Fitbit, aplikace v chytrém telefonu nebo hodinkách a další zařízení, která měří váš pohyb, kolik jste ušli kroků a snědli kalorií… – hlídat si kondici nebylo nikdy jednodušší. Stará známá pravda, že všeho moc škodí, ale platí i tady – když se začnete přespříliš hlídat, jestli dost cvičíte a jak jíte, může vám spoléhání se na fitness technologie i ublížit, varuje web qz.
Někteří dietologové, osobní trenéři a další výživoví a fitness poradci poukazují na to, že kapesní elektronické hlídače kondice a nejrůznější fitness aplikace můžou škodit hlavně lidem, kteří mají problematický vztah ke svému tělu a sklon k poruchám příjmu potravy.
Jako Kaila Prins, jejíž zaměstnavatel vyhlásil soutěž o naběhané kilometry a použil k tomu aplikaci Nike Plus. Byla odhodlaná vyhrát, ale byla taky hluboce nespokojená se svou postavou a už v minulosti se potýkala s anorexií a ortorexií – posedlostí zdravou výživou. Běhala a běhala – i s podvrtnutým kotníkem, až si poškodila nerv. Místo aby naslouchala svému tělu, spolehla se na technologie.
„Někdo je schopen informace (elektronických měřidel kondice) přijímat bez problémů. Ale mnozí lidé to nezvládnou,“ tvrdí osobní trenér Garnet Henderson. „Když ke mně přijde klient se sklonem nemít rád své tělo a myslet negativně, tak se ho snažím přesvědčit, aby těm údajům nepřikládal velkou váhu nebo je úplně ignoroval.“
To je ale lehčí říct než udělat. Třeba chytré hodinky od Applu jsou vybavené monitorem fyzické aktivity, který se z nich nedá odstranit. To samé platí pro aplikaci Zdraví (Health) na iPhonech. A kapesní elektronické přístroje jako Fitbit, Jawbones a další si získávají pořád větší oblibu. Technologická společnost Gartner odhaduje, že letos se po světě prodá 275 milionů kapesních elektronických přístrojů, tedy o 18 procent víc než loni.
Čtěte také: Cvičit ráno, nebo večer? Která denní doba je pro pohyb nejvhodnější
Osobní fitness elektronika se u nás zkrátka zabydluje v mnoha podobách. Fitbit nabízí škálu výrobků od kapesního měřiče kondice nazvaného Zip až po stylové fitness hodinky navržené oblíbenou americkou módní návrhářkou Tory Burch. Minulý týden uvedl Samsung na trh kapesní hlídač kondice, který vypadá jako náramek. Dokonce Ralph Lauren vyrábí oblečení, které hlídá, kolik toho nachodíte.
Strážci fyzičky ale mohou spustit neskutečné cvičební přetěžování, varuje odbornice na výživu Jennifer Culbert z Nutričního centra při Bostonské univerzitě. A fitness společnosti to mohou ještě zhoršit, když neustále zdůrazňují osobní úsilí. Třeba Garmin ve své kampani uživatele kapesních přístrojů vybízí, aby zlepšili svůj dnešní výkon a „porazili včerejšek“.
„Na lidi s poruchami příjmu potravy tento druh výzev skutečně působí,“ podotýká dietetička. „Ale jednou se zákonitě dostanete do bodu, kdy je nemožné odcvičit víc než předchozí den.“ Newyorská klinika Renfrew, která léčí lidi s poruchami příjmu potravy, z tohoto důvodu kapesní hlídače kondice ve svých prostorách zakázala.
Lidé by si měli uvědomit, že údaje o počtu kalorií a počtu kroků či o provedeném cvičení, které jim jejich elektronický fitness hlídač ukazuje, nejsou předpis, ale návrh. Žádná kapesní technologická vychytávka nezná zdravotní situaci konkrétního člověka.
„Hlídače kondice mě znepokojují, protože lidem bez přístupu k lékařským znalostem mohou skutečně škodit,“ říká sociální pracovnice La Shawn M. Paul. Má malé dítě a kojí a její Fitbit, který to neví, jí nabízí nebezpečně nízké dávky denního příjmu kalorií. Paul ví, že kojící ženy potřebují jíst víc než ty, co laktaci nemají, ale spousta prvorodiček si to nemusí uvědomit.
Samozřejmě, každého ovlivňují technologie jinak, bývalé anorektičce, která vystupuje pod pseudonymem Kate, prý Fitbit pomáhá cvičit méně. „Uklidňuje mě, protože i když někdy nestíhám cvičení, pořád vím, že jsem ušla víc než 10 000 kroků. Takže nemám pocit viny, že jsem necvičila, a naopak vím, že si mohu dovolit pravidelně jíst.“
Kapesní elektronické hlídače kondice nejsou nebezpečné ze své podstaty. Problémy s nimi propuknou ve chvíli, kdy na nich začneme být příliš závislí a přestaneme se soustředit na fyzické signály, jimiž naše tělo oznamuje, že je odpočaté nebo unavené, hladové nebo naopak přejedené. „Víme o našem těle příliš, a proto o něm nevíme nic. K čemu lidství, ztratíme-li intuici?“ říká Prins.
Kdo by se ale přeci jen chtěl více spolehnout na stroje než na svůj úsudek, bude mít brzy zase další možnost – počítačový analytik Wen-jao Sü z univerzity v americkém Buffalu před pár dny totiž představil náhrdelník, který podle toho, jak zrovna žvýkáte, dokáže detekovat, co jíte, a zaslat o tom informace (včetně množství a počtu kalorií) do vašeho chytrého telefonu. Kde samozřejmě bude automaticky vznikat databáze, z níž vyčtete, jak moc jste daný den zhřešili. Ďábelský projekt se jmenuje AutoDietary.
