Taky každé ráno mátožně zamačkáváte budík a nemůžete se vyhrabat z postele? Možná za to nemůžete vy, píše BBC, nýbrž váš pracovní rozvrh.
Vědecké výzkumy totiž pořád častěji ukazují to, co si mnozí z nás beztak myslí – že pracovní rozvrh mnoha lidí je v totálním rozporu s jejich vnitřními hodinami. A vědci začínají naléhat na zaměstnavatele, aby to začali brát v úvahu.
Christopher Barnes, profesor managementu z Fosterovy ekonomické školy při Washingtonově univerzitě, ve své tematické zprávě tvrdí, že když rozvrh práce odpovídá vašim spánkovým návykům, pracujete líp a inovativněji, protože vám nedá práci se soustředit, jste méně vystresovaní a celkově zdravější. Naopak zaměstnanci se spánkovou deprivací dělají zásadní chyby a častěji jim hrozí pracovní úraz.
Zjistil taky, že lidé mají sklon chovat se neeticky podle toho, jaký spánkový typ jsou. Unavení skřivani mají tendenci dělat nehezké věci večer a sovy ráno.
Profesor chronobiologie z Institutu lékařské psychologie na univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově Till Rönneberg zase zdůrazňuje, že člověk by měl brát ohled na své vnitřní hodiny. Každý organismus od bakterie po člověka má podle něj biologicky determinované vnitřní hodiny, takzvané cirkadiánní rytmy. A ty určují, jestli právě vy jste schopni pracovat od osmi ráno anebo až později.
Čtěte také: Když zvládnete ráno, budete úspěšnější. Návod, jak na to
Právě na cirkadiánní rytmy ale moderní životní styl využívající umělé osvětlení nebere ohled. Ve firmách se většinou pracuje od osmi nebo od devíti od rána a to může vnitřním hodinám zaměstnanců hrubě nevyhovovat. Rönneberg odhaduje, že víc než sedm z deseti lidí vstává dřív, než by měli, aby byli odpočatí a připravení k těm nejlepším výkonům.
K tomu se přidává tlak na produktivitu a návyk odpovídat na pracovní e-maily a telefonáty i mimo pracovní dobu. Kvůli tomu všemu dohromady trpí lidé podle Rönneberga „sociálním jetlagem“. Jejich tělo je prostě vždycky ve špatném časovém pásmu na to, co má zrovna dělat.
Souboj mezi vnitřními hodinami a společenskými pracovními návyky začíná už v dospívání, tvrdí britský neurolog Paul Kelley z Institutu pro spánek a cirkadiánní neurologii při Oxfordské univerzitě. Kelley tvrdí, že vnitřní hodiny se v pubertě posunují vpřed. Studenti středních škol vstávají v průměru o tři hodiny dřív, než by biologicky měli. Výsledek? Chronický nedostatek spánku, kvůli němuž se hůř soustředí a který může vést k dlouhodobým zdravotním problémům, jako jsou obezita nebo cukrovka.
Jak lidé stárnou, začínají se jejich vnitřní hodiny posouvat zpět a začínají se probouzet dřív. Přesto Kelley soudí, že většina lidí v produktivním věku vstává pořád příliš brzy. Ideálně by měl pracovní den začínat kolem desáté ranní, míní.
Čtěte také: Nejdůležitější věc, která vede k úspěchu v byznyse i životě: hodně spěte
Na mnoha pracovištích ale pořád panují společenské stereotypy, podle nichž jsou kancelářská ranní ptáčata snaživější a zodpovědnější. Zatímco lidé, kteří zůstávají v práci do večera, jsou spíš považováni za flákače, co nestíhají.
Christopher Barnes studoval také strategii pružné pracovní doby v různých firmách a zjistil, že kdo chodil do práce dřív, byl často vnímán jako lepší pracovník a dostával lepší hodnocení, i když takoví lidé v práci strávili stejnou dobu jako ti, co přicházeli později. Tento stereotyp podle něj brání tomu, aby si každý zaměstnanec naplánoval začátek pracovní doby podle svých cirkadiánních procesů.
Rönneberg prováděl výzkum v německých továrnách Volkswagenu a v ocelárnách Thyssen Krup na různých chronotypech (sovách nebo skřivanech) zaměstnanců. Upravil jim směny tak, aby odpovídaly jejich biologickému nastavení, takže zaměstnanci sovy pracovali v odpoledních a večerních směnách a zaměstnanci skřivani v ranních. V obou případech zjistil, že byli produktivnější, zdravější a méně unavení jak v práci, tak po ní.
Totéž zjistil Ryan Olson z Oregonského institutu zdravotních věd u kancelářských pracovníků. „S dnešním stavem technologií není důvod udržovat pevnou pracovní dobu,“ soudí.
