Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
lohinsky_schejbal_web_7534uzka

Pět kroků k prvnímu milionu Jakuba Lohniského. Nemyslete česky, radí

Pošli to dál

Na Forbes.cz se ptáme úspěšných Čechů, co bylo rozhodující v začátcích jejich podnikání, tedy než vydělali svůj první milion. Zkrátka co přesně je k úspěchu dovedlo a jaké rady by dali ostatním. Dnes svou cestu k úspěchu popisuje Jakub Lohniský, spolumajitel značky pánského oblečení Le Premier, která loni hospodařila s obratem 50 milionů korun.


Učí české muže, jak se správně oblékat, a ještě na tom postavil svůj byznys. Jakub Lohniský ve dvaatřiceti letech spoluvlastní nejrychleji rostoucí obchod, který se specializuje na takzvané made-to-measure šití – vyberete si střih obleku, který je vám pak upraven na míru.

Loni v Le Premier ušili 3700 košil a 900 obleků, letos by to mělo být už téměř jednou tolik a obrat by se měl vyšplhat na 80 milionů. Lohniský si v módním byznysu splnil sen, ale dnes přiznává, že v prvních měsících moc nechybělo a tenhle sen skončil dřív, než pořádně začal.

Tohle je pět nejdůležitějších momentů, které mohou za to, že se to nestalo. Pět kroků Jakuba Lohniského k úspěchu. Berte jeho cestu na vrchol jako inspiraci.

Krok číslo jedna: Krok do nejistoty

Pracoval jsem v PR agentuře, pak jsem si založil vlastní a vůbec nic mi nechybělo. Měli jsme slušné výsledky a bavilo mě to. Jenže pak jsem si uvědomil, že nechci do konce života jen psát tiskové zprávy. Možná to zní divně, ale jeden den jsem se probudil a řekl si, že to změním.

Pokud váháte, jestli se do podnikání pustit, tohle je zásadní moment. Musíte se rozhodnout, že půjdete do nejistoty. Přesně tohle pro mě byl Le Premier. Vůbec jsem tehdy nevěděl, kde a jak ušít košili, ale věděl jsem, jak by měla vypadat, že chci něco vyrábět a pracovat se skutečnými zákazníky. Být v tom dobrém slova smyslu továrníkem.

Chodil jsem si tehdy šít obleky do Deloru, líbilo se mi to, ale pořád jsem si říkal, že bych to zvládl líp. Bylo to asi trochu naivní, protože jsem to viděl jen z té zákaznické strany. Pořád jsem o tom ještě nebyl úplně přesvědčený, tak jsme si se společníkem z PR agentury jako mezikrok otevřeli prádelnu, že budeme prát košile zaneprázdněným byznysmenům.

Trh tady ale na to úplně nebyl. A asi ještě ani teď není. Lidé se nás ale začali ptát, jestli nevím, kde koupit dobrou košili, kde kravatu. A tím přitápěli pod kotlem, až se to jednou definitivně zlomilo.

Krok číslo dvě: Správné načasování je klíčové

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují o tom, jestli se váš byznys rozjede, je správné načasování. A musíte mít štěstí. Le Premier jsme otevřeli v létě 2011, měli jsme krásný obchod, jenže to mělo jeden háček. Nikdo do něj nechodil. Tři dny jsme neprodali nic. Pak jednu kravatu. A pak zase nic. Bylo to strašně frustrující.

Setrvačností jsme ale dojeli až do listopadu, kdy najednou lidé začali kupovat dárkové poukazy na Vánoce. To nám hrozně pomohlo a vylepšilo nám to cash flow, protože za poukaz zaplatíte, ale většinou si ho vyberete později nebo nikdy. Kdybychom otevřeli už v lednu, o žádném úspěšném Le Premier bychom se dnes nebavili. Do Vánoc bychom nevydrželi.

lohinsky_dovnitr done

Druhý bod je, že se trh s pánskou módou pohybuje ve vlnách a my jsme se zrovna trefili do chvíle, kdy trh začal růst. Byli jsme u toho, když se ten koláč dával do trouby a začal se péct, takže jsme měli tak rok a půl čas se rozkoukat. Pak se upekl a teď je z něj tak čtvrtka snězená. Tak tři čtyři roky se teď bude jíst, pak trh poroste mírně nebo vůbec a na další dvouciferný růst si počkáme zase pár let.

Krok číslo tři: Vzdal jsem se auta a to nás zachránilo

Le Premier běžel pár měsíců a do Vánoc, které nám nakonec pomohly, bylo ještě daleko. Zkoušeli jsme prodávat boty Allen Edmonds, což je americká značka, kterou nosí američtí prezidenti, jenže byly moc drahé, takže to nefungovalo. V Anglii jsem objevil značku Loake, která nabízela stejnou kvalitu, ale byla o 40 procent levnější. A tak jsem si říkal, že to bude poslední pokus o naši záchranu.

Do Anglie jsem odjížděl s tím, že koupím maximálně za 100 tisíc, víc peněz jsme stejně neměli, a uvidíme. Klasická česká vyčkávací taktika. Jenže jakmile přede mě na stůl položili objednávací formulář, pochopil jsem, že jestli koupím pár kusů, nic to nevyřeší a navždy se tam zapíšu jako další zájemce, který je připravil o čas. Když k tomu připočtete fakt, že jsem tam bylo jako malý kluk v hračkářství a emoce pracovaly, odjížděl jsem s objednávkou za skoro půl milionu. Už ve vlaku jsem byl ve stresu, kde na to vezmeme.

Říkal jsem si, že bych si mohl snížit životní standard, a tak mě napadlo, že prodám svoje auto. Bylo to BMW 335 Coupe s individuální výbavou a červenou kůží, které jsem si vysnil.

Tak jsem doplatil leasing, zbylo mi 800 tisíc korun, za 150 tisíc jsem si koupil ojetý passat a za zbytek jsme nakoupili boty. Druhý den se jejich prodej začal rozjíždět a už za čtyři dny jsme prodali víc bot než dřív za celý měsíc s Allen Edmonds. Byznys jsme nastartovali, ale moje ego trochu utrpělo.

Já se s tím smířil, ale pár lidí v okolí to bralo jako důkaz, že se nám nedaří. Zdálo se, že pořád stoupám nahoru, a najednou místo v nablýskaném bavoráku přijedu v tom passatu. Hloupost, ale trochu jsem nad tím přemýšlel. Takže největší problém nebyl v tom, že jsem přišel o svoje vysněné auto. Horší bylo, že jsem v lidech vytvořil dojem, že se mi nedaří. Jenže zpětně je evidentní, že to byl pro Le Premier klíčový krok.

Krok číslo čtyři: Blog je nejlepší marketing

Když jsem mluvil o tom, jak trh s pánskou módou začal růst, neskromně si myslím, že jsem tomu pomohl i tím, že jsem o módě začal psát svůj blog Muži v Česku. Psal jsem ho svým stylem a fungovalo to. Provokativně a někdy prvoplánově. Občas se to zvrhlo, ale byl to trochu záměr. I za cenu, že si o mě lidé někdy mysleli, že jsem mírně řečeno blbec, který zbytečně provokuje.

lohinsky_dovnitr 2 done

Srašně moc nám to pomohlo. Upoutali jsme na sebe pozornost. Fungovalo, že jsem ho začal psát pro toho chlapa, co vydělává 30 nebo 40 tisíc a každý den ráno tápe, co si má na sebe obléct. Žádné vypracované postavy a vystajlované fotky. Toho tady bylo mraky.

Zaměřil jsem se na mainstream a začal jsem si říkat: Přemýšlel jsi, že vypadáš směšně, když nosíš hranaté a špičaté boty z umělé kůže? Jsi prase, když nosíš stejnou košili tři dny po sobě. Byly to úplné základy, ale lidé je neznali. Čtenáři se mnou často polemizovali, občas článek převzalo velké médium.

Blog nebyl a není náš prodejní kanál, ale rozhodně nám pomáhá i nadále. Protože to, o čem píšeme, stále někdo hledá. Pořád někdo neví, jak se obléknout do divadla nebo co to znamená black tie. Ukázalo se, že je to vlastně účinný a levný marketing. Výhodou je, že jsme byli první a už to nikdo nemůže zopakovat.

Krok číslo pět: Zaměřil jsem se na zákazníky

Úspěšné služby a produkty vždy spojuje jedna věc – dobrá péče o zakázníka. Lidé, kteří za nimi stojí, mají rádi svoje zákazníky. Protože zákazníci nosí peníze a bez nich by nebylo na výplaty.

Tahle logika platí tisíciprocentně. A byla to první věc, na kterou jsem myslel, když jsem budoval Le Premier. Je to jako v manželství. Někdy vás zákazníci štvou, ale nakonec si stejně uvědomíte, že musí být spokojení, a vy to překousnete. A nejde jen o to, že zákazník má vždy pravdu. Nestačí jen vyměnit zboží. Spíš musíte přemýšlet nad tím, že když přijdou v sobotu, jejich děti si musí mít v obchodě kde hrát a zabavit se. Takhle musíte přemýšlet.

A další věc. Když přijdete v Německu do obchodu, nikdo vás tam neotravuje. V Česku je druhý extrém. Proto nám spousta mužů říká, že nechtějí jít do prázdného obchodu, protože se jich někdo bude určitě na něco ptát. Je to hodně psychologie. Víme, jaký typ lidí k nám chodí, i to, jaké mají nálady.

S tím totiž souvisí i to, jak je potřeba přistupovat k sociálním médiím. Dřív když měl zákazník v obchodě nepříjemnou zkušenost, musel si to nechat pro sebe, jenže dnes se s ní může hned podělit na Twitteru nebo Facebooku. Nic nemažu, nehádám se s nimi. Snažím se zákazníka kontaktovat a zeptat se, proč to napsal. Beru to jako součást hry.

a chyba, kterou bych dnes neudělal

Říkám, že když udělám deset rozhodnutí, sedm z nich musí být dobře. Když mám ale jmenovat jednu chybu, bude to, že jsem ne všechny peníze utratil efektivně. Pro něco se vždy nadchnu a chci to do praxe uvést co nejrychleji. A pak mě to o to víc stojí. Kdybych byl rozvážnější, mohlo to být levnější.

Je ale otázka, jestli je lepší být rozvážnější a mít na účtě třeba víc peněz, nebo utratit víc peněz, ale zase to zrealizovat rychleji. Já nikdy nebudu ten rozvážný typ. Proto asi nikdy nebudu nijak extra dobrý golfista. A to si přenáším i do byznysu. Nedokážu si o víkendu sednout a přemýšlet, jak to v pondělí udělám. Prostě to udělám rovnou.

Proto kolem sebe potřebuju lidi, kteří mě krotí a pokládají mi otázky, které mě štvou, ale zároveň mě usměrňují. Potřebuju vedle sebe klidnou sílu. Kdyby to bylo jen na mně, možná bych dělal chyb víc.


Přečtěte si i další texty ze série Můj první milion: svých pět kroků k úspěchu v nich popisuje Tomáš Čupr, zakladatel Slevomatu, spolumajitelka Firmy na zážitky Linda Vavříková nebo vlastník čajového impéria Oxalis Petr Zelík.

Čtěte také