Aktuální vydání magazínu Forbes

madetaci_sajt
Zotter-titul

Čokoládový šílenec používá červy i umělá hnojiva. A může být nejlepší podnikatel na světě

Pošli to dál

Na sobě má obyčejnou bleděmodrou košili, tmavé džíny, tmavé sako a jednu botu černou a druhou červenou. Je v tom trochu show, trochu přístup k životu a každopádně dobré téma na otevření jakéhokoliv hovoru. „Chci být jiný, unikátní a ano, chci tím také ukázat, že taková je i naše čokoláda. Nikdy ji nenechávám testovat více lidmi, protože kdybyste měl naslouchat každému, tak nakonec vznikne průměrné nic, které nabízejí všichni okolo,“ říká Josef Zotter, majitel stejnojmenné rakouské čokoládovny, pro něhož je čokoláda od roku 1987 všechno.

Dělá příchutě, které by vás asi ani nenapadly, že se dají pozřít: rybí, s červy, s konopím, s vyzrálým dřevem nebo „artificial fertilizer“, tedy něco jako umělé hnojivo.

„Když jsem v roce 1991 udělal čokoládu s konopím, přijela na mě policie, i když šlo jen o neškodná semena. Udal mě nějaký zákazník,“ směje se na terase monackého hotelu Fairmont, který letos hostí soutěž EY Světový podnikatel roku a Josef Zotter se dnes večer dozví, zda se jím nestal náhodou právě on. Vyhrál totiž titul podnikatele roku doma v Rakousku a to mu umožnilo se utkat s vítězi ze 49 dalších zemí včetně českého matadora Zdeňka Pelce, majitele firmy GZ Media na vinylové desky.

Zotter2

Zotter, jenž ročně utrží za čokoládu zhruba 30 milionů eur, tedy kolem 800 milionů korun, je dost výjimečný nejen svými výrobky, ale také přístupem k byznysu. Nesnáší například slovo „růst“, zisk ho prý zajímá jen z hlediska možnosti investovat ho a tvrdí o sobě, že chce hlavně dělat byznysem radost. Sobě, svým dodavatelům čokoládových bobů a samozřejmě také zákazníkům.

Trochu hipísák letošního ročníku. Přitom ale klidně přiznává, že marže na svých čokoládových tyčinkách má kolem 60 procent. „Jasně že je zisk důležitý, ale odmítám svůj život podřídit číslům,“ říká muž, který dělá těžkou hlavu svému finančnímu řediteli. Když se totiž každý rok rozhoduje, které sladkosti ještě zůstanou v nabídce a které už nahradí novinky, odmítá se podívat na výsledky, jak se co prodává. Protože by ho to prý ovlivňovalo a to nechce. Takže klidně škrtne bonbon, který byl bestseller, a dá místo něj čokoládu s hmyzem.

Čtěte také: S čokoládou budete chytřejší i zdravější. Pravda, nebo mýtus?

„Všichni výrobci se nejprve zeptají trhu, tedy lidí, co by chtěli jíst, a pak jim to naservírují. Obvykle to navíc ošidí a udělají nějakou ‚ještě přijatelnou‘ variantu. Na to já kašlu. Lidé jsou totiž zahlceni vším možným a nevědí, co chtějí. Takže já jim to raději ukážu a udělám to po svém,“ vysvětluje svou filozofii, kterou zhmotnil ve firmě Zotter se sídlem ve Feldbachu poblíž slovinských a maďarských hranic.

Sám takový přitom nebyl vždycky. Naopak, když v osmdesátých letech rozjel první cukrárnu, opájel se růstem a rozšiřováním byznysu. Výsledek? Vyrostly mu čtyři různé potravinové byznysy, nahromadily se dluhy a v roce 1996 zbankrotoval. Nevzdal to, o tři roky později otevřel na farmě svých rodičů novou čokoládovnu a hodně se uklidnil.

„Naučil jsem se, že nikdy nemůžete utrácet víc peněz, než máte, a že dluhy jen dělají další dluhy,“ vzpomíná na dobu, kdy začal opět jen se svou manželkou Ulrikou a zaměřil se na jednu jedinou věc: na nejlepší a „nejčistší“ čokoládu na světě. Koncept nazval „bean-to-bar“, tedy kompletní produkce od bobu k tyčince a rozhodl se používat pouze organické a fair trade suroviny. Má tak navázané dlouhodobé vztahy s menšími farmáři, jezdí sám po plantážích a rád říká, že čokoláda chce čas, stejně jako chléb: „Můžete ho upéct za 20 minut ze zmraženého polotovaru, ale mně takový nechutná.“

Zotter1

Dnes má Zotter 160 zaměstnanců a jeho cukrovinky jsou ke koupi v 8500 obchodech po celém světě. Kromě toho otevřel čokoládové divadlo v Šanghaji a loni první pop-up obchod v USA. Čokoládovou show v Číně vede jeho dcera, na niž přepsal pětinový podíl, a stejnou část firmy dal také synovi, který se zase stará o byznys v Rakousku. Kromě toho má ještě výkonného ředitele firmy, aby se nemusel příliš zabývat operativou a mohl se věnovat tomu, co ho opravdu baví – tedy vymýšlení různých čokolád.

Když to dělá, nikdo při tom na něj nesmí mluvit, aby se mohl soustředit. Bývalý šéfkuchař, který vařil také v newyorských hotelech, rád používá techniku vrstvení čokolád a v poslední době ho baví dřevité příchutě. Jak přemýšlí o budoucnosti? „Prostě budeme dělat byznys, bude nás to bavit a jednou mě zahrabou do země.“

Čtěte také