Aktuální vydání magazínu Forbes

Rozvrácený osobní život manažera rozvrací firmu. Může vám i zkrátit život

Pošli to dál

Výzkumy znovu a znovu potvrzují instinktivní tušení – ve využití pracovního potenciálu na maximum je manažer tím nejdůležitějším faktorem.

Dobří manažeři nevedou projekty; vedou lidi a dostávají z nich nejlepší výkony. I přesto: „Naše analýza odhalila, že většina společností investuje v oblasti výkonnostního managementu do metod světové úrovně, ale přehlížejí důležitost lidského faktoru,“ napsali výzkumníci Megha Oberoi a Paresh Rajgarhia.

Svým výzkumem zjistili, že zaměstnanci vnímají spojitost mezi kvalitou managementu a pracovními výkony mnohem silněji než firmy samotné (a „firmami“ zde pochopitelně myslíme jejich nejvyšší vedení).

Že život je příliš krátký na to, abyste ho strávili prací pro špatného šéfa, je poněkud slabé tvrzení. Pravdou totiž je, že špatný šéf vám může život dokonce zkrátit. „Špatní nadřízení zvyšují pravděpodobnost infarktu o 33 %,“ říká John Gaspari, pracovník kliniky v Jižní Kalifornii a expert na zaměstnaneckou morálku a problémy na pracovišti.

Manažeři díky své vůdčí roli zkrátka utvářejí emoční dění ve firmách. A cokoli se děje v osobním životě manažera, se firmou šíří jako nákaza.

„Emoce se přenášejí z člověka na člověka díky dvěma aspektům lidské interakce,“ píší Nicholas Christakis a James Fowler v Connected: The Surprising Power of our Social Networks and How They Shape Our Lives (Propojeno: Překvapivá síla našeho sociálního prostředí a jeho dopad na naše životy). „Jsme biologicky naprogramováni tak, že ostatní napodobujeme, a skrze tuto vnější nápodobu si osvojujeme jejich vnitřní rozpoložení.“

Před více jak 15 lety Daniel Goleman rozvedl svou vlivnou teorii o sociálních dovednostech –„emoční inteligence“ předurčuje úspěch vedoucích více než aspekty jejich osobností, které jsou konvenčně přijímány jako nejpodstatnější (např. inteligence či kvalifikace).

„Výzkum [od té doby] potvrdil, že mezi výkony emočně inteligentních a neinteligentních vedoucích je propastný rozdíl,“ napsali Goleman a Richard Boyatzkis.

„Ukázalo se, že existuje podskupina zrcadlových neuronů, jejichž jediným posláním je rozpoznat úsměv a smích jiných lidí, aby mohly v reakci na ně samy vyvolat úsměv a smích. Nadřízený, který se příliš ovládá a nemá smysl pro humor, u členů svého týmu zřídkakdy aktivitu těchto neuronů spustí, ale nadřízený, který se směje a nastavuje na pracovišti odlehčenou atmosféru, tyto neurony [u svých podřízených] zapojí, čímž vyvolá spontánní smích a tím svůj tým více stmelí.“

Vědci zjistili, že tento efekt nenapomáhá jen dobré náladě, ale také dobré práci:

„Je to právě stmelená skupina, která podává dobré výkony, jak ve svém výzkumu ukázal náš kolega Fabio Sala. Zjistil, že nejvýkonnější vedoucí u svých zaměstnanců vyvolávali smích v průměru třikrát častěji než vedoucí s výkonem průměrným. Jiný výzkum prokázal, že dobrá nálada pomáhá lidem efektivněji zpracovávat informace a pružněji a kreativněji reagovat. Jinými slovy, smích je vážná věc.“

Pro mnohé manažery takový přístup představuje zásadní posun. Gaspari připomíná slova vlivného fyzika a statistika W. Edwarda Deminga: „Problém byznysu tkví ve strachu vypořádávat se s lidskými záležitostmi.“

Čtěte také