Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-04
svatba done

Počkejte s manželstvím, dokud si nebudete jistí, kým chcete být

Pošli to dál

Kdy byste se měli oženit či vdát? Jednoduchá odpověď může být třeba – v červnu. To je měsíc, kdy se tradičně bere nejvíce lidí. Mnohem důležitější je ale otázka, kdy je na manželství ta správná doba a správný věk.

V padesátých letech se lidé v Americe brali mladí. Pokud byla žena v pětadvaceti stále sama, leckdy zjistila, že ti nejlepší muži už jsou rozebraní. A pokud byla ve třiceti stále svobodná, ale s titulem a dobrou prací, vypadalo to s jejími svatebními vyhlídkami už opravdu bledě.

Ale – v každé éře vydržela spíše ta manželství, která lidé uzavřeli v pozdějším věku. Dokonce i v padesátých letech platilo, že spíše vydržely sňatky uzavřené brzy po dvacítce než v pozdním teenagerském věku. Jak vyplývá ze statistik, v dnešní době je pro trvající manželství potřeba ještě větší odklad. A z těchto čísel se dá vyvodit pět důležitých lekcí.

1. Manželství se změnilo. Stalo se symbolem dospělosti, nikoli cestou k ní, jak tomu bývalo dříve. V padesátých letech mělo manželství za úkol zkrotit a uřídit sexualitu a přispět k pokračování rodu. V šedesátých letech šlo k oltáři 30 % amerických nevěst již těhotných a zbytek se snažil mít děti co nejdříve po svatbě. Jakmile přišly děti, od ženy se očekávalo, že se bude plně věnovat domácnosti a rodině, zatímco manžel bude vydělávat na živobytí.

50 family done

Dnes je průměrný věk mužů při vstupu do manželství blízký 29 letům a u žen je lehce přes 26 let. Většinou oba pracují a v mnoha ohledech závisí jeden na druhém – ve výchově dětí, společně dělají domácí práce nebo platí hypotéku. Lidé chtějí partnera, kterému mohou důvěřovat, který bude dostatečně flexibilní, aby společně zvládli posuny v kariéře, nemocné děti apod.

Abyste tím pádem mohli najít skutečného partnera pro život, potřebujete sami vědět, kým jako dospělí budete a co bude vaše dospělé já potřebovat, aby nechřadlo.

2. To znamená, že zřejmě budete potřebovat dokončit školu. Pokud se navíc rozhodnete po vysoké usilovat o další titul, většinou vás to dále změní – vytříbí se vaše ambice, setkáte se s novými lidmi a změní se váš pohled na to, jakého partnera potřebujete a chcete.

3. Měli byste mít představu, co chcete v životě dělat a jak je vámi zvolená kariéra kompatibilní s představami partnera o jeho vlastní. Zahraniční dopisovatel, který často cestuje daleko po světě, a šéfkuchařka či majitelka restaurace, která právě svázala své celoživotní úspory s konkrétním místem, to asi nebudou mít úplně jednoduché.

couple stara done

4. Měli byste mít představu, kde budete žít. Což přímo souvisí s kariérou. Není psáno, že tam, kde žijete, budete mít možnost se realizovat v dlouhém časovém horizontu a nebudete chtít či muset práci změnit. Zatímco je pravda, že dálka a vzájemná vzácnost mohou vztah utužovat, kupříkladu děti se takto vychovávají vážně špatně.

5. Měli byste vědět, zda dokážete akceptovat a tolerovat partnerovy chyby a nedostatky. Svatba je skutečným závazkem a ne vždy budete mít za zády k dispozici hromadu rádců. Přijít na to, zda větší záliba v alkoholu je záležitostí mladického paření, nebo problémem hraničícím se závislostí, je mnohem snadnější ve třiceti než ve dvaceti.

Stejně tak už máte v tomto věku jasnější představu, zda ta původně nesmělá postava vedle vás získá někdy sebejistotu, nebo si bude hryzat nehty v koutě už napořád. A i když je většinou těžké předpovídat, kam vás život zavede, rozhodně pomáhá vědět, zda vy a váš partner sdílíte aspoň rámcově stejnou představu o tom, jak žít ve zralém středním věku. S báglem na zádech a jointem sledovat západy slunce nad norskými fjordy? Připravovat děti do kroužků a učit se s nimi na přijímačky? Obojí?

family zapad slunce done

No a co teprve pokud je vám něco málo přes dvacet, školu máte za sebou, vycházíte jen tak tak a máte pocit, že se to hned tak nezmění? Pak patříte k těm, pro které manželství ztratilo na ceně úplně nejvíce – přesně proto, že partner, který s vámi sdílí pocit marnosti, vám těžko pomůže se z něj vyhrabat – právě naopak.

Nejtěžší zkouškou je pro mnoho párů neplánované dítě. V padesátých letech by se takový pár určitě vzal. Takovým párům dnes radíme to samé, co kterýmkoli jiným – vezměte si jenom toho, komu budete důvěřovat, že při vás bude stát v příslovečném dobrém i zlém, a za žádnou cenu si nepořizujte ihned potom dítě druhé.

Co z toho plyne?

Trefit ten správný věk na ženění či vdávání není jen tak. Časy se stále mění. Páry, které se vezmou v jednadvaceti a funguje jim to (a velká gratulace těm čtenářům, co do této skupiny patří) jsou buď neobvykle rozumné, nebo žijí své životy stejně jako v letech padesátých – v prostředí, které jim pomáhá udržet si vzájemnou lásku či překonat těžká období. Pro nás ostatní se vyplatí počkat, dokud nezískáme jistější nebo pružnější práci, realističtější představy a očekávání ohledně svého protějšku, nepoložíme pevnější základy budoucího rodinného života a nepřijdeme na to, jaká jsou a co doopravdy potřebují naše dospělá já.

Tento článek napsaly June Carbone a Naomi Cahn, autorky knihy Marriage Markets: How Inequality Is Remaking the American Family. June Carbone je profesorkou na University of Minnesota Law School a Naomi Cahn profesorkou na George Washington University Law School.

Čtěte také