Aktuální vydání magazínu Forbes

Perfekcionismus je cesta k vyhoření. 7 rad od ženy, která se to rozhodla změnit

Pošli to dál

Martina Grygar Březinová je dlouhá léta součástí nejvyššího českého byznysu a patří i ke stálicím našeho žebříčku nejvlivnějších žen Česka. Bývalá generální ředitelka společnosti Sodexo působí v nejvyšších manažerských pozicích téměř 20 let. A přesto, nebo spíš právě proto, přišla na to, že přemíra práce dokáže i pořádně uškodit.

Čtěte také: Hackněte si život aneb Jak být lepší podle nejvlivnějších Češek

„Byla jsem zvyklá pracovat ve vražedném tempu, pořád jsem byla ten, kdo celý tým neustále motivoval a díval se dopředu,“ vypráví u kávy v bistru v ulici V Celnici v centru Prahy. Na snídani jsme se sešly v devět hodin ráno – předtím odvezla svého pětiletého syna do školky. Právě on byl důvodem, proč se loni v létě rozhodla svůj dosavadní život a pracovní nasazení přehodnotit.

„Do práce jsem se vrátila, když mu byly tři měsíce, v jeho devíti měsících jsem zase už pracovala jako CEO na plný úvazek. Najednou ale byly synovi čtyři roky a já viděla, že je to on, kdo mě skutečně potřebuje. Že potřebuje mou přítomnost. Že ho chci vyzvedávat ze školky sama, že s ním chci trávit mnohem víc času, než kolik mi dosavadní práce umožňuje. A rozhodla jsem se zvolnit,“ popisuje Grygar Březinová.

Zvolnění si naordinovala se vším všudy. Generální ředitelka, která se dlouhodobě věnovala i mentorování ostatních lidí, dala v práci výpověď a na rok si naplánovala soukromý sabatikl. „Rozhodla jsem se dát sobě i rodině čas, který potřebujeme,“ říká k tomu jednoduše.

Dnes se věnuje vzdělávání. Využívá tu své letité manažerské zkušenosti a spolu s programem Odyssey Muriel Anton se snaží v leadershipu zdokonalovat ředitele veřejných i soukromých škol.

Po roce pauzy se objevily i nabídky z byznysu a jednu z nich dvaačtyřicetiletá Martina Grygar Březinová před pár dny přijala. „Vzdělávací aktivity si chci ale nadále ponechat. Zklidnila jsem se a mám pocit, že ukotvení, které jsem při svém ročním restartu získala, nezmizí ani s nástupem do nové firmy. Vím, co teď chci se životem dělat, a vím velmi přesně, kde chci pomáhat.“

Pokud máte intenzivní pocit, že i vy možná potřebujete zastavit, zvolnit a najít nový směr, něco ve svém životě změnit nebo prostě jen najít novou kotvu, Martina Grygar Březinová pro vás připravila pár rad, jak na to.


1. Prací člověk za život vystřídá několik – vztah s dětmi je na celý život.

Mentoruji léta. Před pauzou jsem přišla večer domů s vysvětlením, že jdu později, protože jsem byla na mentoringu. Syn se zeptal, co to mentoring je. Nejlepší mi přišlo vysvětlení: „Povídáš si o tom, co druhé trápí, a snažíš se jim pomoci.“ Z jeho reakce mě zamrazilo: „A proč nepomůžeš mně?“

Cokoliv, co dokážete v práci, je fajn, ale většinou jich za život vystřídáte několik. Co se do dětí vloží do šesti let, zůstane v nich na celý život a čas už pak vrátit nejde.

2. Vytvoří-li se příležitostem prostor, přijdou.

Odcházet po deseti letech z práce bylo jako skákat do neznámé vody. Nevěděla jsem, co bude za rok, který jsem si jako pauzu chtěla dát. Velmi rychle přišla příležitost spolupracovat s Montessori, časem se objevila spolupráce se startupy, a když pauza skončila, objevily se zajímavé nabídky.

Neznamená to, že jsem během toho roku občas neměla pochybnosti o tom, co bude dál. Ale ve finále jsem té roční kariérní přestávky nikdy nelitovala.

3. Dejte si odstup, dá vám to nadhled.

Vypadnout z koloběhu schůzek a rozhodnutí po skoro 20 letech v byznysu mi přineslo nadhled – nad životem i nad byznysem.

4. Vědět, co chci, a nebát se si o to říct.

Během tohoto roku jsem si udělala jasno, jakou hledám práci, a velkou roli pro mě hrálo to, jak velkou flexibilitu dostanu. Na všech pracovních rozhovorech jsem říkala, že třikrát týdně budu chtít odejít ve čtyři, abych syna ze školky vyzvedla já.

Jasno hned od začátku. Hledala jsem práci tam, kde bude jedno, odkud práci dělám, a kde je důležitý výsledek, a ne hodiny strávené v kanceláři.

5. Když nemůžeš, tak přidej vs. Spomaľ, máš privysokú rýchlosť.

O rozdílech v mužském a ženském leadershipu byla popsána už spousta stran.

Mí bývalí kolegové z obchodu měli Zátopkovo heslo, když nemůžeš, tak přidej. Pokud ovšem doma ztrácíte půdu pod nohama, tak to za sebe spíše vidím na zpomalení.

V rychlosti blesku vystoupá adrenalin a zrychluje se dech, ale na stabilizaci vztahů je potřeba podle mě hlavně klid.

6. Perfekcionismus na všech frontách je cesta k vyhoření.

Zvládat kloubit rodinu a kariéru je prostě fuška. A už jsem dávno pochopila, že idylka to každý den nebude. Jen mi pomohlo pochopit, že jinak než přes jasné priority to nepůjde. A někdy je to holt synova vánoční besídka a jindy je to prezentace v práci.

Barometrem je taky domácí klid. Na děti asi zvedne hlas občas každý, ale pokud se to začne stávat příliš často, je podle mě potřeba zbystřit. Když v sobě nosíte velkou nervozitu, je asi čas zpomalit – zajít na jógu, na vzduch nebo si zazpívat Spomaľ, máš privysokú rýchlosť.

7. Dělejte to, co vám dává smysl.

Když jsem byla mladší, jeden kolega mi dal radu: Práce tě musí bavit. Čím jsem starší, tím víc vidím, že v ní musím cítit smysl.

Pracovat na něčem, co zapadá do kontextu, jak vy osobně chcete měnit svět. Na něčem takovém, že když se vaše dítě zeptá, co vlastně děláš, s nadšením mu odpovíte. Pak jsem přesvědčená, že mít radost z práce jde samo. A radost dokáže každodenní stres snížit snad víc než meditační techniky.

Foto: Jiří Turek, Jana Jabůrková

Čtěte také