Aktuální vydání magazínu Forbes

jajsembest_sajt
lide kancelar ilustrace

Sedm znamení, že ve své práci mrháte svým talentem

Pošli to dál

Ne každá vysněná práce je ve skutečnosti tak skvělá, jak se původně zdála, a ne každá společnost je tak pokroková, jak by chtěla. Na začátku to většinou nepoznáte a mnoho věcí se také může změnit. Jenže co když se nic nezmění? Kdy je ten správný moment uvědomit si, že tahle cesta není pro vás a že se ze svého místa nikam neposunete, že se nikam neposune celá firma, a kdy byste měli začít uvažovat o změně?

Zní to možná tvrdě, ale není nic horšího, než když každý den jen plýtváte svým talentem – to, že chodíte do práce a vidíte, že vedení společnosti ignoruje vaše nápady a návrhy, je frustrující a demotivující – a není to dobré ani pro zákazníky, akcionáře a svět obecně.

Dávejte si proto pozor na následující signály, které vám říkají: Už potřebuješ větší hřiště!

1. Dobré nápady jsou vnímány jako hrozba

Měla jsem šéfa, který si při každém mém návrhu něco v práci změnit – ať šlo o sebemenší věc – jen dlouze povzdechl. A pak řekl: „Zařaďte to pod někdy v budoucnu.“

Čtěte také: Životopis je mrtvý, ať žije LinkedIn. 7 kroků, jak přes tuhle síť získat vysněnou práci

Proč?“ ptala jsem se ho. „Proč se nemůžeme zabývat tímhle nápadem, když by nám mohl pomoci?“ Šéf si zase hluboce povzdechl a odešel.

Tehdy, ve svých dvaceti, jsem ještě nechápala, že se mu prostě nechtělo přemýšlet. Nechtěl pracovat ani o píď víc, než musel. Nad svou prací a kariérou prostě zlomil hůl a ničím novým se nechtěl zabývat, vnímal to jako zbytečnou námahu. A takových lidí je v byznysu spousta!

Nové myšlenky vidí takoví lidé jako hrozbu své moci či známé mantře „Takhle to děláme odjakživa“. Naštěstí se mi podařilo od tohohle člověka odejít. Zvládnete to taky!

2. Bez vize, bez plánu

Pokud se v práci rozhlédnete kolem sebe a vidíte lidi, že plní své úkoly pouze mechanicky, jako by byli součástí velkého stroje, moc vám to na elánu nepřidá.

Čtěte také: Jednoduché tipy, jak se teď hned zlepšit ve své práci

Jestliže pracujete v organizaci, která postrádá vizi, případně nějakou má, ale nikdo o ní nemluví, pak rozhoďte své životopisy, kam až můžete. Bez vize a bez pohledu do budoucnosti žádná společnost ničeho nedosáhne. Dokáže tak maximálně šlapat vodu a držet se nad hladinou. To možná někomu stačí – ale ne vám!

3. Váš šéf vám není mentorem

Bázlivý šéf se snadno popálí o vaši vycházející hvězdu, aniž byste se o to nějak vy sami vědomě snažili. Pokud se váš šéf bojí rozhoupat loďku a udělat pár vln, pak potřebujete silnějšího mentora. Svět je velký. Všude kolem je spousta silných mentorů. Běžte a najděte si toho svého!

4. Nevidíte pro sebe žádnou budoucnost

Pokud pracujete na místě, odkud nevede cesta vpřed, jaký to má význam? Jakmile se té práci naučíte, proč byste v ní měli zůstávat? Pokud před sebou nevidíte cestu k dalším věcem, které byste se mohli naučit, dalším šťavnatým řádkům do vašeho životopisu, dalšímu osobnímu rozvoji, plýtváte svým časem a talentem.

5. Nudíte se

Když jste mladí, budete se na prvních pár pracovních pozicích asi nudit – to je pro mnoho zaměstnání na „vstupní úrovni“ typické. Jakmile ale překročíte 25, tak už byste se nudit neměli. Pokud tomu tak je, jste připraveni dělat větší a lepší věci! Ale jinde.

6. Vyčníváte mezi ostatními, protože rádi přemýšlíte

Pokud pracujete s lidmi, kteří postrádají intelektuální zvědavost, po chvíli začnete mít pocit, že se zblázníte. Budete se ptát: Proč děláme věci takto? Musí přece být lepší způsob, a oni řeknou: A co to změní? Váš zápal pohasne, stejně jako vaše sebeúcta, pokud pracujete mezi lidmi, kteří vás nechápou.

Čtěte také: Co napsat do životopisu a co v něm naopak nikdy nezmiňovat

Vaše talenty si nezaslouží. Vaším úkolem je najít si tým, který se dokáže nadchnout pro nové nápady!

7. Poslušnost je nadřazená vášni pro práci

Když pracujete na místě, kde vše diktuje zastaralá, zkostnatělá politika, nikdy nedosáhnete svého plného potenciálu.

Jeden příklad za všechny – ve své praxi jsem se setkala s mladým mužem jménem Raj, který pracoval přesně v takovém prostředí. Ke své situaci se snažil přistupovat racionálně, tak jak to v určitém bodě své kariéry dělal asi každý z nás. „Není to tak špatné,“ říkal. „Můj ředitel je příšerný, ale za sedm let půjde do důchodu.“

Sedm let?!“ odpověděla jsem. „Kolik ti je, chlape?“

Třicet pět,“ odpověděl Raj.

A ty hodláš čekat sedm let, než tenhle člověk odejde do důchodu, abys mohl konečně začít dělat něco vzrušujícího podle sebe?“ zeptala jsem se ho nevěřícně. A Raj se zamyslel.

Nakonec došel k tomu, že měl za to, že je spokojen, protože měl solidní plat. Ale ve skutečnosti mu bylo chození do práce nepříjemné, trápily ho zlé sny a děsil se pondělních rán. Vaše tělo vám samo dá signál, kdy je načase sebrat se a jít!

Autorka článku je kariérní koučka.

Čtěte také