Na českém internetu má řadu kritiků, kteří mu nemůžou přijít na jméno. Jenže právě to devětadvacetiletého Zdeňka Cendru vůbec netrápí. Jeho mottem je nebát se jít proti proudu a měnit zažité věci, i kdyby tím někomu šlápnul na kuří oko. A faktem je, že mu to vychází.
První statisíce vydělal v pubertě a dnes dělá tahle výrazná postava české internetové scény byznys za stovky milionů korun. A aniž bychom ji významem chtěli srovnávat s Jobsem nebo Zuckerbergem, stejně jako slavní podivíni je i Cendra ve svých zvyklostech daleko od toho, čemu se říká průměr. Kvůli úspoře času nepije alkohol, telefon nosí ztišený, neutrácí za luxus a osobním schůzkám se vyhýbá, jak to jen jde. Přemýšlí a mluví tak rychle, že sotva stíháte a v jeho slovníku se běžně objevují výrazy typu disrupce nebo challengovat.
„Jediné, co umíme, je doručovat internet,“ říká o svých projektech podnikatel, s čímž začal už v šestnáci, kdy založil SuperHosting.cz. Dnes tahle firma patří k největším dodavatelům obsahu do českého internetu a na jeho serverech fungují služby jako Bazoš.cz, Uložto.cz, Mimibazar.cz, TV Nova či Heureka.cz.
Předloni tenhle rodák z Liberce založil se společníkem Peering.cz, což je první komerční internetový uzel v Česku, který už propojuje více než třetinu českého internetu a zčásti přebral zákazníky národnímu uzlu NIX (pro laiky – do peeringových center se připojují poskytovatelé internetového obsahu pro vzájemnou, rychlou a levnou výměnu dat).
Ani to mu ale nestačilo a roku 2012 vzal útokem globální trh s projektem CDN77.com, jehož servery rozeseté dnes po celém světě umožňují stejně rychlé načítání webového obsahu, ať sedíte v Praze, Pekingu nebo Los Angeles. „Našimi zákazníky jsou celosvětově významné weby z 96 zemí světa. Všechny firmy jsou přitom ziskové a bez zadlužení,“ říká. Ptáte se, jak to dělá?
„Nemám respekt z věcí, které se na začátku zdají nemožné, protože na začátku je všechno nemožné,“ uvádí jednu ze svých byznysových zásad, kterých během setkání zmíní ještě několik. Třeba že pro úspěch je důležité obklopovat se lidmi, kteří jsou v něčem dál a kteří vás „challengují“, neboli vybičují k ještě lepšímu výkonu.
Což Cendrovi, který měl už na základce kamarády z komunity o pět až deset let starších lidí, výrazně pomohlo v začátcích kariéry. V patnácti tak krom jiného vyvinul s kamarádem třeba vůbec první videochat v Česku. „Tenkrát nás nenapadlo nic lepšího, že ho nabídnout třem největším firmám v oboru – Seznamu, Atlasu a Centru. Ty nás ale v roce 2001 odmítly s tím, že video není budoucnost internetu,“ vypráví o mometech, kdy svou schopností „disrupce“ předběhl dobu.
Z programování se postupně stala posedlost, i díky které se mu podařilo třikrát za sebou zvítězit v soutěži Junior Internet (v níž mimochodem zazářil i pozdější zakladatel SocialBakers Jan Řežáb). A chvíle, kdy mu cenu předával tehdejší ministr informatiky Vladimír Mlynář, nejenže nakopla jeho sebedůvěru tak, jak by škola nebo rodiče nikdy nesvedli, ale taky mu vnukla myšlenku si pomocí internetu vydělávat.
„Uvědomil jsem si, že zakázkově vytvářet weby je sice fajn kreativní činnost, ale nelze ji škálovat, což znamená, že jednu práci neprodáte třeba stokrát,“ vysvětluje, proč jako slibný byznys vyhodnotil právě hosting, neboli poskytování prostoru na internetu prostřednictvím pronájmu serverů.
A zatímco jeho spolužáci ze střední chodili na pivo a čutat do míče, Cendra se každý pátek sbalil a odjel z Liberce dělat na živnosťák maminky byznys do Prahy. Jeho sbírka serverů se tak pomalu rozrůstala do chvíle, než mu v sedmnácti dali rodiče nůž na krk – buď škola, nebo podnikání. A Zdeněk se rozhodl skočit do dospělosti po hlavě. Opustil školu, domov a odstěhoval se do Prahy.
„Už v prváku na střední jsem fakturoval nižší statisíce měsíčně, zatímco náklady byly desítky tisíc. Celý zisk jsem reinvestoval do firmy. Financoval jsem všechno z cash flow – od zákazníků jsem chtěl platit například rok dopředu,“ vypráví o začátcích.
Právě od té doby se s ním táhne nelichotivá pověst. „Některé jeho obchodní praktiky se v minulosti mohly jevit za hranou – přiliš agresivní a nátlakové. Nicméně, nikoho nepodvedl a stále to připomínat je stejné, jako předhazovat čtyřicetiletému člověku, co dělal v patnácti,“ říká dnes internetový publicista Patrick Zandl.
Sám Cendra přiznává, že na začátku podnikání měl až příliš sebevědomí a svými kontroverzními názory zbytečně urážel lidi z oboru. Kvůli absenci zkušeností prý taky s klienty prvních pár let neuzavíral smlouvy, z čehož vzniklo hodně sporů.
„Zpětně jsem ale rád, že jsem dostal tisíckrát přes pusu, díky tomu jsem se levně naučil, jak jednat s lidmi v byznysu. Dokud vás první zaměstnanec nedá k soudu, tak se pracovní právo prostě nenaučíte, nemáte důvod,“ říká paralelou.
Současná kritika oponentů, která kvůli založení vlastního peeringového uzlu a údajně i tvrdému tlaku na zákazníky skrze SuperHosting se do něj připojit zajistila Cendrovi, respektive SuperHostingu vyloučení ze sdružení NIX.cz, mu naopak vrásky nedělá vůbec.
„Nám a dalším firmám, které se pak staly našimi prvními zákazníky, nevyhovovala rigidita sdružení. Když vidím něco, co nefunguje a myslím si, že bych to dokázal změnit, jdeme a uděláme to. Samozřejmě tímto přístupem často někoho naštvete, protože mu berete jeho pohodlí.“
Sdružení NIX.cz se v reakci na oslovení Forbesem omezilo slovy mluvčího Viléma Sládka na suché konstatování, že cílem NIXu jakožto neziskové organizace není na rozdíl od těch komerčních zisk.
Najít skuliny na trhu je nicméně Cendrovou devízou, díky níž se mu podařilo uspět s CDN77 v konkurenci globálních hráčů typu Akamai či Amazon – na světové poměry je totiž malá firma oproti zkostnatělým obrům pružnější, rychlejší a zákaznicky přátelštější.
Ačkoli snadné to nebylo. „První rok jsme produkt jenom vyvíjeli a firma byla v měsíční ztrátě ve vyšších statisících korun. To je moment, kdy musí podnikatel zachovat klidnou hlavu. Kdyby se rozhodoval rychle, přijde mu to jako nemysl. Na konci druhého roku se situace otočila. Loni jsme se dostali do plusu, všechny investice z našich dalších firem splatili a letos bude EBITDA v nižších desítkách milionů.“
Jestli vás tenhle – ne úplně čítankový – příběh inspiroval, přečtěte si od Zdeňka Cendry pár tipů, které se mu hodily v byznyse.
Novou věc si maximálně zjednodušte
Chceme-li expandovat s naší službou do dalšího státu, prostě tam jdeme a teprve pak řešíme, jaké nové překážky na daném trhu jsou. Kdybych totiž začal řešením každé z těch překážek, tak tím i skončím. Nový koncept se musí bez otálení vyzkoušet, zda funguje, a pak už ho jen dopilovávat. Lidé běžně začnou podnikat tak, že si pořídí hezké vizitky a telefonní číslo z kanceláře v centru města, prostě zbytečnosti. Pokud neprodáváte fyzické zboží třeba v e-shopu, je takový přístup v době internetu nesmyl. Lze začít hned, vytvořit funkční prototyp a pokud je to dobře promyšlené a udělané, může to začít fungovat.
Obklopujte se chytrými lidmi
Osobně nečtu skoro vůbec české servery, jen zahraniční, a sleduji nejdůležitější lidi ve svých oborech na Twitteru, ať jde o technologie nebo design nebo obchod. Jejich myšlenky mě totiž nutí uvažovat v kontextech, jak je využít pro sebe a být ještě lepší. 20 procent úspěchu totiž znamená mít informace dřív než vaši konkurenti a umět s nimi pracovat.
Vnášejte do byznysu lidský přístup
Zákazníci velmi oceňují, když se s nimi bavíte normálně jako s člověkem, protože pak nevzniká pocit, že jsou jedním z tisíce. Věty typu “Vaše objednávka bude zpracována co nejdříve” u nás nemají místo, místo toho odpovíme “Jasně, kolega už na tom maká”. V našem sales oddělení máme jen ženy, což je v IT nezvyklé. Ale funguje to, protože když zákazník zavolá čtyřem firmám a u nás mu místo Honzy odpoví v IT a obchodě zkušená dáma, tak si nás zapamatuje.
Aspoň 100 dní dovolené
Množství času mimo každodenní běh událostí je klíčem k inovaci. Nové nápady nedostanete v open spacu v 9 hodin dopoledne. Dlouhodobým zkoušením jsem došel k číslu 100. Takový počet dnů v roce mimo kancelář na dovolené je ideální poměr mezi soustředěním na práci a prostorem pro kreativní myšlení a rozvoj firmy. Vždycky ale zahraniční cesty spojím s jednáním v dané destinaci. Tohle samozřejmě nelze dělat v začátku podnikání. 100 dní dovolené je přesně ten model, kdy mají lidi ve firmě prostor k seberealizaci, zároveň o ní neztrácíte přehled a máte dost prostoru nechat se inspirovat novými podněty. Když na pár dní uniknu každodennímu shonu Prahy, napadnou mě třeba další dvě firmy, které můžeme dělat.
