Nad jeho křeslem v kanceláři visí obraz Sněžky a hned vedle něj… no jistě, vlajky, přes 270 vlajek států z celého světa. Sotva hledat patřičnější výzdobu. „Tohle je můj obor přes třicet let,“ říká 59letý František Münzberg, šéf firmy Tyla, českého giganta ve výrobě vlajek.

Spoustu z nich bez námahy pozná a není divu. Začínal sice v dobách, kdy byla poptávka vzhledem k vládě komunistů značně omezenější, ale to už se nyní pochopitelně změnilo – a s tím i záběr Münzbergovy společnosti. Zakázky má na vlajky států z celého světa, ale i na stolní vlaječky, tzv. beach vlajky či plní různá individuální přání.

Pokud nemáte příliš komplikovanou žádost, vyhoví vám dokonce okamžitě: „Věděli jsme, že s vlajkami nebudeme jediní na trhu. Ale chtěli jsme, aby u nás zákazník přišel a v drtivé většině si vlajku hned odnesl; jinde si musíte vlajky objednat,“ říká. „Myslím, že v Praze něco takového nikdo nenabízí.“

Tyla2

Abyste se s prací firmy Tyla setkali, ani u ní nemusíte nakupovat. Je totiž slušná pravděpodobnost, že už jste na jejich výrobky narazili. Stačí vyrazit na fotbalový zápas české reprezentace nebo se třeba projít po nádvořích Pražského hradu. Vlajky na nich pochází právě z Münzbergovy dílny – i standarta vlající nad Hradem.

Ano, ta standarta, kterou 19. září 2015 recesistická skupina Ztohoven vyměnila za rudé trenky. Dva dny poté dorazila do Tyly objednávka na dvě nové standarty. „Měli jsme je hotové, protože počítáme s tím, že se ta vlající občas poničí,“ přibližuje Münzberg a pak se pousměje: „Ale ty trenky jsme nešili.“

Zakázek z nejvyšších míst české politiky má vůbec dost: když přijede zahraniční delegace, právě Tyla „dozdobuje“ jejich uvítání patřičnými doplňky. Tak jako třeba při loňské návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze.

Saténové-vlajky

Mezi klienty Tyly patří i ministerstvo zahraničí nebo průmyslu, Armáda České republiky, Česká fotbalová asociace, Česká unie sportu nebo Autoklub České republiky. Kromě dobré vybavenosti a rychlosti produkce si Münzbergova firma udělala jméno i svou spolehlivostí – u vyráběných vlajek si pečlivě kontrolují barvy i správné rozložení stran.

Sedmičlenná společnost sídlí v nenápadných kancelářích na pražském Újezdu. Naproti obchodu je dílna, kde zvládnou splnit takřka cokoliv, co si zákazníci vymyslí. A že se klienti ve svých fantaziích skutečně často nekrotí.

„Jeden pán chtěl třeba vlajku v kosočtvercovém tvaru s třepením okolo, na kterou dal všechno, co má rád: zvířata, hory, vodu, ženy…“ vzpomíná Münzberg. Před sledovanými sportovními záležitostmi zase stoupá poptávka po všelijak popsaných českých vlajkách. „Biatlonistka Gábina Koukalová nám udělala dobrý kšeft,“ směje se.

Koukalova

Za rok vyrobí zhruba šest tisíc vlajek a obrat firmy se tak stabilně pohybuje kolem šesti sedmi milionů korun. Kromě finančních zisků však Münzberga – i po tolika letech v oboru – těší, když někde na veřejnosti zahlédne viset vlajky vyrobené v jeho firmě.

„Koho by to netěšilo,“ prohlásí. „Dokud děláme dobrou práci a lidé ji po nás dál chtějí, tak jsem spokojený.“