaku a dosud nevystoupil, jeho studentský projekt Bandzone za pár let a tak trochu i nechtěně vyrostl do obřích rozměrů a dnes na jediném místě sdružuje bezmála 40 tisíc českých klubových kapel. Máte chuť na rock, hardcore nebo metal? Nebo si chcete poslechnout příštího Tomáše Kluse? Stačí jeden klik.

Na bedně u něj v kanceláři, v níž se po koncertech převáží hudební aparatura, odpočívá soška Anděla. Novák ji dostal za produkci alba skupiny Charlie Straight, jednoho z největších talentů, které v Česku pomohl odhalit. Jestliže v 99 procentech případů si nová kapela založí na Bandzone profil vlastně jen tak pro sebe, případně proto, aby si v republice našla další spřízněné muzikanty a v budoucnu s nimi třeba uspořádala společný koncert, pro to zbývající jedno procento se registrace do největší české a dost možná i evropské databáze kapel stává počátkem velkého kolotoče.

novák3

Michal Novák dostal Anděla za produkci alba Charlie Straight.

„Když je vám šestnáct, založíte v garáži v Horní Dolní kapelu, natočíte demo a chcete je někam dát k poslechu,“ popisuje Novák standardní postup, který vedl většinu z těch 39 860 kapel naťukat do prohlížeče adresu bandzone.cz. Tam se mladí muzikanti dostanou do fronty ke schválení, administrátor si jejich dílko poslechne a třeba nadšeně řekne WOW. „Pak spadnou ke mně do kategorie talentovaná skupina, která stojí za pozornost, poslechnu si ji a řeknu si: Toto jsou noví Charlie Straight, XindlX nebo Tomáš Klus, kteří u nás taky začínali,“ vypráví zakladatel a majitel webu a taky kytarista skupiny The Switch (ano, i ona má na Bandzone svůj profil).

Nikdo takovou ambiciózní partičku nemusí znát, svůj hit na internetu může mít sotva den, ale už jim zvoní telefon od skauta hudebních talentů Nováka, který v ruce mává smlouvou. „Uděláme singl, klip, vydáme to u našeho spřáteleného vydavatelství Warner Music, agent začíná kapelu bukovat na festivaly. Protože jste mladí, levní a nemáte ještě nos nahoru, okamžitě jste zajímaví pro Adidas, který nám věří, že umíme objevovat talenty a že za tři roky budete druhý Klus.“ Z toho fofru se může točit hlava, ale toto je velmi exkluzivní případ a opravdu jen zlomek toho, co Bandzone dělá obvykle. Primární myšlenka byla vytvořit jakousi sociální síť, díky níž amatérští muzikanti sdílejí své hobby.

Čtěte také: V dětství si připadal jako Forrest Gump, dnes dělá zakázky pro Hollywood

Sám Novák je hudbou celoživotně postižený, vyrůstal u táboráků a odmala brnkal na kytaru. V devíti domů přinesl přihlášku do hudební školy a složenku na 60 korun za školné. „Rodiče koukali,“ říká. „Ale měli radost, že jsem prokázal samostatnost a tah na branku.“ A ten už ho nikdy neopustil. Vystřídal flétnu, klarinet, akordeon, ale v 15 na něj zaútočila puberta a on už nechtěl být tím klukem v košilce s patkou, chtěl být frajírkem, velkým muzikantem a sáhl po elektrické kytaře. Dva roky nato zakládal kapelu, která letos oslaví 20 let, a tehdy pomalinku začal budovat základy svého dnešního byznysu.

Coby manažer se staral o bukování koncertů, domlouval výměnné akce s kapelami z celé republiky, komunikoval s kluby. Jenže na konci devadesátek byl internet ještě nedospělý. „A já jsem měl na všechno jenom notýsek. Všechno to bylo hrozně krkolomné.“ Až na Vysoké škole ekonomické se Novákovi s přístupem na síť otevřel nový svět, kde začaly rašit profily kapel. „A já z toho byl nadšený, hledal jsem ty, se kterými bychom mohli spolupracovat.“ Jenže jedny stránky nefungovaly vůbec, další nešlo otevřít v jiném prohlížeči nebo byly rozsypané. A on přemýšlel: Chtělo by to nějaký pořádný katalog. Tak po škole začal svůj notýsek převádět na jedničky a nuly, po zaměstnání od šesti do tří ráno s kamarádem na projektu pracoval a v roce 2005 vyšli s prototypem dnes tak úspěšného webu s ročním obratem čtyři miliony korun, který si Novák cení na 20 milionů.

novák1

Michal Novák hraje s kapelou The Switch 20 let.

„Byl to otevřený systém, a kdo nás našel, mohl se zaregistrovat. Což ale nebyl zpočátku můj cíl,“ vzpomíná Novák. „Taky když se tam zničehonic objevila cizí kapela, nevím už název, ale řekněme Zelený jabka z Kotěhůlek, nejdřív jsem byl v šoku. Jak na nás přišli? Ale pak jsem si řekl, že by stránka nemusela sloužit jenom mně, že má potenciál a může to být větší projekt, co bude sloužit manažerům. Ti si najdou kapelu podle regionů, žánru, počtu fanoušků. A v mladickém nadšení vznikla za měsíc druhá verze.“

Za první rok, to se psal letopočet 2007, se do ní zaregistrovalo 500 kapel, za další rok 3000 a najednou hudebním éterem letělo přesvědčení, že kdo není na Bandzone, jako by nebyl. „V roce 2009 jsme byli na úplném vrcholu slávy,“ počítá Novák, ale s agresivním nástupem YouTube a Facebooku se část pozornosti uživatelů internetu přesunula jinam. „Od té doby nám návštěvnost klesla pouze o 30 procent, což je důkaz neuvěřitelné loajality uživatelů. V současnosti se na Bandzone každý den zaregistruje v průměru deset kapel. A tak to trvá 11 let.“

Teprve na jejich konci Novákův hudební expres dojel k rozcestí a jeho (stroj)vedoucí řeší dilema. Může nechat svůj projekt běžet v zajetých kolejích, sem tam něco opravit, přidat funkci a věřit, že bude Bandzone fungovat dalších pár let jako kvalitní katalog klubových kapel. „Nebo najdu investora a pustím se do generálního redesignu služby s ohledem na současné technologie,“ přemýšlí. „Oba způsoby se mi líbí, ale ten druhý o trochu víc, protože Bandzone je moje dítě a pořád tím žiju. Ať je to nablýskané, voňavé, učesané a ať zase nabídneme něco, nad čím budou lidi znovu žasnout. To by mě vnitřně těšilo.“

Čtěte také