Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
funsllide_ot

Prostě jsem to zbabral a teď vám řeknu jak. FuckUp Nights boří mýty o úspěchu

Pošli to dál

Selhání se nenosí a určitě se jím nikdo rád nechlubí. Zkuste říct na pracovním pohovoru, že vaše průšvihy z minulého zaměstnání vydají na celou knihu, a rovnou vám ukážou dveře. Mluvit o tom, co jsme zkazili, je zkrátka tabu.

I v tomhle matrixu ale existují lidi, kteří mají hry na dokonalost plné zuby a rozhodli se ukázat, že mluvit o selhání, aniž byste se museli cítit trapně, je vlastně docela fajn a osvobozující. Pokud nevíte, o čem je řeč, vezmeme vás na večírek FuckUpNighterů.

fun_lukas

Na pódiu v Radlické kulturní sportovně, což je bývalý nádražní sklad nedaleko pražského metra Anděl, stojí Jakub Nešetřil. Na vizitce má funkci CEO at Apiary – je spoluzakladatelem softwarové firmy, která zaměstnává přes 30 lidí a kromě Prahy má pobočku i v San Franciscu. Za tímhle pozlátkem se ale skrývá spousta přešlapů neboli „fuckupů“, jak na tomhle zvláštním večírku, který se konal minulý čtvrtek, ještě mnohokrát zazní.

Ačkoli na počátku Nešetřilova příběhu stojí vítězství v mezinárodní soutěži programátorů, uvedení startupu v život vázlo dlouho na nedostatku kapitálu – sehnat investora, který by do projektu vložil víc než jen drobné, se jednoduše ukázalo jako problém.

„My ale potřebovali milion dolarů, abychom mohli otevřít pobočku v USA a pořádně to rozjet,“ vypráví podnikatel, že tou dobou už vedení přestávalo vyplácet mzdy nejen sobě, ale i zaměstnancům. Když se pak objevil investor, s nímž se o milionové sumě dalo jednat a Nešetřil za ním odletěl do Londýna, zjistil, že na své kreditce nemá ani deset liber na jízdné metrem, a na schůzku tak musel jít pěšky.

Žádné drama, publikum se směje a deset minut, které má každý z řečníků k dispozici, je u konce. O své „fuckupy“ se teď dělí Martin Šťáva, který stál u zrodu projektu uLikeIT, z něhož později vznikla STRV, jedna z nejprogresivnějších společností ve vývoji mobilních aplikací, která dnes působí primárně v USA. Ani v tomhle případě nebyly začátky snadné, už proto, že startup vznikl v době, kdy se o mobilních aplikacích v Česku ještě půl roku poté nic nevědělo.

Když se pak ozval první zákazník a Šťáva absolvoval svou první obchodní schůzku v životě, dostala ho ředitelka firmy otázkou „Stojí za vámi nějaký kapitál?“, což programátora zaskočilo natolik, že se intuitivně ohlédl. „Moje autorita, která už tak nebyla moc velká, klesla okamžitě na nulu. Naštěstí jsme byli tenkrát jedinou mobilní firmou na trhu, takže neměli moc možností a rozhodli se dělat byznys s námi. Z čehož plyne poučení – důležitější než to, jakým způsobem člověk něco dělá, je fakt, že to projde a dosáhne toho, co chce.“

fun_n

Už vůbec se se svým „fuckup stand-upem“ nemaže Lucie Tvarůžková, která dnes vede projekt Zonky.com a která přizná, že svou řídicí roli v Hospodářských novinách, kde v minulosti působila jako zástupkyně šéfredaktora a později jako šéfredaktorka iHned.cz, by dnes vykonávala jinak.

„Předtím jsem pracovala jenom jako redaktorka a jako holka byla zvyklá na jemné zacházení. Když jsem se pak v 27 letech stala zástupkyní šéfredaktora, žádné ovace nepřišly. Nikdo, dokonce ani moji kolegové a přátelé si nemysleli, že je to dobrá volba, protože mi chyběly zkušenosti. Můj fuckup spočíval v tom, že jsem to vzala osobně a vnímala to jako zradu. Byla jsem zraněná a zahořklá.“

Lucie se ale nechtěla vzdát. „Stala se ze mě ledová královna, která místo vysvětlování a vedení tlačila všechno silou,“ vypráví o tom, jak se z ní stala workoholička, a když pak kvůli strukturálním změnám v novinách na hodinu skončila, propadla depresi a dva měsíce nevyšla z domu.

Odvaha speakrů – na pódiu se jich toho večera vystřídalo celkem pět – položit na stůl fakta, která se do motivačních dopisů zrovna nepíšou, a navíc je pojmout jako nejvtipnější věc na světě, sklízí paradoxně úspěch. Možná proto, že veřejně se tu „shazují“ lidé, kteří si pověst úspěšných už vybudovali.

Právě o tom Fuck Up Nights jsou, ačkoli jejich počátky musíte hledat jinde než v Praze: v jednom baru v Mexico City se před třemi lety sešlo pět přátel, které už s přibývající hodinou nebavilo poslouchat, jak jsou všichni báječní. A tak se pro změnu podělili o své nezdary, což se ukázalo jako nezvykle inspirující.

K diskusi ve stejném duchu pak přizvali další přátele a nakonec se večery, kde trojice řečníků veřejně odhaluje svá fiaska, konaly každý měsíc a postupně se rozšířily do celého světa. V letošním roce už probíhají ve více než stovce měst od New Yorku přes Nairobi, Berlín až po Tokio a Manilu.

A k čemu to celé je? Podle organizátora pražské akce třeba k tomu, aby se lidé naučili o selháních mluvit stejně otevřeně, jako je tomu v Silicon Valley, kde ten, kdo nic nezkazil, vypadá přinejmenším nedůvěryhodně. „Myslím, že zrovna v Česku to máme hodně zadřené. U dnešních studentů je to možná lepší, ale generace třicátníků a čtyřicátníků si pořád nese z dětství trauma, že pokud se jim hned všechno nepovede, jsou na odpis,“ říká Tomáš Studeník, jinak kreativní ředitel společnosti Confidence Digital, který další FuckUp večer plánuje už za dva měsíce.

Čtěte také