Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
cviceni outdoor done

Posilujte, bude se vám líp pracovat i žít, radí šéfka Slevomatu

Pošli to dál

Marie Chytilová už více než rok vede slevový portál Slevomat.cz. A stejně jako většina vrcholových manažerů se i ona dostala do nepříjemného koloběhu, kdy práci střídá spánek a na nic jiného v podstatě nezbývá čas. Ani energie. Marie, která patří i do našeho letošního žebříčku nadějných mladých Čechů 30 pod 30, ji ale našla. Začala totiž cvičit, konkrétně pořádně posilovat, a pro Forbes.cz popsala, co ji na tom baví, jak jí cvičení pomáhá a proč byste s ním měli začít i vy.  


Možná to znáte, dvanáctihodinové směny v práci, kdy pozdě večer úplně bez energie sedíte v kanceláři a snažíte se ještě něco vyprodukovat. Kromě toho už jen hlídáte, abyste se aspoň trochu vyspali. Na nic jiného nemáte čas. Tak nějak jsem žila, když jsem se stala CEO Slevomatu.

Ve dne série mítinků a schůzek a až večer proaktivní práce, tedy ta, kdy musíte opravdu něco udělat. Není divu, že jsem po pár měsících cítila, že takhle nemůžu dál fungovat, jinak přijde vyhoření a ucítí to ze mě i tým. Věděla jsem, že potřebuju najít externí zdroj energie, který mi zabezpečí, že přijdu ráno zase plná síly a budu ji moct předávat i lidem ve firmě. Zkoušela jsem běhat, to je teď v módě, ale běh mě nestrhnul, spíše naopak. Zkoušela jsem různá kolektivní cvičení, ale po dni plném schůzek jsem se hlavně chtěla dostat pryč od lidí.

marie venku

Jednou jsem u nás na stránkách zaregistrovala nabídku individuálního trenéra. Honza Charamza mě zaujal především tím, že jeho tréninky probíhají venku. Hned po prvním cross-fitu, tedy střídavém posilování všech svalů, jsem věděla, že to je ono. Tréninky jsou založené především na silovém cvičení – kliky, dřepy, prkno, výskoky, shyby, stojky. Ke cvičení potřebujete jen lavičku a schody, v posilovně pak můžete využít ještě žebřiny a hrazdu.

Začátky jsou těžké, bolí vás celé tělo, ve tmě nebo zimě se vám nechce ven, hledáte si důvody, proč vynechat, ale říká se, že když nějakou činnost opakujete 21 dní, vybudujete si zvyk. A to se mi potvrdilo už několikrát.

Stačilo vydržet tři týdny a z cvičení se pro mě stala závislost. Když mi jedna hodina tréninku přinesla tři další produktivní hodiny a energii do dalšího dne, začala jsem z práce odcházet vždy, když jsem večer cítila, že už upadám do letargie, kdy nic nevyplodím. Kolem šesté z práce na trénink dobít baterky a večer si pak doma znovu sednout k počítači s vyčištěnou hlavou a energií do dalších úkolů.

marie na tyci done

Kvůli časovému vytížení pro mě nebylo možné se s trenérem vždy domluvit na ideální hodině. Začala jsem tedy chodit třikrát týdně sama. Trenér mi už jenom jednou za čas ukáže nějakou další, těžší variantu cviku a já mám pak motivaci to do dalšího tréninku zvládnout. Do příště stojku? No tak jo. Sice to doma odneslo pár obrazů a naražené koleno, ale ze cvičení se pro mě stala víceúrovňová hra. Cvičím už deset měsíců, je to pro mě nezbytná součást pracovního týdne a úžasný zdroj energie. Navíc je skvělé, že tomuhle cvičení nemusíte přizpůsobovat jídelníček – tělo si po takovém výkonu začne o potřebné živiny říkat samo a na sladké prostě přestanete mít chuť.

Až tedy zase budete ponocovat v kanceláři a slepě zírat do monitoru, zkuste se zamyslet nad tím, jestli by vám jedna hodina investovaná do cvičení nepřinesla mnohem lepší výsledky vaší práce. Já si našla rytmus, díky kterému je čas věnovaný práci skutečně produktivní.

Čtěte také