Taky jste ještě nedávno znovu ze skříní vytahovali už zazimované bundy a toužebně vyhlíželi jaro? To pak asi těžko uvěříte zprávě amerického Národního oceánského a atmosferického ústavu (NOAA), podle níž je letošek v globálním měřítku už teď teplotně nadprůměrný. V období od ledna do března byla průměrná zemská teplota o 1,15 stupně Celsia vyšší, než je průměrná teplota v celém 20. století. V tomto období šlo o nejvyšší teplotu za období 1880–2016, a letošní březen byl navíc jedenáctým rekordně teplým měsícem v řadě.
Důsledkem toho dochází v celosvětovém měřítku ke klimatickým anomáliím jako tání arktického ledovce, záplavám a zvyšování úrovně oxidu uhličitého v atmosféře. Arktida zaznamenala teploty šest stupňů nad průměrem, což možná letos v létě přinese mimořádně výrazné tání arktického ledovce. Ledovcová pokrývka je na nejnižších hodnotách od doby, kdy se s měřeními koncem 70. let začalo.
Některé z těchto jevů lze vysvětlit klimatickým fenoménem El Niño, který zjednodušeně řečeno oslabuje studený oceánský Peruánský proud, a tím ovlivňuje další atmosferické procesy. „El Niño vyvolává odchylky od normálního počasí po celé zeměkouli, jeho účinky ale násobí globální klimatická změna způsobená lidskou činností,“ varuje klimatoložka NOAA Jessica Blunden, která patří mezi hlavní autory zprávy.
Čtěte také: Válka o klimatizaci: Mají se ženy obléknout, nebo muži svléknout?
Poslední výrazné působení El Niño nastalo v letech 1997–98, takže vědci srovnali odchylky a teploty z tohoto období s těmi nynějšími, aby zjistili, jak velký podíl na změnách počasí má člověk. A zjistili, že letošní teploty jsou vyšší oproti minulému období zhruba o 0,44 stupně. Teploty v tropické oblasti Tichého oceánu dosáhly maxim už v listopadu a teplo, které oceán nahromadil, se ale musí někde projevit. „Uvolnilo se a šíří se po světě, což vysvětluje rekordně vysoké teploty a požáry na jižní polokouli,“ vysvětluje Kevin Trenberth z Národního centra pro výzkum atmosféry.
Letošní vysoké březnové teploty byly zřejmě labutí písní El Niña a teploty teď začnou klesat. Po El Niñovi často následují série bouří, které mohou přinést chladnější období. Ovšem po dvou rekordních letech 2014 a 2015 a letošních teplých počátečních měsících se možná svět dostane do spirály rychlého globálního oteplování po relativně pomalém, zhruba desetiletém období od roku 1998.
Oteplování však nedopadá jen na přírodu, píše magazín Time, klimatická změna se odrazí i na ekonomice. Globální HDP v přepočtu na hlavu by se v roce 2100 mohl kvůli klimatické změně snížit o 23 procent. „Vyhazujeme peníze, když se o toto téma nezajímáme,“ varuje Marshall Burke ze Stanfordovy univerzity, který stojí za studií, jež zkoumala vliv rostoucí teploty na produktivitu práce. „Ale i naše odhady potenciální dopad podceňují,“ podotýká Burke.
Studie se zabývá dopady na zemědělství a ostatní oblasti. U zemědělství jsou počty jednoduché, plodiny rostou nejlépe v určitém teplotním rozsahu a důsledek oteplování se dobře odhaduje. Vědci ale pořád nevědí, proč snižuje teplé počasí produktivitu lidí v jiných odvětvích.
Čtěte také: Proč doopravdy Saúdská Arábie odmítá přibrzdit těžbu ropy
Produktivita práce je nejvyšší, když se průměrná teplota ve zkoumaném regionu pohybuje kolem 13 stupňů Celsia. Což znamená, že globální oteplování by mohlo zlepšit situaci v severských zemích a naopak zdevastovat tropické pásmo. A vzhledem k tomu, že sever na tom už teď bývá ekonomicky lépe než tropické země, hrozí další rozevírání nůžek, pokud jde o globální životní úroveň.
Nynější studie není zdaleka první, třeba varovná zpráva Citigroup z loňského srpna došla k závěru, že vzroste-li v příštích desetiletích průměrná teplota o 4,5 stupně Celsia, zvýší se ztráta globálního HDP o 50 trilionů dolarů oproti situaci, kdy by teplota průměrně rostla jen o 1,5 stupně.
Právě o to usiluje dohoda z loňské klimatické konference OSN v Paříži, která chce udržet zvyšování průměrné globální teploty o méně než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou. Smluvní strany se budou snažit omezit nárůst na 1,5 stupně, globální teploty se ale už teď této hranici blíží. „Nevidím způsob, jak v příštích deseti letech neprolomit teploty o 1,5 stupně nad průměr,“ krčí rameny Trenberth.
Dohodu z Paříže podepsalo 175 zemí a ratifikovalo ji zatím jen 15. Thomas Sterner z univerzity v Göteborgu, který ke studii o dopadu klimatické změny na ekonomiku napsal úvod, doufá, že varovné zprávy přimějí politiky k rozhodné akci: „Situace je neveselá a tohle je skutečná výzva.“
