Aktuální vydání magazínu Forbes

Doktoři strachu z mluvení. Jak i z vás Toastmasteři udělají prvotřídního spíkra

Pošli to dál

Jmenoval se Izidor a mluvil asi tímto stylem: Dobrý den ééé, já jsem ééé, programátor. Prostě „ajťák“ jako řemen, který nedokázal komunikovat, a když měl před publikem promluvit, jen koktal a hleděl do země.

Uběhl půlrok, Izidor prošel kúrou společenství, které si říká Toastmasters a které dnes po světě sdružuje na 350 tisíc členů ve 14 tisících klubů, a když po deseti lekcích znovu předstoupil před lidi, tak „mi padla brada. Všichni kolem jsme viseli na každém jeho slovu,“ říká Jaroslav Kováč.

Ještě před dvěma lety Kováče oslovovali pane guvernére, předsedal totiž Toastmasters klubům v Česku, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku. A byť je dnes už „jen“ řadovým členem, umění skvěle řečnit mu i po sedmi letech v komunitě zůstalo. A dostalo se mu za něj i ocenění. Toastmasteři mezi sebou totiž taky soutěží v tom, kdo má lepší vyřídilku, a někdejší šéf regionu se stal druhým nejlepším spíkrem v severovýchodní Evropě.

Čtěte také: Obamova rozlučková řeč aneb 5 cenných lekcí pro váš příští proslov

„Jestli si pamatuju svůj první veřejný proslov? A jak! Na střední před 25 lidmi, které jsem přitom osm let znal,“ vzpomíná. „Znal, ale když jsem měl přednést vlastní názor u tabule, nervozitou mi skákala levá noha a já ji musel držet. Něco hrozného! Na vysoké nás pak vedli k prezentování, a když jsem se v roce 2010 dozvěděl o Toastmasterech a šel se na jedno jejich setkání podívat, od té doby je to láska.“

Kovac

Jaroslav Kováč byl dva roky guvernérem Toastmasters v Česku a okolních zemích.

Ve světě Toastmasters existují 90 let, v Česku skoro 20 a od té doby řadami této neziskovky prošly tisíce lidí. První klub vznikl v Hradci Králové, dnes jich tu existuje ke 30, a Česko se tak chlubí jedním z nejrychlejších růstů v Evropě. Své vlastní už si tady zakládají už i velké korporace, třeba Česká spořitelna, ExxonMobil a další.

Většina klubů a prezentací v nich se odehrává v angličtině, taky tu existuje německý klub a chystá se i jeden francouzský. Typickým členem je člověk od 25 do 40 let, většinou muži, podnikatelé, manažeři a právě třeba i programátoři, kteří někdy musejí vystoupit ze svého samotářského světa jedniček a nul a najednou vést tým. A komunikovat.

Což byl ostatně případ Izidora. „Ale za půl roku, protože si dal docela vysoké tempo lekcí, udělal brutální posun,“ vypráví Kováč. „Bral to celé velmi vážně, své řeči si natáčel, doma si je analyzoval a psal o tom i blog. A desátá řeč, kterou měl inspirovat, byla fantastická.“

Čtěte také: Chcete být úspěšní v lásce i podnikání? Vyprávějte příběhy

Podle manuálu s názvem Competent communicator se ale začíná pozvolna. Pro první projekt si nováčci připraví čtyř- až šestiminutový ice breaker, kdy mají říct něco o sobě. V místnosti může být 15, ale taky 50 lidí a od každého a hlavně od určených hodnotitelů pak dostávají feedback. „Ale ne stylem: Jo, Pepo, bylo to dobrý, pokračuj. Jsou to velmi konkrétní podněty. Když jsi řekl toto, zapůsobilo to nějak. Když neustále opakuješ jedno gesto, odpoutáváš pozornost od obsahu řeči…“

Druhý projekt se jmenuje „Organize your speech“ a učí, jak správně strukturovat proslov, aby lidi neusínali; trojka je o pointě, pátý projekt učí pracovat s gesty a řečí těla, šestý je o práci s hlasem. „Kdy zrychlovat, jestli mluvit potichu, nahlas,“ vysvětluje Kováč. „Tak se učíte, vrstvíte další a další dovednosti a po deseti úrovních je z vás kompetentní mluvčí.“

Možná to teď vypadá, že Češi mají z veřejného mluvení mindrák a že roky, kdy se tu muselo mlčet, jsou pořád v nás. Ale ono je to trochu jinak. „Mluvit umí každý,“ přesvědčuje Kováč. „Většina lidí přijde s tím, že se bojí, že to nedokážou, protože jim celý život někdo opakoval, že mluvit neumějí. Ale když dostanou dobré ohlasy, protože Toastmasters se primárně soustředí na pozitivní motivaci, najednou rozkvetou.“

A pak je tu ještě jeden bonus, který nálepka Toastmaster členům přináší. „Nedávno jsem jel do Číny na veletrh, našel jsem si místní klub a napsal jim: Ahoj, jsem Toastmaster, jedu k vám. Mimochodem, neznáte nějakého tlumočníka? Sehnali mi ho a já se nemusel brodit internetem. Takže je to i taková neformální sociální síť.“


 

Čtěte také