Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-04
telefon zena usmev

Textování v seznamkových apkách vám může zničit slibný vztah, ještě než se uvidíte

Pošli to dál

Do všech možných trablů, které musíme překonat, když hledáme toho pravého nebo tu pravou, se přidal další – textuální chemie.

Nevíte, co to je? Tak se zamyslete, s kým se vám dobře esemeskuje nebo chatuje a co přitom všechno vědomě i podvědomě analyzujete: Váš protějšek píše moc dlouhé/krátké zprávy. Používá moc emotikonů nebo smajlíky, s nimiž se v daném kontextu neztotožňujete. Zkratky, co vám lezou na nervy, a ještě v nevhodných situacích. A přiznejte si, co si o něm (o ní) kvůli tomu myslíte.

Podstata těchto analýz, píše web Time, je pořád stejná, ať už komunikujete jakkoli. Telefony a posléze záznamníky existovaly dlouho předtím, než se začalo textovat. A forma sdělení se vždycky rozebírala do posledního detailu a vždycky se analyzovalo, kdo by se měl ozvat první a dokdy a co to znamená, když ne.

Jenže telefonáty jsou tu desetiletí, zatímco u textování a chatování se ještě nestačila ustavit pevná pravidla. Takže jedna chyba může zruinovat slibný vztah. Smajlík se někomu líbí, zatímco na druhého působí dětinsky. Dlouhý text znamená, že vám na druhém záleží nebo že jste zoufalec. A naopak – když si dáte na esemesce skutečně záležet, neuvrhne vás pak jednoslovná odpověď do deprese?

Není divu, že si 58 procent nezadaných myslí, že esemeskování komplikuje randění, jak zjistila studie seznamek Christian Mingle a JDate.

telefon

Důležitost textování přesto vzrůstá. Pořád víc lidí se seznamuje na mobilních seznamkách a pomocí seznamovacích aplikací, takže z textovek se stává způsob svádění i základna pro dlouhodobý vztah. Pár vtipných odpovědí ve zprávách na Tinderu nebo Bumblu může být prvním krokem k trvalému vztahu.

A textování se pak nevyhnou ani zavedené páry. U nich esemesky a e-maily do značné míry vystřídaly osobní konverzaci. Průzkum Gravitate Research Group tvrdí, že 80 procent Američanů dává přednost esemeskám před hovory a průměrný Američan protextuje 26 minut denně.

Takže textovací kompatibilita může být důležitým ukazatelem, jak bude v dlouhodobém vztahu fungovat vaše komunikace. A kvůli „suchým“ odpovědím na koketní esemesky nebo prodlevě při odpovídání může váš začínající vztah i skončit. Americký herec a komik Aziz Ansari ve své knize o randění Modern Romance: An Investigation líčí, jak žena, s níž chodil, odpovídala na esemesky s takovým zpožděním, že měl vždycky strach, že ji buď urazil, nebo že umřela.

Protože když se netrefíte do zvyků toho druhého, vždycky si myslí, že porušujete to, co on považuje za nejlepší textovací pravidla. Pravidla pro textování sice neexistují, ale lidi mají vždycky dojem, že právě oni to dělají správně.

„Při textování je určitý koncept pravidel mnohem silnější než pravidla, která dodržujeme při skutečných osobních setkáních,“ míní lifestylová novinářka Raisa Bruner. To nejpřísnější pravidlo zní „Dělejte cavyky“. Pokud mu trvá odpověď 20 minut, vy s ní otálejte 40 minut. Netextujte po desáté večer a nikdy, opakuji, nikdy neposílejte textovku podruhé. Tato pravidla sice platí pro obě pohlaví, ale pořád se zdá, že je ovlivňuje nemoderní pohled na zvyky obou pohlaví. Povídavé ženy jsou tlačeny k tomu, aby limitovaly své odpovědi. „U žen se pořád skrytě předpokládá, že jsou potenciálně závislé na vztahu, že někoho potřebují. Je třeba, abychom se jevily nad věcí, a proto musíme držet na uzdě svou náchylnost k rozhovoru,“ tvrdí Bruner.

dvojice pár

„Ale k mužům textování taky není fér. Jako žena, která se baví s muži na seznamovacích aplikacích, můžu říct, že když odpovídají nudně, nepoužívají emotikony nebo se konverzace nikam neposunuje, hned s ní přestávám. Textuální chemie není žádnou zárukou chemie osobní, ale je to jediný indikátor, který máme.“

Někdy ovšem dost nespolehlivý. Jak ukazuje třeba případ dvojice, co se seznámila přes apku Coffee Meets Bagel a několik týdnů si jen chatovala. Zdálo se, že jsou stejní: „Líbily se nám tytéž filmy, knihy, televizní pořady, hudba. V té době jsme dokonce četli stejnou knihu a on mě skutečně uměl rozesmát,“ líčí dívka z oné dvojice.

Ve skutečném životě ale přišlo zklamání. Zdánlivě ideální protějšek byl rezervovanější a opatrnější než mladá žena. „Dobře se nám povídalo, ale nebyla tam žádná jiskra… Myslím, že jediný důvod, proč jsme spolu chodili tak dlouho, byl ten, že jsem doufala, že se z něj stane ten muž, do kterého jsem se zamilovala online.“

Přechod od textování do reality je zrádný. „Textování je pro nás součást svádění,“ tvrdí Sherry Turkle, jejíž kniha Reclaiming Conversation: The Power of Talk in the Digital Age obhajuje návrat ke komunikaci tváří v tvář. „Hrozí, že tuto hru přenesete do vztahu a uděláte z ní něco normálního. A pro nezadané je těžké zjistit, kdy se z této ‚herní fáze‘ dostali.“

Turkle zmiňuje třeba muže, který svým esemeskám věnoval spoustu času a snahy, ale při osobním setkání nebyl schopen onu brilanci textových zpráv, které cizeloval třeba 20 minut, přenést do konverzace, v níž reagujete okamžitě.

„Když jsou dva lidé ve vztahu spokojení, tak prostě mluví. Nebojí se, že toho druhého ztratí. Takže se s tím druhým bavíte a nesoustředíte se na to, jestli vypadáte úzkostlivý, zoufalý nebo ztracený,“ tvrdí Turkle.

Nebo můžete dopadnout jako spokojený newyorský pár, který používá esemesky a chatování jen na logistiku. Veškerá konverzace se jinak odehrává v osobní rovině: „Lidem se zdá často divné, že nejsme tolik v kontaktu, ale my oba prostě textovat neumíme.“ A v tom to je. Že najdete někoho, kdo chápe a sdílí způsob, jímž komunikujete. Jako když moderní princ místo skleněného střevíčku použije přesně ten pravý emotikon, jímž získá Popelku, jejíž webový profil na seznamce ho okouzlil.

Čtěte také