Aktuální vydání magazínu Forbes

Pravdy a mýty o konzultantech. Jak je to s věčným cestováním, ostrými lokty a charakterem

Pošli to dál

Představte si konzultanta mezinárodní firmy zvyklého pracovat na projektech od New Yorku po Dubaj, jak v supermarketu rovná zboží do regálu. Ano, máme na mysli ten typ, který studoval vysokou školu zpravidla někde v zahraničí a mluví brilantně minimálně jedním cizím jazykem. Pokud jste se právě ušklíbli a myslíte si, že tihle kravaťáci by rukama nedělali, ošklivě se mýlíte. My máme důkaz.

Jmenuje se Jaroslav Šnajdr a už pět let pracuje pro mezinárodní konzultantskou společnost Boston Consulting Group (BCG). Za tu dobu se docela dost nacestoval. Pracoval ve Spojených státech, v Dubaji nebo na Slovensku. Teď se po delší době vrátil do Prahy a je rád zase zpátky doma.

Ale vy asi čekáte na tu historku se supermarketem. Tak tady je. Když Šnajdr jednou pracoval pro klienta z oblasti retailu, týden vstával ještě před kuropěním, aby byl v pět hodin ráno v prodejně nejmenovaného obchodního řetězce na Teplicku a skládal tam s ostatními doplňovači zboží.

„Hodně lidí si představuje, že konzultanti jen vysedávají v zasedačkách se šéfy firem a dělají analýzy. My ale musíme zjistit a pochopit, jak firma funguje odspodu nahoru,“ vysvětluje Šnajdr, proč musel odložit kravatu a sako.

A co tehdy zjistil? „Že skládání banánů nejde tak rychle, jak měli napsané v tabulkách,“ vzpomíná s úsměvem.

Jaroslav Šnajdr během svého dočasného působení v New Yorku

K dobru přidává ještě historku o tom, že v téhle branži se člověk občas dostane i k poněkud neobvyklým projektům, jako je třeba testování požárních systémů v kancelářských budovách. „To pak jdete do restaurace nebo muzea a místo kultury sledujete, jestli tam mají požární přístroje,“ nastiňuje následky profesní deformace. Samozřejmě v žertu.

Pohled zvenčí

Takzvaný management consulting spočívá hlavně v pohledu do firmy zvenčí, který má jejím šéfům pomoci odhalit bolavá místa. Nikdo sice nezná svoji firmu a svůj trh tak dobře jako lidé, kteří v ní pracují dlouhá léta, externí poradci však mohou přinést nový pohled, často na základě zkušenosti z jiných zemí a jiných odvětví, v nichž řešili obdobné otázky. V tom je síla mezinárodní poradenské firmy.

„Pracujeme na nejrůznějších problémech a projektech napříč branžemi. Například na digitalizaci největších bank, pro energetiku, řešíme různé globální otázky. Pracujeme také pro firmy, jejichž byznys závisí na tom, kam se vyvinou giganti jako Google, Facebook, Amazon a Microsoft. Pomáháme jim odhadnout, jaký ten vývoj může být,“ vyjmenovává partner společnosti BCG Tomáš Wiedermann.

„Pokud se totiž například Google a Apple rozhodnou, že svůj operační systém budou rozvíjet nějakým určitým směrem, firmy na ně navázané to velmi ovlivní. Můžou buď zkrachovat, nebo jim to ze dne na den přinese třeba 100 milionů zákazníků,“ popisuje turbulence v technologickém byznysu Wiedermann.

Profesní všehochuť

Práce konzultanta láká lidí nejrůznějších oborů a profesí. Například Eva Lisičánová před třemi lety vystudovala módní design a marketing v Londýně a poté pracovala pro jednu mladou slovenskou módní značku. Té pomáhala prorazit na trzích v Asii a USA a záhy zjistila, že ji byznys baví víc než móda. Proto se přidala k BCG.

„Učím se nové věci a také myslet efektivněji. Rovněž se mi líbí, že se problémy řeší víc do hloubky, projekty jsou rychlejší,“ popisuje.

Eva Lisičánová (druhá zprava) s kolegy na školení v Německu

Ve firmě je krátce, teprve tři měsíce. Zatím proto nemá na starosti žádnou konkrétní oblast. Do budoucna by se ráda specializovala třeba na retail, z něhož má zkušenosti. Teď si však musí „osahat“ víc oborů a získat přehled.

Jak už jsme se zmínili výše, o této profesi koluje hodně mýtů. Na následujících řádcích uvádíme a vyvracíme ty, s nimiž se můžete setkat nejčastěji.

Mýtus 1: nekonečné hodiny v práci

Ano, práce v consultingu je intenzivní a pracovní nasazení překračuje klasickou práci od devíti do pěti. Nicméně záleží vždy na potřebách klienta a typu projektu. V BCG prakticky neexistuje „face time“ – nutnost sedět v práci zbytečně. Firma také každý rok až dva nabízí možnost několikaměsíčního neplaceného volna, kterého zaměstnanci využívají třeba k procestování světa.

Mýtus 2: zapomeňte na rodinu

O práci konzultantů se traduje, že při ní kvůli časové náročnosti nelze vést normální rodinný život. Podle lidí z branže ale hodně záleží na prioritách a dobrém time managementu. Když si všechno správně naplánujete, stačíte i nakoupit a vyzvednout děti ze školky.

„V kanceláři je nás rodičů hned několik. Já sám mám dvě děti. Máme konzultantky, které se vracejí po mateřské. Snažíme se lidem s dětmi také vyjít vstříc v tom, že mohou více pracovat na lokálních projektech a omezit cestování,“ přiblížil Wiedermann.

Mýtus 3: neustále na cestách

Mezinárodní poradenské firmy působí celosvětově a projektové týmy často tvoří experti a konzultanti se zkušenostmi z projektů v různých zemích. A ačkoliv cestování k téhle profesi patří, většina českých klientů BCG sídlí v Praze, a pokud člověk neprahne vyloženě po zahraničních projektech, velmi pravděpodobně bude v Česku víc než v cizině. V consultingu je možné cestovat po celém světě, ale je také možné vyhledávat lokální projekty.

Mýtus 4: one-man show

Konzultantství je všechno možné, jen ne práce jednoho muže. Podle Jaroslava Šnajdra, který studoval ekonomii v Praze a Cambridgi a v BCG pracuje na pozici project leadera, je opak pravdou. Za každým projektem stojí tým několika lidí, kteří musí dát hlavy dohromady a najít to správné řešení. „Jako sólovka to možná působí proto, že klientovi výsledný projekt prezentuje obvykle jen jeden člověk. Je to ale práce, která vyžaduje komplexní přístup,“ vysvětluje.

Mýtus 5: hyperkonkurenční prostředí

Je pravda, že consulting láká soutěživé typy lidí, rivalita mezi kolegy ale nebobtná. Vzhledem k celkovému růstu trhu a systému povyšování postavenému na hodnocení z projektů není kariérní postup vázán na relativní úspěch či neúspěch „konkurentů“ ve firmě. Povýšení záleží čistě na jejich výsledcích a kolegové si naopak mají důvod pomáhat.

Na charakteru tady záleží. A to hodně. Přijímací proces do management consultingu je poměrně náročný a důsledný. Vedle řešení problémů a komunikačních schopností je důležitým kritériem právě i pozitivní charakter, který dobře zapadne do malých a často se měnících projektových týmů. Je proto vzácností, aby člověk narazil na někoho nepříjemného či neochotného. Při intenzivní práci na projektech podle konzultantů člověk získá nejlepší kamarády.

Mýtus 6: práce jen pro byznysem políbené

Jak ty můžeš někomu radit? To je častá otázka, které někteří konzultanti čelí ze strany rodiny nebo přátel. Pro tuhle práci však člověk zdaleka nemusí být expert na jedno konkrétní odvětví a téma nebo mít historii v byznysu. Klienti často mají veškeré znalosti, ale potřebují je dát dohromady a přeložit do jasného plánu. Navíc součástí každého projektu jsou kolegové, kteří stejný či podobný problém již řešili v jiné firmě v jiné části světa a mohou pomoci s expertními otázkami.

Stejně tak neplatí, že je to práce jen pro absolventy matfyzu nebo ekonomie. Konzultantem se může stát například i absolvent medicíny nebo humanitních oborů. I když sebedůvěra v práci s čísly je samozřejmě důležitá, klíčová je ochota učit se novým věcem a také komunikace s klientem.

Mýtus 7: nudná práce a spousta administrativy

Kdyby tohle byla pravda, moc lidí by se do této branže asi nehrnulo. Konzultanti naopak považují svoji práci za různorodou a zajímavou. „Já osobně jsem během čtyř let pracoval pro klienty v osmi odvětvích a deseti zemích s kolegy z celého světa a na každém projektu bylo něco nového,“ popisuje konzultant z BCG David Antoš.

Mýtus 8: jsou jen na špinavou práci

Tahle představa, totiž že konzultanti jen škrtají náklady a vyhazují lidi z práce, je docela vžitá. Není to ale zdaleka tak. Existuje celá řada projektů, které se věnují rozvoji firmy, novým strategiím nebo projektům určeným pro veřejné blaho.

„Pracujeme například i na projektech, které zlepšují zaměstnaneckou kulturu a spolupráci mezi kolegy tak, aby odpovídala 21. století a byla více agilní, a aby tak zaměstnanci mohli více energie věnovat zákazníkům místo interním problémům. Jejich cílem je, aby lidé ve firmě byli spokojeni, cítili se tam dobře,“ říká Wiedermann.

V rámci projektu pro veřejné blaho se firma věnuje více iniciativám. „Například dlouhodobě podporujeme Nadaci Billa a Melindy Gatesových. Pracovali jsme s nimi například na strategii boje proti virovým onemocněním a podpoře vývoje vakcinace,“ dodává Wiedermann.

Čtěte také