Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
laborator

Slanější než sůl a výstražné obaly. Leží budoucnost jídla v nanotechnologiích?

Pošli to dál

Každé sousto, které pozřeme, bují chemickými reakcemi. Přidávání ingrediencí a vaření nám dává kontrolu nad těmito reakcemi, a jídlo tak chutná lépe a vydrží déle. Co kdybychom ale uměli jídlo kontrolovat i na molekulární úrovni? Přesně na tom teď pracují vědci a jejich snahy už přinesly i první výsledky – od jídel, která chutnají slaně bez toho, abyste museli použít moc soli, až po obaly, které vás upozorní na špatný stav potravin.

Tato nanotechnologie může významně vylepšit naše jídlo, ale taky evokuje otázku, jestli takové jídlo bude bezpečné. Abychom pochopili závažnost tématu, stačí se jen podívat na silné reakce, které vzbuzují geneticky modifikované potraviny. Co přinese nanotechnologie jídla? Je bezpečná? A přijmou ji lidé? ptá se server The Conversation.

Nanotechnologie je rozvíjející se technologie, která pracuje s částicemi v řádu nanometrů, tedy miliardtiny metru. Pro představu, jak malé takové částice jsou: kdyby byla nanočástice velká jako fotbalový míč, jedna ovce by měla velikost naší planety.

Právě tyto malé částečky nám umožnily výrobu materiálů a věcí s vylepšenými vlastnostmi: od lehčích kol a trvanlivějších lahví na pivo až po kosmetické krémy s lepší schopností absorpce a zubní pasty, které zabrání bakteriím v růstu a množení. Díky schopnosti upravit vlastnosti materiálů můžeme pomocí nanotechnologie „vyrobit“ mnoho nových pokrmů a aplikací, které změní to, jak zpracováváme, uchováváme a balíme potraviny.

Čtěte také: Jak vypadá kuchyň budoucnosti? Drony roznášejí jídlo a stůl radí s recepty

Za pomoci nanotechnologií můžeme například využít „chytrého“ balení, díky kterému lze sledovat, v jakém stavu jsou potraviny při skladování a přepravě. Pokud jsou potraviny kontaminované nebo zkažené, senzory v balení zaznamenají plyny z bakterií a změní barvu, aby tak varovaly každého, kdo by chtěl potravinu sníst.

Stříbro se pro své antibakteriální vlastnosti ve zdravotnictví už používá, třeba pro dentální výbavu. Nanočástice stříbra zlepšují schopnost tohoto materiálu zabíjet bakterie, protože zvětšují jeho povrch, kterému jsou bakterie vystaveny. Izraelští vědci zjistili, že natření balicího papíru nanočásticemi stříbra účinně působí proti bakteriím a prodlužuje trvanlivost výrobku.

Jiným příkladem použití nanotechnologie v potravinářství je zapouzdření do nanočástic. Tato metoda se používá k překrytí chutě a aromatu tuňákového oleje. Takže po jeho přidání do chleba získá pečivo zdravé omega-3 mastné kyseliny bez zápachu. Částice oleje jsou zabaleny do povlaku, který jim zabrání reagovat s kyslíkem a uvolňovat tak zápach. Tyto nanotobolky se otevřou až tehdy, kdy se dostanou do žaludku. Takže se můžete těšit ze zdraví prospěšných účinků rybího tuku, aniž byste se dostali do styku s jeho zápachem.

Výzkumníci z Nottingham University v současnosti zkouší, jak by mohly nanočástice soli zvýšit slanost jídla bez přidání většího množství soli. Stejně jako u stříbra, rozložení soli na menší nanočástice zvětší její povrch. To znamená, že její chuť je tak účinnější. Vědci mají za to, že tímto způsobem mohou snížit množství použité soli u bramborových lupínků o 90 procent při zachování stejné chutě.

Neznámá rizika
Nanotechnologie představují po potravinářství mnoho příležitostí, většina je ale ve fázi výzkumu a vývoje. Pomalejší rozjezd je způsoben nedostatkem informací o tom, jaké můžou být zdravotní a ekologické dopady technologie: existují například obavy, že vstřebané nanočástice se mohou pohybovat po různých částech těla a hromadit se v některých orgánech, třeba v ledvinách či játrech. To může ovlivnit, jak tyto orgány fungují, ve středním až dlouhodobém horizontu.

Nicméně neznáme všechna rizika, která můžou být s nanomateriály spojená. Tato témata se musí nejdřív veřejně probrat, aby lidé nanotechnologii v jídle přijali. To také bude záviset na tom, jak dobře budou lidé nanotechnologii v jídle rozumět a jak moc důvěřují potravinářskému průmyslu a regulačním systémům, které ho kontrolují.

Podle průzkumů jsou konzumenti ochotnější přijmout nanotechnologie v balení jídel než ve zpracování jídla samotného. Lidé jsou jim také více otevření, pokud by jejich použití znamenalo zdravější jídlo, nicméně za to nejsou nutně ochotni si připlatit.

Nedávné průzkumy ve Velké Británii nezaznamenaly výrazný odpor vůči nanotechnologiím v balení potravin. Mezi malou skupinou konzumentů ale vyvstaly obavy o bezpečnost potravin. Je tedy jasné, že pro výrobce potravin a regulátory bude stěžejní podat lidem co nejvíc informací o nanotechnologii, včetně jejích otazníků.

Čtěte také