Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
mozek

Problém příliš chytrých lidí. Proč je těžké s nimi spolupracovat

Pošli to dál

Kdybyste skládali nový tým, asi byste taky sáhli po těch nejchytřejších lidech v místnosti, že? Ale prrr, ne tak rychle, varuje BBC. Vysoké IQ sice s sebou nese jisté předpoklady, ale je jen jedním z faktorů, na který byste měli hledět. Protože někdy může být nadměrná dávka inteligence naopak silnou nevýhodou. Třeba management americké energetické společnosti Enron sám sebe považoval za ty nejchytřejší lidi pod sluncem a podívejte, jak to dopadlo – firma s miliardovými ztrátami zkrachovala.

Jasně, záleží na povaze práce, pro kterou nové lidi hledáte. Chcete, aby vaši výzkumníci, analytici nebo programátoři byli opravdu inteligentní, můžete je zamknout v místnosti a nechat je fungovat, protože každý pracuje na tom svém. Pokud jim schází emoční inteligence nebo neovládají mezilidské vztahy, případné škody by byly minimální, protože jejich práce je na sobě nezávislá. Ale co když potřebujete najít manažery? Jsou ti nejbystřejší těmi nejvhodnějšími?

Problém nadprůměrně chytrých lidí je, že si myslí, že toho vědí víc než všichni kolem. Možná ano. Ale to, že jsou o krok napřed, jim moc nepomůže v případě, že chtějí své okolí přimět nasednout na jejich vlnu. Takový „přechytralý“ manažer si jen těžko uvědomuje, že lidé nemusejí svět vidět ze stejné perspektivy jako on, a pak musí investovat čas do toho, aby své vize předal, pokud chce týmovou spolupráci na projektu a jeho určité směrování.

Čtěte také: Chytřejší lidé žijí déle, říkají vědci. Ale spoléhat na to chytré není

Ironií je, že někdy ta nejtalentovanější osoba se může vyprofilovat do pozice nejméně efektivního manažera. Příklad? Podívejte se třeba do sportu, kde penzionovaná superstar sotva dokáže úspěšně trénovat nějaký tým, protože musí vést uskupení obyčejných smrtelníků, kterým nebylo dáno tolik talentu jako jim samým.

Kanadská hokejová legenda Wayne Gretzky, který v NHL posbíral víc ocenění a rekordů než kdokoliv jiný (například 894 gólů oproti 745 trefám Jaromíra Jágra), se projevil jako pozoruhodně neefektivní hlavní kouč. To stejné se dá říct o Michaelu Jordanovi, bezpochyby největším basketbalistovi dějin, který nezvládl vést žádný tým jako generální manažer, prezident ani z pozice majitele.

Stává se, že ti nejlepší občas nevyhrávají, protože neunesou tlak. Automaticky se od nich očekává nejvyšší výkon, který je žene k panice. Jsou tak opatrní, aby nepropadli, že si někdy netroufnou zariskovat z obavy, co se stane v případě neúspěchu. Příliš času tráví na jednom místě, zaseknou se uvažováním a opětovným analyzováním všech alternativ, a neumějí se rozhodnout. Superinteligentní osoba si uvědomuje vlastní limity a ví, že ať bude chtít sebevíc, nikdy neporozumí všemu. Inteligence se tak snadno může stát prokletím.

Honba za co nejlepšími výkony je možná nejlepší definicí dnešní doby. Ale spoléhat se při jejich naplňování na nejchytřejší a nejtalentovanější jedince je věc, která zní možná lépe v teorii než nakonec v praxi.

Čtěte také