„Na jaře 2012 jsem vypnul svůj MacBook Air naposled. A všechno šlo hladce – vlastně ne, všechno šlo naprosto skvěle,“ napsal americký žurnalista a spisovatel Dan Gillmor v článku pro server Medium.com, proč se rozhodl na stolních počítačích a noteboocích přesedlat z platforem Applu i Microsoftu na distribuce Linuxu.
Vzhledem k tomu, že profesní specializací Gillmora jsou nová média (navíc je vyučuje na Arizona State University) a jeho nejvýznamnějším počinem je kniha Mediactive o možnostech efektivního využívání multimediálního prostoru, vzbudil svým textem logicky velký ohlas.
Původ celého problému přitom spočívá ve skutečnosti, kterou nevnímá jen Gillmor. Microsoft i Apple jsou ze strany nezávislých odborníků už poměrně dlouho kritizovány za soustavné omezování uživatelské svobody. „Děje se to nenápadně, krůček po krůčku. Dávají nám komfort, za který se vzdáváme svého virtuálního soukromí, a ještě jim za to nadšeně tleskáme,“ tvrdí Gillmor.
„Pokud používáte například mobilní operační systém iOS, nemáte žádnou jinou možnost než si veškerý software pořídit z App Store. S ním automaticky dostáváte nejrůznější aplikace a notifikace, které nejenže nechcete, ale z velké části ani nepotřebujete. Vtip je ale v tom, že nemůžete jinak. Apple vám nedovolí si vybrat,“ píše novinář, že pokud některý z výrobků skutečně koupíte, ale nejste spokojeni s určitými programy, nelze je změnit, odinstalovat nebo obejít. Firma vám přesně řekne, kde končí hranice vaší uživatelské svobody.
„S Microsoftem to u desktopů není tak hrozné, ale horší se to,“ pokračuje Gillmor. „Například aktuální Windows 10 mi v podstatě připadá už jen jako spyware převlečený za operační systém.
„Ještě více jsou tyto postupy znát v operačních systémech pro smartphony. iOS i Android (na většině v západním světě prodávaných zařízeních) mají nastavenou takovou spolupráci s Applem, resp. Googlem, že v jejím výsledku vzniká neprůhledný a vysoce propracovaný softwarový spletenec. Ten de facto žene lidi do předem připraveného ‚Apple světa nebo Google světa‘, v němž jsou jim informace předkládány tak, jak je to zrovna zapotřebí,“ píše.
S tím podle něj vůbec nic neudělá vláda ani jiná státní složka, protože jako každá mocenská struktura přirozeně tíhnoucí k hromadění informací počínání velkých hráčů tiše podporuje. Gillmor se nicméně brání nálepce fanatika či konspirátora a své rozhodnutí vysvětluje prostou obavou z podobné kombinace. Alternativa je podle něj jasná – většina distribucí Linuxu, který se takovým praktikám vyhýbá, protože je zdarma.
Jenže úplná pohoda to zpočátku nebyla. „Za posledních pár let jsem si na počítač Linux nainstaloval hned několikrát, ale nakonec jsem se pokaždé vrátil k Windows nebo Macu,“ přiznává Dan Gillmor. Důvodem byl prý fakt, že Linux zkrátka neměl ty správné aplikace, které denně používáte a potřebujete. „Po nějakém čase mi vždycky došla trpělivost a vzdal jsem to.“
Zhruba v roce 2012, tedy v době, kdy na něj definitivně přešel, už se mu nicméně podařilo drtivou většinu těchto nedostatků odstranit.
Kompatibilita s některými PC sice podle něj může způsobovat určité problémy i dnes, pokud si ale chcete Linux vyzkoušet, nabízejí se Ubuntu a další distribuce, které jsou na tom s podporou moderního hardwaru dobře. Na takřka všech starších počítačích navíc Linux funguje ještě výrazně lépe a jeho aplikace, se v použitelnosti přibližují těm od Microsoftu nebo Applu.
LibreOffice prý zvládne hromadu toho, co umí Microsoft Office, a protože se čím dál více běžné práce přesouvá do webových prohlížečů, problém s aplikacemi je rok od roku zanedbatelnější. Kromě Safari, Internet Exploreru a Edge jsou totiž pro Linux k dispozici prakticky všechny známé prohlížeče. Největší potíží tak paradoxně zůstávají klávesové zkratky a postupy, které se od windowsovských značně liší – a bohužel se liší i napříč různými linuxovými distribucemi. „Na to si ale časem zvyknete,“ uklidňuje Gillmor a přidává ještě jeden důvod, proč má Linux nejradši.
„Uživatelská podpora a ochota lidí vám s čímkoliv pomoci v diskusních skupinách je úžasná. Nikdy nečekáte týden na vyřízení stížnosti a všichni jsou pečliví, protože jim jde skutečně o to vychytat všechny mouchy,“ argumentuje autor.
Má tedy vůbec cenu podstupovat tenhle donkichotský boj a ozývat se proti gigantům, když jim všechno hraje do karet a jakýkoliv vzdor bude vždycky jen pomyslnou kapkou v moři? „Jednoznačně ano,“ myslí si fanoušek téhle alternativy.
„Samozřejmě, že na pozici Microsoftu ani Applu se nic nezmění, i když uživatelů Linux masivně přibude. Na to už je příliš pozdě. Má to ale smysl pro všechny, kteří se nechtějí stát rukojmím svého osobního počítače a nechtějí ztratit svou virtuální svobodu. A navíc – ať už Tim Cook nebo Bill Gates tvrdí cokoliv, vývoj operačních systémů pro mobilní zařízení ještě stále není u konce, a to je velká šance pro Linux a jemu podobné. S větší zákaznickou podporou bychom se třeba mohli dočkat dne, kdy nám telefon nebude diktovat, jakým způsobem ho můžeme používat.“
