Osmdesát dolarů. Takovou cenovku jste na barelu ropy Brent mohli vidět naposledy na podzim roku 2014. Nyní se černé zlato vydrápalo přes tuto hranici znovu a podle mnohých hlasů se zde rozhodně nezastaví.

Důvod je prostý a logický – snižující se dodávky a silná poptávka. Silných faktorů, které jedno i druhé v současné době ovlivňují, je ale hned několik, tak se na ně podívejme.

Šejkův rozmar

Kartel ropných zemí OPEC se během předloňského roku dohodl, že omezí produkci, a svůj slib zatím plní. Přidejme k tomu ještě omezení od nečlenských zemí, jako je Rusko, a dostáváme se ke dvěma milionům barelů, které na trhu denně chybí.

OPEC se nechal slyšet, že osmdesátidolarová hranice není dostatečně vysoká, a zvýšení produkce tak není (zatím) na pořadu dne.

Brent na cestě vzhůru. Zdroj grafu: Yahoo Finance

Nepřítel z Íránu

Donald Trump úspěšně pokračuje v pošlapávání všeho, co započal jeho prezidentský předchůdce, a tak jsme se na začátku měsíce dozvěděli, že vypovídá jadernou dohodu s Íránem.

Z tohoto kroku vychází jednoduchá rovnice: Dohoda – USA = více jádra a méně ropy. Írán je třetím největším producentem ropy v rámci kartelu OPEC, což trhy samozřejmě reflektují.

Madurův ráj

Paradoxní je, že země, která založení OPEC iniciovala, v něm postupně ztratila veškerý vliv. Může za to současný prezident, socialistický „vizionář“ Nicolás Maduro, který Venezuelu svou politikou vede ke kolapsu sovětského typu.

Venezuela meziročně prodává do zahraničí o 40 procent ropy méně, což je řečí čísel nezanedbatelný milion barelů denně. Jistý analytik z londýnského City v této souvislosti pro Financial Times řekl, že se „v kombinaci s Íránem jedná o perfektní koktejl pro to, aby se barel ropy obchodoval za 100 dolarů možná už tento rok“.

Aby toho nebylo málo, apetit po černém zlatu zvyšují Indie a Čína. Stoupající ekonomika, nárůst populace a problémy s vlastní produkcí ústí v import rekordních výšin.

Nezbývá než se zeptat: Bude mít analytik ze City pravdu?