Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
uvod

Příběh květinových lahůdkářů, kteří vážou luční kvítí do luxusních butiků

Pošli to dál

Lukáš Paderta s Albertem Friessem vstávají v letní sezoně každé pondělí ve čtyři hodiny ráno a skoro za tmy jdou na pole a do lesa sbírat čerstvé květiny. Pak je vážou a rozvážejí do obchodů v Pařížské, do galerií a kosmetických salonů. Jsou jiní než ostatní floristé a právě toho si na nich jejich zákazníci cení.

Místo toho, aby si nechávali dovážet květiny v chladicích boxech z holandské burzy, zajdou raději do přírody nebo na svou zahrádku, kterou mají nedaleko Berouna.

zahr5

„Jsme jako kurátoři, chodíme krajinou a vybíráme, co by mohlo být hezké do vazby. U nás je každá kytice originální, a navíc reflektuje, co právě roste v přírodě,“ vysvětluje Paderta, který vystudoval ve Francii zahradní architekturu, ale protože už ho nebavilo vysedávat hodiny u počítače, rozhodl se pro floristiku.

„Nejdřív jsme se jmenovali ‚We Grow Flowers, vítejte v květinovém lahůdkářství‘. Ale řekli jsme si, proč nezvolit něco víc českého, proč se nejmenovat rovnou lahůdkářství,“ zavzpomíná na začátky před třemi lety, kdy šli poprvé prodávat květiny na náměstí Jiřího z Poděbrad.

zahr

Lukáš Paderta s ranním květinovým úlovkem

Dědeček Lukáše Paderty byl chirurgem v Tanvaldu. Měl ale taky velkou zahradu, kde pěstoval kaktusy a orchideje, takže pro tehdy malého Lukáše bylo přirozené vypomáhat, když byl u něj na prázdninách. Z jeho hobby se postupně stalo jeho zaměstnání, i když trochu atypické.

Kromě výzdoby komerčních prostor se věnuje také svatebnímu aranžmá. „Nikdy jsem nezažil lepší pocit, než když přinesu nevěstě věneček, ona si ho nasadí a pak se dojetím rozbrečí,“ vysvětluje a dodává, že vytvořit svatební kytice je vlastně tak trochu psychologie. S každou nevěstou se musí před jejím velkým dnem sejít, aby vymyslel, jaké květiny jí budou slušet.

zahr 8

Od dubna do října je největší poptávka po svatebním aranžmá a to znamená, že se o víkendech nezastaví. Svatby mají naplánované na dlouhou dobu dopředu a stihnou jich až 30 do roka. Ty nejdražší vyjdou na 30 tisíc korun.

„Naštěstí k nám chodí takové nevěsty, které jsou seznámené s naším konceptem. Vědí, co děláme, a nechají nám volnou ruku. Je jasné, že když k nám přijdou jiný měsíc než v červnu, tak jim neuvážeme pivoňky,“ říká Paderta, který potřebuje prostor k improvizaci. „Místo pivoněk vybereme třeba stolisté růže, které mají taky veliký květ a laik mezi nimi nepozná rozdíl.“

zahr3

On sám má ve své zahradě kolem 350 druhů růží. „Máme tu třeba historické růže, které kvetou jen jednou za rok, nebo třeba také damaškové, stolisté, anglické a galské růže. Kolikrát se mi je nechce dávat pryč,“ popisuje své pocity Paderta, když se zbavuje těch nejvzácnějších a nejhezčích květů. „Růžím se u nás daří. Pnou se po ovocných stromech, plotech a stěnách, a navíc mají hluboké kořeny, takže když přijde období sucha, kdy se celá naše zahrada promění v poušť, ony přežijí.“

Na zahradě jim rostou také vzácné růže vyšlechtěné už v 15. století, které odrážejí romantický venkov. To ostatně vystihují jejich vznešená jména jako například Madame Pierre Oger nebo Felicité Permantier.

zahr7

Zahrada jim ale nestačí, proto obhospodařují ještě pole poblíž Žebráku, kde pěstují jiřiny, mečíky a letničky. „Na jaře rostou cibuloviny, ty odkvetou a pak vysadíme letničky. Z jednoho metru čtverečního toho sklidíte opravdu hodně, je to podobně jako v přírodě. Kdybyste si udělali fytocenologický snímek například louky a pozorovali, kolik květin vám tam za rok vykvete, mohly by to být až stovky druhů,“ vysvětluje.

Přestože jsou oba zahradní architekti (Friess vystudoval v rodné Kanadě), svoji zahradu nijak výrazně neudržují. Snaží se o to, aby si zachovala venkovský ráz a sloužila jako dobrá zásobárna květin, proto mají v plánu vybudovat kolem svého dvě stě let starého stavení nový skleník.

„Jednak nám to snižuje nároky na údržbu, a navíc to vypadá dobře, když procházíte polodivokou zahradou. Navíc všechny naše květiny pěstujeme ekologicky,“ říká Albert Friess a pobízí mne, abych ochutnala čerstvě upečený makový koláč s bio švestkami ze zahrady. Všechno je tu bio, dokonce i čaj z citronové trávy, který jsme před chvílí natrhali mezi eukalyptem v jejich malém skleníku.

zahr2

Proti plísním tu bojují mlékem, na mšice prý zabírá mýdlová voda a o slimáky se postarají kachny, které se občas připletou do cesty i jejich třem čtyřnohým mazlíčkům. A právě proto, že jsou jejich květiny pěstované přírodně bez chemických postřiků, mají každá jiný tvar.

„Kontrolou v klasickém zahradnictví by určitě neprošly, ale přesto když je uvážete, tak jsou krásné,“ říkají majitelé Květinového lahůdkářství, kteří mají asi nejblíže k anglickému stylu vazby. „Je divoká, uvolněná a hodně experimentuje s trvalkami. Často se stává, že semena naklíčí na různých místech, a přesně v tomhle jsme se zhlédli i my,“ popisuje Friess, který v Česku žije už od revoluce a kromě zahradničení se věnuje také překladatelství.

zahr1

Musí mít ještě zadní vrátka, to kdyby přišlo třeba krupobití nebo období sucha a oni by neměli z čeho vázat. To ostatně zažili letos v květnu. „Bylo to strašné, ve zprávách jsme viděli, jak před sebou valí buldozer hromady krup. Nás to naštěstí jen lízlo, ale třeba naší kamarádce to zničilo kompletně celou zahradu,“ vzpomínají floristé, jejichž sezona nekončí ani v zimě.

„Jen po nás nevěsta v té době nesmí chtít růže,“ usměje se dvojice. „Dekorace bereme ze zmrzlé zahrady a krajiny. Něco se dá i narychlit doma, ale to bychom v budoucnu chtěli vyřešit skleníkem, kde plánujeme pěstovat v zimním období cibuloviny a sukulenty.“

Čtěte také