Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
letadlo

Pokud máte fóbii z létání, nejhorší je vyhýbat se mu

Pošli to dál

Manželský pár sedí u večeře, mezi nimi lahev vína a romantiku zesiluje západ slunce. Mike Sanders přemýšlí o tom, co speciálního pro svou ženu vymyslet k 15. výročí svatby. Pozvedne čísi a v jakémsi návalu emocí pronese: Poletíme na Havaj?

„Jsou chvíle, kdybyste nejraději hned spolkli, co jste pronesli,“ říká dnes Sanders. Má totiž neskutečný strach z létání, čímž spadá do skupiny lidí, které ničí aviofobie.

Nemusí jít jen o samotný let, Sanders se bojí i samotných letišť, bezpečnostních kontrol, eskalátorů i nástupních tunelů. Prostě čehokoliv, kde hrozí pohyb ve stísněném prostoru. Dokonce jen vyzvednout někoho u letadla u něj donedávna probouzelo paniku, takže představa pěti hodin nad oceánem bez možnosti vystoupit, dokud se kola nedotknou runwaye, ho ničila. Jenže myšlenky na Honolulu už nedokázal z manželčiny hlavy vyhnat.

Sandersovy strachy a podobné pocity lidí stižených aviofobií jsou však tak trochu mimo, protože letectví je na poměr přepravených osob stále nejbezpečnější druh dopravy, připomíná server Quartz. Tyto statistiky jsou však jen malou útěchou nervózním pasažérům, kteří vidí spíše ty nejmedializovanější nehody: tajemné zmizení letu malajsijských aerolinek, sebevražedného pilota German Wings nebo taky pád letounu EgyptAir.

Čtěte také: Vynálezce bezpečnějšího létání: rozjel jsem v životě čtyři projekty a čtyři manželství

Byť jsou takové nehody extrémně vzácné, dokážou kolovat po zpravodajských stanicích celé dny a odradit tak spoustu lidí. Ale konfrontace se strachem je nejlepším způsobem, jako ho zvládnout.

Jednou z metod léčby je vytváření katastrofických scénářů, vymýšlet příběhy o nejhorších obavách z letů, číst je pořád dokola, dokud úzkost kolem slov a obrazů nezmizí. Může se to zdát kruté, nutit už tak vystrašené letce představovat si selhání motoru nebo požár na palubě, ale právě toto je způsob, jakým se dá vyhýbání se letadlům odnaučit.

Když se výlet na Havaj přiblížil, Sanders se rozhodl postavit svému strachu čelem. Přihlásil se do kurzu, kde tým pilotů, psychologů a personálu pomáhá vyhnat fóbii z létání. Kapitán Robin Boone létal u Northwest Airlines 35 let a je do morku kostí přesvědčený o bezpečnosti letadel a ochotný vyvracet mylné informace.

„Tolik se bojí létat jen kvůli nedostatku informací,“ tvrdí kapitán. „Proč se piloti nebojí? Protože vědí, jak to všechno funguje.“

Nejčastějším spouštěčem obav jsou davy, uzavřené prostory a strach ze závratí. Psychologové proto klienty učí techniky vizualizace, dýchání a fyzické relaxace, aby se dokázali s těmito situacemi poprat. Meteorolog vysvětlí, proč letadlu neuškodí úder blesku. A piloti zase demonstrují všechny záložní systémy.

Čtěte také: Chytrá sedadla a virtuální realita. Co nás čeká v letadlech budoucnosti

Do pomoci vystrašeným cestujícím se také zapojují samotní výrobci letadel. Třeba turbulence můžou být spouštěčem hysterie. „Ale vlastně vám nemůžou ublížit,“ uklidňuje Boone. Jakýkoliv neočekávaný propad letadla však mnohé donutí křečovitě sevřít opěradlo a modlit se.

Například Boeing studoval reakce pasažérů na turbulence a do svého modelu 787 Dreamliner zabudoval technologii hladkého letu, která letadlu pomáhá díky informacím o okolním vzduchu odhadovat výkyvy v letové výšce a upravuje tak let ještě dřív, než turbulence nastane.

Technika stranou, v letadlech se jde ještě dál. Třeba velikostí okýnek, osvětlením kabiny nebo i rozmístěním úložných prostor nad hlavou – to vše vytváří kulisy, které mohou ovlivnit pohodu cestujících.

Proto se Boeing na základě studií, které tvrdí, že lidé u okna se cítí klidnější, rozhodl zvětšit jeho velikost o 65 procent. Oddálení úložných prostor snižuje klaustrofobické pocity a barevné osvícení, které se během letu mění, pomáhá při přechodu do jiných časových pásem.

A kromě odbourávání všemožných úzkostí je za všemi těmi úpravami podle potřeb cestujících i jedna obchodnická motivace – tedy že spokojenější pasažéři létají častěji.

Čtěte také