Aktuální vydání magazínu Forbes

Rychlé šípy a Bukowski Martina Žufánka. Proč byste si je měli přečíst?

Pošli to dál

Správní kluci z Kampy a sprosťák Hank Bukowski. Dokonalá literární kombinace, která v podnikání ovlivnila lihovarníka a spolumajitele lihovaru Žufánek Martina Žufánka.

Zatímco ho Mirek Dušín naučil, jak směrovat byznys a být fér, Nick Belane mu zase ukázal, že je třeba život nebrat až tak vážně. S šedesátimilionovými obraty a 100 tisíci vyprodukovanými litry alkoholu ročně to vypadá, že mu byli tihle hrdinové dobrým příkladem.

Čtěte také: Jaká kniha přivedla k úspěchu investora a podnikatele Johna Vanharu? 

Kniha první:

Co? Jaroslav Foglar: Rychlé šípy

Proč? „Foglarovky vytvářely moje jinošské já a nastavily první základy mých hodnot. Uvedla mě do nich naše rodinná známá z Prahy, která vedla skautský oddíl maskovaný za nějaký turistický oddíl Svazarmu. Půjčila mi první knihy, protože ty se v osmdesátých letech nedaly moc běžně sehnat, a já jim kompletně propadl.“

Kdy? „Od útlého mládí.“

Co konkrétně vás zaujalo? „Líbila se mi ta všudypřítomná čestnost, modrý život, bobříci, tábory, soutěže, kluby, přátelství, jednota, Bratrstvo kočičí pracky a Alžbětina Prknářová alias Haha Bimbi.

Pevně věřím, že mě celá ta poctivost většiny příběhů ovlivnila v tom, jakým směrem jsme náš byznys o mnoho let později vedli. A taky v tom, že na třešně se nepije a že v zimě mám nosit čepici, abych nedostal zánět mozkových blan.“


Kniha druhá:

Co? Charles Bukowski – Škvár

Čtěte také: Kniha, kterou čte autorka #prsakoule Katka Vacková i Mark Zuckerberg

Proč? „Zlomová literatura, která mě přenesla z mladické naivity do světa neúspěchu, zklamání a alkoholu.“

„Líbil se mi ten pocit zmaru a neúspěchu, který se prolíná každým jeho dílem jako taková tenká hnědá linie.

Škvár byl posledním dílem, které dopsal těsně před svou smrtí. Je v něm poznat blížící se konec na pozadí noir detektivky a cítím, že Bukowski mi vtiskl potřebu mít ze všeho hlavně legraci a že i v případě problému zas tak o nic nejde. Důležité je přežít a nebrat to všechno tak moc vážně.“

Kdy? „Od střední školy.“

Co konkrétně vás zaujalo? „V okamžiku jsem byl v broukovi. S kvičícími pneumatikami jsem odstartoval od chodníku. Stařec se pomalu zvedal. Strhl jsem volant, abych ho nepřejel, a vjel jsem na chodník. Pak jsem se řítil kolem domu Jacka Basse. Ten stál ve dveřích, pořád s nahými koulemi, a ještě třikrát vystřelil. Jedna kulka proletěla opičkou zavěšenou na zpětném zrcátku. Druhá prolétla mezi mnou a ničím. Třetí proletěla opěradlem pravého předního sedadla a zavrtala se do přihrádky v palubní desce. A pak jsem byl pryč. Projezdil jsem půl tuctu ulic nahoru a dolů. Potom jsem se dostal na hlavní třídu a zařadil se mezi ostatní auta. Byl to typický losangeleský den: smog, zastřené slunce a žádný déšť už několik měsíců. Zastavil jsem u McDonalda a objednal si velkou porci hranolků, kávu a kuřecí sendvič.“

Jak? „Dnes už víc poslouchám audioknihy, než čtu. Ale když čtu, tak většinou pomocí Kindle čtečky.“

Čtěte také