Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
Soukromí-2

Soukromí je mrtvé. Zabili jsme ho my sami

Pošli to dál

Jacob Morgan je spolupracovníkem Forbesu, jeho články čtou po celém světě desetitisíce lidí. Zabývá se tím, jak moderní technologie mění naše životy a jak se díky nim mění to, jak pracujeme a vyděláváme peníze. Tady je další z jeho textů.


Soukromí… každý o něm pořád mluví a každý se o něj strachuje, ale má to vůbec ještě smysl? Nedávno jsem viděl dokumentární film „Terms and Conditions May Apply“ (česky lze zhlédnout pod názvem Souhlasím s podmínkami), který ukazuje zajímavý pohled na to, jak společnosti jako Facebook, Google, Apple a další změnily způsob, jak přistupujeme k ochraně soukromí. Po filmu jsem začal přemýšlet o tom, jestli soukromí vůbec má ještě nějakou hodnotu.

Většina z nás používá Facebook, vlastní iPhony, píše na Twitter, hledá na Googlu a používá další stovky nástrojů, ke kterým nám firmy dávají přístup. Odebíráme newslettery, nakupujeme on-line, vyplňujeme kvízy, našim aplikacím umožňujeme přístup ke stránkám třetích stran, účastníme se soutěží a registrujeme se na konference. I prosté otevření jakékoliv webové stránky už o nás prozradí nějaké informace.

Všechny tyhle firmy mají někde „podmínky užití“, dokument, který asi většina z nás vůbec nečte. Ve výsledku každý, kdo jejich služeb využívá, automaticky dává z ruky práva na své soukromí. A přesto se stále ozývají tací, kteří žádají více ochrany. Ale k čemu to je? Myslím si, že jsme dosáhli bodu, kdy v dnešním světě soukromí ztrácí význam. Všechny údaje o nás už jsou tam někde venku a ať už jakkoliv nahlas křičíme, že je chceme zpátky, znovu pod svou kontrolu je nedostaneme… nikdy. Prožíváme přechod od soukromí k větší otevřenosti a transparentnosti.

Většina lidí ani netuší, které údaje komu poskytuje. Například společnost EMC v nedávném vyhodnocení indexu soukromí odhalila, že 51 % respondentů by kvůli zlepšení poskytovaných služeb nebylo ochotno svá soukromá data odevzdat, zatímco 27 % by k tomu svolilo. Jenže, kolik z nich si uvědomuje, že už to dávno mnohokrát denně dělají? Dalo by se říct, že pokud si chcete zachovat soukromí, pravděpodobně byste vůbec neměli používat internet nebo mobil. Navíc, boj o soukromí se stává stále marnějším v době nástupu „internetu věcí“ (Internet of Things), kdy každé zařízení, které lze vypnout a zapnout, bude připojené k síti. V následujících několika letech budou spotřebiče a zařízení jako zubní kartáčky, auta, kávovary, budíky, hodinky, sluchátka, zkrátka kterákoliv vás napadnou, standardně vybaveny internetovým připojením. Budeme si připlácet navíc za zařízení, která trvale připojená NEbudou.

Zdá se také, že ani firmy ani vlády nás nijak neochrání. Ze všeho nejvíc pak schází informovanost a snaha lidi se v těchto věcech vzdělávat.

Nevím, jak jsme se do tohoto bodu dostali. V jeden okamžik jsem jen vyplnil nějaká data na Facebooku a v dalším už má nějaká firma, o které jsem v životě neslyšel, stovky informací nejen o mě, ale i o vás!

Jsme už příliš daleko za hranou, abychom mohli tenhle proces zvrátit zpět? Je něco takového vůbec možné?

Výše jsem jako příklad uvedl data ze sociálních sítí, ale co třeba takové zdravotní záznamy, historie prohlížení webu, vašich nákupů, finanční data nebo informace o zaměstnání? Přestože některé z těchto informací můžeme považovat za lépe zabezpečené než jiné, mnoho z uživatelů je klidně sdílí na svých profilech, twitterových účtech, instagramových fotkách, check-inech na Foursquare, na profesní síti LinkedIn nebo kdekoliv jinde je napadne. Není to tedy jen o tom, že společnosti o nás sbírají takové informace, o kterých nemáme ani tušení, ale také o faktu, že se sami dobrovolně k této ztrátě soukromí upisujeme a v mnoha případech svá data sdílíme zcela záměrně.

Vypadá to, že stojíme před dvěma možnostmi. Můžeme buď přijmout, že soukromí je mrtvé a že teď žijeme ve zcela otevřeném světě – nebo můžeme tento trend odmítnout a v boji za své soukromí pokračovat. Druhá z možností však obsahuje paradox. Žádáme více bezpečnosti a soukromí a zároveň chceme:

  • Aby „naše“ korporace byly více otevřené a transparentní
  • Využívat sociální technologie, aniž bychom sdíleli své informace
  • Nakupovat a užívat bezplatné produkty a služby, aniž bychom cokoliv dali na oplátku
  • Využívat služeb jako Google nebo iTunes, aniž bychom četli podmínky užití – s očekáváním, že tyto firmy automaticky jednají v našem nejlepším zájmu.

Nejděsivější je ale to, že jsme už dosáhli okamžiku, ve kterém jsou mnohé služby a nástroje tak nezbytnou součástí našich životů, že je prostě MUSÍME stále používat. Opravdu byste dokázali smazat svůj účet na Facebooku, přestat vyhledávat na Googlu, nakupovat on-line nebo zahodit svůj iPhone? Samozřejmě že ne, protože úplně každý, koho na této planetě znáte, používá ty samé věci jako vy.

Velká část problému se však netýká jen otázky „Je soukromí mrtvé?“, ale jde také o to, že i kdyby se většina světové populace rozhodla, že nastal čas s tím něco dělat, tak by nevěděli, kde začít nebo jak by efektivní řešení mělo vůbec vypadat.

Takže – je soukromí mrtvé? Určitě, vypadá to tak. A my jsme ti, kdo zmáčkl spoušť, aniž jsme o tom vůbec tušili.


Další text od Jacoba Morgana na Forbes.cz najdete ZDE. Je o tom, jak se v budoucnu změní to, jak pracujeme. Je to jeden z vůbec nejsdílenějších článků na stránkách Forbesu.

Čtěte také