Aktuální vydání magazínu Forbes

Rozloučení Biljany Weber. Co se šéfka Microsoftu naučila o Česku a Češích

Pošli to dál

Po téměř pěti letech dochází v čele českého a slovenského Microsoftu ke změně. Končí Biljana Weber, nastupuje Rudolf Urbánek, který předtím působil v T-Mobilu a Slovak Telekomu.

Slovinská manažerka, která už před lety působila v Praze při svém angažmá v IBM, se v rámci Microsoftu posune na jinou pozici, od dubna ve Vídni přebírá vedení segmentu podnikových aplikací pro západní Evropu.

Čtěte také: Zakladatel Re/Maxu David Krajný: Jak jsem vydělal svůj první milion

Udělá mezi palcem a ukazováčkem malou mezeru a asistentka hned ví, co to znamená. „Klasické espreso,“ kývne hlavou. Biljana Weber se spokojeně usměje. „Pět let v IT je dlouhá doba,“ říká Biljana Weber.

Jako CEO českého Microsoftu poznala český byznys a lidi v něm v celé šířce: potkávala se s představiteli největších českých firem, ale i startupů, stejně jako neziskových organizací i vrcholné státní správy.

Proto jsme ji požádali, aby se se čtenáři Forbes.cz podělila o svůj lehce bilanční pohled zvenčí. Tady je 11 jejích postřehů a poučení, jež si o Češích a zdejším byznysu odnáší. O čem Biljana Weber hovořila?

O inovacích v Česku

Za těch pět let jsem viděla, jak mnoho z místních firem zavádělo novou funkci: Chief Digital Officer nebo Chief Transformation Officer. Před těmi pěti lety jsme těm firmám v podstatě jen prodávali licence na software, dnes musíme mnohem lépe znát jejich byznys, abychom jim dokázali pomoct vytvořit digitální řešení na míru.

Je to v podstatě úplně nový skill set, zásadní kulturní transformace a mentální posun. V našem odvětví je obrovská konkurence, a kdo ctí tradice namísto inovace, rychle se stává nemoderním a jde mimo hru.

O nevěřících Tomáších

Zvládají Češi tuhle změnu? Viděla jsem tu spoustu inovativních CEOs, kteří tohle chápali. Ale viděla jsem i lídry, kteří říkali, že cloud a digitalizace jsou jen taková módní vlnka, která zase odejde.

Ale v momentě, kdy svůj byznys začnou ztrácet ve prospěch někoho menšího a rychlejšího, třeba nějakého startupu, kterému se ještě nedávno smáli, uvědomí si, že digitální revoluce je tady a je reálná. Pro mnoho z nich to je nebo bude bolestivá zkušenost. Takže z mého pohledu skeptici stále existují, ale je jich stále méně.

O Česku v očích Microsoftu

Na Česku je vidět, že je hladové po nových technologiích a inovacích. Microsoft má země rozdělené do jednotlivých kategorií a Česko patří do skupiny Developed Medium (Medium znamená velikost místního trhu) se zeměmi jako Rakousko, Finsko, Portugalsko, Singapur nebo Spojené arabské emiráty.

Vyšší kategorie je jen jedna: Developed Large, a to je pro země jako USA. To by se zde muselo narodit hodně dětí, aby se tam Česko dostalo. (úsměv)

O Gretzkého metodě

Češi jsou inovativní národ. Ovšem základní podmínkou je, že musí mít důvěru. A to platí zejména o jejich nadřízených. Pokud si nevěříte, nepouštíte se do odvážných kroků, a o tom přesně inovace je.

A když už se do změn pustíte, musíte mít na paměti, že ne všechny vyjdou, že se pustíte do slepých uliček. Ale to nemusí být na škodu, vždyť přece platí, že se víc naučíte ze svých chyb než ze svých úspěchů. A panuje v Česku kultura, kde se chyby akceptují? To by bylo na delší diskusi…

Ovšem nejde ani tak o český problém, jako spíš o evropský. V tomhle ohledu je to v USA zcela jiné. Víte, miluju jeden citát Wayna Gretzkého: „You miss 100% of the shots you never take.“ To se sem skvěle hodí. Pokud to nezkusíte, nemůžete uspět.

O české mentalitě

České uvažování je založené na faktech. Přičítám to jisté inženýrské mentalitě, která tu má hluboké kořeny. Funguje to asi takhle: „Když mi dokážete, že to dává smysl, půjdu do rizika a budu inovovat.“

Česká byznysová mentalita je založená na pořádku, pravidlech a disciplíně, máte dost pragmatický přístup. Podstupovat riziko, jít do neznáma, to pro vás není úplně přirozené. Nicméně jsem potkala i inovativní/odvážné české podnikatele, kteří se nebáli rizika a uspěli.

O práci do konce života

Na Češích si cením jejich entuziasmu, ochoty tvrdě pracovat a udělat něco navíc, mimo své pracovní povinnosti. A s tím souvisí i to, že od svého zaměstnavatele či partnera hodně vyžadují, zejména co se týče kariérního rozvoje.

Nikdy jsem tu nepotkala člověka, který by k nám nastoupil a řekl, že tuhle práci chce dělat dalších 20 let nebo do konce svého života. Osobní rozvoj a kariérní potenciál jsou něco, na co Češi hodně dbají. To je skvělé, může to zdejší firmy i celou společnost posunout hodně dopředu.

O penězích a pozérství.cz

Jste finančně střídmí. V jiných zemích je běžné, že je státní rozpočet zadlužený až po uši. A to samé platí i o domácnostech a jednotlivcích, kteří mají 10 kreditek a 10 úvěrů. Tohle v Česku není. Když přijde na peníze, jste dost obezřetní a opatrní.

Češi nejsou „show-off people“, nepředvádějí se, nedávají na odiv své peníze. Prostě nejsou pozéři. V tomhle máte spíš skandinávský přístup než jižanský. Samozřejmě, když zajdete do Pařížské, vidíte drahé věci a drahá auta, ale obecně s tím nemáte problém.

O vymóděných kancelářích

Za těch pět let jsem pozorovala jeden jasný trend. Hodně se vylepšují prostředí, v nichž Češi pracují. Dali jsme si na tom záležet u nás v Microsoftu, ale viděla jsem to skoro všude. Jsem členkou poroty Zasedačky roku a rozhodování o vítězích je každý rok těžší a těžší, navíc soutěžících je každý rok dvakrát více. Ano, 70 procent z nich jsou technologické společnosti nebo startupy, ale přidávají se i tradiční firmy.

V době, kdy je nezaměstnanost na historickém minimu, je naprosto zásadní lidem nabídnout atraktivní prostředí, bez toho nemůžete přitáhnout ten správný talent. A české firmy to chápou.

O otevřených dveřích

Na Češích se mi líbí, že máte vždy otevřené dveře. Nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítl mou žádost o schůzku, ale na druhou stranu, musíte na ni být skvěle připravený a mít co nabídnout. Češi na začátku bývají trošku rezervovaní, ale rychle roztají, pokud vidí, že jim můžete něco pozitivního přinést.

Zdejší byznys není o tom, kdo koho zná a kdo je s kým kamarád, ale o profesionalismu a o tom, kdo co dokáže. Je to zdravé prostředí.

O Praze

Za posledních osm let, kdy jsem zde byla ještě za IBM, šla česká metropole hodně nahoru. Dnes máte skvělé hotely, fitness kluby, MHD, kulturu na vysoké úrovni, zlepšilo se letecké spojení z Ruzyně a všechno je bezpečné. Kvalita života šla prostě nahoru.

Moc jsem si zde čas v čele Microsoftu užila, jak po pracovní, tak po osobní stránce. Praha, ale i Brno mají před sebou světlou budoucnost.

Ovšem je tu jedna věc, která by potřebovala vylepšit: imigrační politika pro talentované a vzdělané lidi, udělat to pro ně mnohem jednodušší, než je tomu teď. Přitom pro expaty je Česko hodně atraktivní místo, jsem si jistá, že spousta lidí by sem ráda šla pracovat.

O mé dobré a zlé zkušenosti

Nejprve ta dobrá: Češi jsou gentlemani, podrží vám dveře, pomůžou s kabátem, posílají květiny. Toho si hodně cením. Když se ohlásilo, že odcházím, každý den mi přišly minimálně tři krásné pugety.

A špatná zkušenost? Jezdila jsem z Prahy často za rodinou do Vídně a pracovně i dost do Německa. A musím vám říct, že to je dost frustrující zkušenost. D1 je velmi špatná a nevyzpytatelná a obecně o celé dálniční i silniční síti platí, že by si zasloužila velké vylepšení.

Foto: Jan Schejbal

Čtěte také