Co má společného sedmá největší ekonomika světa se zemičkou z poloostrova na jihu Evropy? Ta první, Brazílie, bude dost možná kráčet ve stopách té druhé, ekonomicky kolabujícího Řecka. Brazílie totiž není schopna zvládat svůj tristní hospodářský vývoj a vypadá to, že bude jen přihlížet, jak ztrácí vliv. Podobně jako se to svého času stalo Venezuele nebo hlavnímu brazilskému soupeři Argentině.
V zatím posledním dílu brazilského dramatu se hraje o to, zda odstoupí tamní ministr financí Joaquim Levy, jehož přísná politika rozpočtových škrtů zhoršuje postavení brazilské ekonomiky. A trhy Levymu a Brazílii jasně říkají: Uskrovňování se nepomohlo Řecku a nepomůže ani vám.
„Když je ekonomika takhle na kolenou, všichni vědí, že skromnost nepomáhá. Jestli hodlá v recesi zvedat daně, měli by ho nahradit,“ tvrdí o kontroverzním ministrovi makroekonom Vladimir Signorelli.
Ani Řecku pět let úsporných opatření žádné impulzy k nastartování ekonomiky nepřineslo. A Brazílie nyní zažívá největší ekonomický propad za poslední čtvrtstoletí. Jak píše Bloomberg, už na začátku roku mířila země do recese kvůli propadu cen komodit a čtyřem letem intervencí levicové vlády.
Muž, o kterého se hraje – Joaquim Levy.
Levy nastoupil do vlády v lednu jako jestřáb, který ukončí vládní rozhazování a nastolí rozpočtový pořádek. O devět měsíců později ale brazilský real neustále oslabuje a dvoukomorový Národní kongres zmírnil nebo odmítl podpořit Levyho úsporné balíčky.
Takže na podzim začala sílit šuškanda, že končí. Pak to vypadalo, že zůstane. Následně Levy prohlásil, že neodstoupí, ale navzdory tomu může skončit. Toto brazilské přetahování se velice podobá letnímu řeckému licitování, jestli zaplatí svým věřitelům, nebo ne.
Jenže Levy je taky jediný důvod, proč zahraniční investoři brazilské vládě ještě věří. Jakmile rezignuje, lze očekávat, že real klesne ještě víc. Když se před pár dny proslechlo, že nepojede na zasedání ministrů financí 20 ekonomik světa G20 v Turecku, real klesl vůči dolaru na 3,73.
Ekonomové z největší brazilské soukromé banky Itau Unibanco před několika měsíci prohlásili, že investoři jsou ochotni dopřát prezidentce Dilmě Rousseff „luxus pochybovat“, ale čeho je moc, toho je příliš.
Levyho odchod by znamenal rozsudek smrti pro důvěru v Brazílii a mohl by znamenat konec vládní levicové Strany pracujících. A to bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet rozsáhlý korupční skandál kolem polostátní energetické společnosti Petrobras, který ochromil další velké brazilské firmy i tamní kongres.
Prezidentce Dilmě Rousseff přestávají Brazilci věřit.
Nynější ministr by se teoreticky mohl přesunout do čela centrální banky a vystřídat tam Alexandra Tombiniho. Ale neví se, kdo by přišel za Levyho. A to je problém. Šéf státní kasy totiž momentálně kvůli aféře Petrobras Brazílii fakticky vládne.
Ve skandálu má být namočeno na 50 vrcholných politiků, kteří prý chtěli podíly z kontraktů, jež ropný gigant uzavíral.
Vyšetřována je i prezidentka, jejíž popularita se pohybuje v jednociferných číslech. Je podezřelá, že zneužila veřejné prostředky k financování některých projektů prostřednictvím státní rozvojové banky BNDES. Kdyby se to potvrdilo, mohla by být obžalována z velezrady.
Kvůli korupci jsou ale vyšetřovány i největší hvězdy opozice. Zdá se tedy, že momentálně nemá Brazílie z čeho vybírat.
Zůstanou Brazilcům jen oči pro pláč?
Brazilská politická krize se odráží i na ekonomice. Mezi zeměmi BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) má letos nejhorší hodnocení. Hodně obchodované akcie MSCI Brazil (EWZ) navázané na hlavní brazilský akciový index Bovespa klesly o 33 procent oproti loňskému roku. I Čína je na tom líp, klesla jen o 15 procent.
Ekonomové odhadují, že centrální banka nebude zasahovat do úrokových sazeb, které teď činí 14,25 procenta. Ale Brazílie umí překvapit a otřesy na ministerstvu financí a v centrální bance by ekonomické předpovědi mohly změnit.
Inflace je teď 9,56 procenta a existuje výrazný nesouhlas ohledně současné politiky inflačního cílení. Mnozí argumentují tím, že brazilské společnosti by měly mít možnost tolerovat vyšší inflaci výměnou za hospodářský růst. Ale Tombini ani Levy tento pohled nesdílejí.
Když Dilma Rousseff loni vyhrála volby a nastoupila své druhé funkční období, byli Levy a Tombini prezentováni jako její tržně ekonomický tým. Odejde-li některý z nich, bude jeho nástupce těžko získávat důvěru finančních trhů. To by musel být nějaký ekvivalent kapitalistického Ježíše. Ne tedy, že by trhy měly Brazílii diktovat, kam směřovat, ale Levyho nástupce by byl výsledkem nějaké politické dohody a pak se ze země skutečně stane latinskoamerické Řecko bez světla na konci tunelu. A předpovědi, že dvouletá recese předznamená růst v roce 2017, pak budou určitě potřebovat revizi.
