Aktuální vydání magazínu Forbes

Luštění poslepu a pomocník ryzlink. Jak se Češka stala masterem vína

Pošli to dál

Češka původem i temperamentem, píše o sobě na svém blogu, přitom pivo ji moc nebaví. Zato o víně ví snad úplně všechno a má na to i papír. V tomto oboru se za nejvyšší možné ocenění znalostí všeho kolem révy bere titul Master of Wine a od roku 1953, co se uděluje, ho získaly jen necelé čtyři stovky mužů a žen. Od února je mezi držiteli respektovaného vyznamenání jediná Češka. Lenka Sedláčková.

Po střední škole v Ústí nad Labem se Sedláčková vydala do zahraničí hlavně kvůli jazykům. Nejdřív žila v Německu, pak v Londýně, nikde se ale neplánovala usadit. Na sklonku tisíciletí však byly rozdíly v příležitostech ve Velké Británii a v České republice natolik výrazné, že se rozhodla v ostrovní metropoli zůstat. Právě v Londýně přičichla k vínu a už u něj zůstala.

V roce 2005 ji její tehdejší přítel, který se živil zpěvem, vzal s sebou na degustaci v obchodě s víny Theatre of Wine, a protože se chtěla o vinařství dozvědět víc, začala pro Theatre pracovat jako obchodnice. Teď se u významného britského dovozce a dodavatele vín Berry Bros & Rudd stará o marketing a branding vína, díky čemuž je její práce všechno, jen ne nudná. Organizuje degustace, propojuje vinaře s klienty. „Mám víc zodpovědnosti, což je super,“ oceňuje plody, které jí titul přinesl.

Čtěte také: Praha pije víno aneb Jaké jsou nejnovější vinné trendy

Titul Master of Wine uděluje britský The Institute Of Masters Of Wine a uchazeč musí nejdřív prokázat znalosti i dovednosti v umění, vědě a byznysu vína a zkoušení pak probíhá ve třech ročnících. První fáze, tedy jednodenní zkouška, spočívá v degustaci 12 vín naslepo a psaní dvou esejí. „První ročník chtějí vidět, jestli na tu hlavní zkoušku máme,“ říká Sedláčková.

Úvodním sítem projde asi polovina zájemců a častou příčinou neúspěchu je podcenění časového rozložení zkoušky, tedy odhad, kolik času zabere vína ochutnat a odpovědět na otázky, a pak taky podcenění přípravy na zkoušku obecně. To Sedláčková se učila zodpovědně.

LenkaSedlackova

„Na první ročník jsem se připravovala, jako by to byl druhý ročník. Pořád jsem ochutnávala vína, každé dva týdny jsem psala esej,“ vzpomíná. A taky si založila studijní skupinu. S dalšími uchazečkami o titul Alexandrou Tilling a Emmou Symington se společně učily a ze spolupráce následně vzešel i blog WineMonkeys, kde dámy dodnes píší recenze na vína. Kdo by čekal nějaké snobské povídání, spletl by se – tón blogu je totiž odlehčený.

Sedláčková ale nezná víno jenom z knih, výrobu si osahala i na vlastní ruce. Když se začala v roce 2011 chystat na zkoušky, hned ji napadlo, že nemá praktickou zkušenost s výrobou vína. „Tak jsem si okamžitě zařídila stáž u jednoho z našich vinařů,“ popisuje. „Chtěla jsem být na tu zkoušku tak připravená, jak jen to je možné,“ říká.

Přesouvala se po regionech: Bierzo, Ribera del Duero, Penedès… a při poznávání cesty vína z vinohradu do vinárny zjistila, že vinařina dá zabrat. „Když je čas vinobraní, pracuje se od šesti od rána do jedenácti do večera,“ říká Sedláčková. Práce ve výrobě vína se její novou vášní sice nestala (bez vinařských zkušeností se dostala jen k nezáživným činnostem jako přimíchávání přísad do vína), ale právě díky stáži přeci jen našla novou lásku – Španělsko.

Čtěte také: Staňte se expertem na víno. Nejlepší český sommelier radí, jak na to

Noc před první zkouškou druhého ročníku se Sedláčková probudila. „Měla jsem trošku paniku z těch bílých vín, ta jsou většinou z nejtěžších,“ vzpomíná. Obavy ale byly zbytečné, navíc měla štěstí a hned čtyři ryzlinky v poznávačce jí – fanynce právě této odrůdy – zkoušku osladily. A povedlo se i zadání červených vín. „Vína, která jsem tam dostala, byla jako ze snu. Bylo tam všechno, co jsem chtěla, co jsem očekávala a na co jsem byla připravená,“ vzpomíná.

V dalších ročnících, kde se dostalo i na byznys s vínem, mohla zase zužitkovat zkušenosti ze své práce. I když jen do jisté míry. Zkouška se totiž neorientuje jen na britský trh, ale třeba i na skandinávský, čínský, na celý svět. A závěrečnou disertační práci psala o šumivých španělských vínech, přičemž uplatnila vášeň, kterou našla právě na cestě za titulem.

Její současná práce je různorodá, nejvíc ji ale baví kontakt s vinaři. „Ti, se kterými pracujeme, se stali i přáteli,“ oceňuje. A když je práce zároveň zálibou, nevyhne se vám, ani když máte volno. „Snažím se mít dovolené, které s vínem nemají nic společného, ale nějak se mi to nedaří. Manžel je taky Master of Wine a těšil se, až zkoušky udělám a budeme moct jet třeba do Karibiku nebo někam, kde nemusíte navštěvovat vinice. Jenže se to zatím nějak nepodařilo a vždy, když někam cestujeme, tak se ráda něco naučím.“

Sedláčková se má ještě co učit i o své původní domovině, ze které kdysi odešla. „Někdy kolem roku 2008 jsem byla navštívit vinaře kolem Mikulova,“ vzpomíná. Jenže dnes už by se coby Master of Wine nejspíš nespokojila jen s návštěvou, jinak by totiž nemohla vína rozeznávat i poslepu. A i do Prahy se brzy vydá za vínem – jako zkušená porotkyně tu bude hodnotit vína na akcích Vinař roku a Prague Wine Trophy.

Autorka: Daniela Ešnerová

Čtěte také