Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
pravda uvod

Pane Pravdo, měl jste pravdu aneb Jak vyladit domov nejbohatším Čechům

Pošli to dál

Moje práce začíná tam, kde skončí architekt, popisuje svůj byznys Pavel Pravda. Jeho firma Innex vymýšlí a vybavuje interiéry na míru tak, aby všechno v nich ladilo dohromady. Zjednodušeně se tomu říká interiérový design, ale tahle práce má mnohem širší rozsah. „Může to být od jednoho křesla po celý barák,“ říká Pravda.

Mezi jeho klienty patří nejbohatší Češi, špičkoví manažeři či profesionální sportovci. V našem žebříčku 50 českých miliardářů Pravda jako své zákazníky napočítal 12 mužů. Konkrétní jména ale jen pošeptá, v článku je pochopitelně zmiňovat nechce, protože hlavní doménou jeho práce je diskrétnost.

U některých podnikatelů aspoň může zmínit, jaké realizace Innex dělal pro jejich komerční projekty. Jde například o Stanislava Prose, pro nějž vybavoval klubovnu golfového klubu v Čeladné, nebo Miroslava Voštiara a venkovní markýzy jeho vyhlášené restaurace a hotelu U Zlaté studně.

Kromě toho ladil interiér pro luxusní brněnskou kliniku SurGal, butik Hugo Boss v Pařížské, showroom šperkařské značky Gioia, kterou tamtéž otevřela modelka Pavlína Němcová, nebo hotel Kempinski (nyní The Mark) v Hybernské ulici v centru Prahy. Jeho rukopis najdete i v bytech bývalých fotbalových reprezentantů Tomáše Ujfalušiho, Miroslava Kadlece a hokejového gólmana Ondřeje Pavelce.

_MTF7022

Po deseti letech, kdy mění domovy nejbohatším Čechům, může Pravda zodpovědně říct: „Vkus Čechů se lepší. A to díky většímu rozhledu do světa a cestování po vyspělých zemích.“ Podle jeho slov je častěji problém v tom, že přesně neumějí říct, co by vlastně chtěli – jak by měl interiér v konečné podobě vypadat a co by v něm mělo být. „O to důležitější je se s nimi dobře poznat, pochopit, jak by měla vypadat finální podoba,“ říká Pravda, který často spolupracuje s partnerkami nejbohatších Čechů.

Když se stane, že si klient k sobě domů vymyslí něco nesmyslného, snaží se mu to Pravda vymluvit. „Když se mi to ani napopáté nepodaří, tak ho nechám zjistit na jeho peníze, že to je blbost. Většinou pak stejně přijde a řekne: Pane Pravdo, měl jste pravdu,“ usmívá se.

Ve svém oboru – anglicky nazvaném Exclusive living – má Pravda konkurenci zejména v zavedených studiích jako Stopka nebo Nika. Innex se od nich odlišuje tím, že se jeho zakladatel a stoprocentní majitel v jedné osobě každé zakázce sám věnuje. „Trávím s těmi lidmi hodně času, hlavně u nich doma. Můj byznys v podstatě vznikl z potřeb bohatých lidí, které štvalo, že nemají své bydlení dotažené,“ popisuje. „Jedeme vždycky podle přání klienta, takže se musíme vždycky všechno naučit. Jsme takoví concierge pro interiér a exteriér,“ popisuje s tím, že někdy to obnáší i sehnat správné dřevo do krbu.

Pravda ročně zvládne zařídit jen malé desítky zakázek. „Schválně jedeme v malých počtech, abych se všemu stihnul osobně věnovat. Všechno stojí a padá se mnou. Ročně děláme zhruba 20 malých bytů nebo tři velké domy,“ říká a dodává, že hodně bytů, které zařizuje, slouží svým majitelům ne jako domov, ale jako investice.

celadna

Realizace golfového klubu Stanislava Prose v Čeladné.

Když popisuje, jak jeho práce v reálu probíhá, pomáhá si přirovnáním: „Když mají k sobě jednotlivé věci ladit, tak se někde musí začít. Kruh někde začne a my ho uzavíráme, sladíme vzor i detaily dalších prvků. Třeba když máte stěnu z hrubého betonu, tak by se ten motiv měl někde zopakovat, například v popelníku na stole.“

Při své práci spolupracuje s významnými architekty, designéry či skláři jako je Rony Plesl či Stanislav Fiala. A dává příležitost mladým českým designérům, jako je Vladimír Staněk, Mirka Horká, Světlana Koženová, Pasta Oner, Matyáš Fuchs, Anna Marešová nebo Licrete duo Jiří Peters & Vladimír Eberl.

„Asi máme zrovna dobrý ročník mladých. Jsou to lidé, co mají talent, světovou úroveň a chápou, že jim nikdo nedá nic zadarmo,“ říká s tím, že on jim na oplátku dává možnost dostat se k nejbohatším lidem v republice. „Mladočeši“, respektive jejich práce, je vidět i v jeho v showroomu na pražské Floře.

Tomu dominují barevná křesla a vystavené koberce či markýzy. Vedle spousty dalších bytových doplňků jsou tu i drobné vychytávky – například chytré záclony, které se samy rozjedou na jeden dotek nebo pokovené záclony, které propouští světlo, ale absorbují teplo – to se v letních pařácích docela hodí. Anebo designové žaluzie, které se dají stáhnout na obě strany, nejen klasicky nahoru.


Pravdův byznys vznikl ze stínění – kdysi začínal na severní Moravě ve firmě Isotra, která patří mezi největší dodavatele žaluzií. Ale jeho životní příběh stojí za to si odvyprávět – aspoň ve zkratce – od začátku.

Ještě za komunismu vystudoval v Ostravě průmyslovku, poté sloužil ve vítkovických železárnách jako profesionální hasič. Po revoluci měl na chvíli malou firmu na prodej cenných papírů, ale jak sám říká, „lehce nabyl, lehce pozbyl“, takže zanedlouho musel začínat od nuly.

Tak se nechal zaměstnat ve firmě, která zastínila okna v mnoha českých panelácích. Isotra totiž v dobách největší slávy žaluzií se svými 700 zaměstnanci montovala až 3,5 tisíce žaluzií denně. Pravda se v podniku rychle vypracoval na pozici obchodního ředitele. „Zjistil jsem, že mi to docela jde. Tak jsem se odstěhoval do Prahy, založil si živnostenský list, stal se největším odběratelem od Isotry a začal to dělat jako službu pro bytová družstva.

Postupem času se ze žaluzií a markýz ovšem vyvinul mnohem komplexnější byznys. „Lidem se líbilo, jak máme zařízenou vzorkovnu. To byl počátek Innexu a toho, co děláme dnes,“ dodává Pravda.

10960196_392700034231807_8190581881822960652_o

Interiér showroomu šperkařské značky Pavlíny Němcové Gioia.

Dnes má 12 zaměstnanců, roční obrat blížící se 50 milionům korun a v kapse výhradní zastoupení špičkových nábytkářských značek Kenzo, Manutti či Sits a výrobce markýz Markilux. „To je mercedes mezi markýzami. Žádná nejde pod 100 tisíc korun,“ říká Pravda.

On sám se vidí jako butik, který nepotřebuje škálovat svůj byznys po násobcích. Proto nemá žádný úvěr ani kontokorent a zakazuje si mít velké oči. „Já jsem malá firmička. Nejedu na kvantitu, ale na kvalitu a vyzobávám si třešničky. Tak mě to baví.“

Fotografie: Michael Tomeš

Čtěte také