„Až do svých dvaceti jsem vůbec nebyl schopný mluvit na veřejnosti,“ tvrdí miliardář a podle Forbesu třetí nejbohatší člověk světa Warren Buffett v nové knize Gilian Zoe Segal Getting There: A Book of Mentors. „Jen pouhá myšlenka na to mě děsila,“ popisuje v ní dnes legendární investor. Velice brzy si ale prý uvědomil, že bez toho, že zvládne veřejně vystupovat, se v životě daleko nedostane.

A tak se zapsal do kurzů sestavených uznávaným spisovatelem a lektorem veřejného vystupování Dalem Carnegiem. Možná vás to překvapí, ale certifikátu o absolvování tohoto kurzu si „věštec z Omahy“, jak se Buffettovi přezdívá, cení prý nejvíc ze všech, které v životě získal. „V kanceláři nemám ani svůj diplom z univerzity v Nebrasce, ani ten z Kolumbijské, ale právě tenhle certifikát, pěkně zarámovaný,“ tvrdí Buffett.

Čtěte také: Jak se Steve Jobs naučil dělat prezentace

Absolvováním kurzu ale pro geniálního finančníka jeho učení se veřejnému vystupování jen začalo. Hned po tom,  co ho získal, totiž začal působit jako lektor veřejných projevů na univerzitě ve své rodné Omaze. „Věděl jsem, že pokud nezačnu před lidmi mluvit okamžitě a pracovat s nimi, všechno, co jsem se naučil, mi bude k ničemu a já se vrátím tam, kde jsem byl.“ Dnes Buffett s oblibou říká, že tvrdá práce na jeho veřejném vystupování bylo to nejdůležitější, co mu později pomohlo k jeho ohromným úspěchům. A dost možná na tom něco je.

Ve své praxi, kdy sám učím lidi komunikovat a veřejně vystupovat, se snažím rozbít jeden z největších a zároveň skoro nesmrtelných mýtů – že lidé, kteří dokážou ostatní inspirovat a umějí vystupovat a mluvit před třeba i tisícihlavým publikem, mají přirozený talent. Není to tak. Je to vlastně úplně opačně.

Čtěte také: Warren Buffett překvapuje: koupi Berkshire Hathaway považuje za omyl a válí na ukulele

Stejně tak, jako se nikdo nenarodil coby expert na PowerPoint (alespoň já o nikom takovém nevím), tak lídři, kteří mají dar vystupovat před lidmi, na sobě musejí opravdu hodně a tvrdě pracovat a svůj talent rozvíjet. Mnoho z nás vidí pouze finální výsledek, tedy sebevědomého řečníka, ale už nevidíme, co obnáší to, aby se člověk na opravdu profesionální úroveň dostal. A platí to v byznysu i v politice.

Když v roce 1964 prohrál senátor Barry Goldwater prezidentské volby, byla to dobrá zpráva pro Lyndona Johsona, který se díky tomu stal americkým prezidentem. Byla to ale dobrá zpráva i pro nastupující hvězdu republikánské strany Ronalda Reagana, muže, který dodnes platí za mistra veřejných projevů, a člověka, kterého pro jeho charisma milovaly miliony lidí.

Jak ve své nové knize Reagan: The Life tvrdí historik H. W. Brands, díky skvělému projevu Time for Choosing, který se vysílal po celých USA a ve kterém tehdy málo známý politik Goldwatera podpořil, na sebe Reagan upozornil a mnoho republikánů došlo k tomu, že za kandidáta vybrali špatného muže.

Tady je záznam Reaganova projevu Time for Choosing:

Ačkoliv se Reagan sám mohl tehdy divit svému úspěchu, Brands tvrdí, že rozhodně nebyl nepřipravený. „Své řečnické dovednosti zdokonaloval už od doby, kdy pracoval v rádiu, celou dobu na sobě tvrdě pracoval.“

Brands má na mysli osm let, kdy Raegan hostoval v seriálu General Electric Theatre, který platilo tehdejší PR oddělení společnosti GE. Součástí Reaganovy smlouvy byly, kromě uvádění programu samotného, i povinné cesty po 40 amerických státech, během nichž musel mluvit před čtvrt milionem zaměstnanců ve 139 továrnách GE . Tím se jeho řečnické schopnosti jen zdokonalovaly a uhlazovaly.

Ronald Reagan představuje General Electric Theatre:

I přes tyto zkušenosti byl Reagan ve svém projevu na podporu Goldwatera údajně pořád nejistý, podle Brandse si přišel trapný až do jeho poloviny. Lidé se ale i tak zvedli ze židlí a teskali mu. „Jejich podpora Reagana uklidnila,“ dodává Brands.

O dva roky později, v roce 1966, se Reagan stal guvernérem Kalifornie a o 15 let později 40. prezidentem USA. Většina z nás ho dnes vnímá jako brilantního komunikátora a muže mnoha inspirativních projevů, ale jen málokdo ví nebo si uvědomí, že i takový velikán, jakým Ronald Reagan byl, se to všechno naučil až po mnoha letech mluvení před publikem.

Z těchto dvou příběhů vyplývají dvě lekce. Zaprvé, využijte každé příležitosti k tomu, abyste mohli mluvit před publikem, bez ohledu na množství lidí, ke kterému mluvíte. Čím častěji se k tomu dostanete, tím lepší časem budete. Zadruhé, zapomeňte na to, že nikdy nebudete skvělým řečníkem jen proto, že máte pocit, že vám to dnes nejde.  Potkal jsem spoustu lidí, kteří se necítili jen nepříjemně, ale určitém bodě v životě měli  z mluvení na veřejnosti vyloženě hrůzu. Dnes jsou tito lidé považováni za nejlepší a nejinspirativnější  mluvčí světa.

Máte úplně stejný potenciál, tak se přestaňte vymlouvat.