Taky máte ve svém okolí meditační nadšence, kteří mluví o tom, jak jim meditace změnila život? Najednou zvládají náročnou práci, rodinu, cvičit, a ještě si vedle toho všeho najdou čas vám o tom povídat u sklenky vína?
Čtěte také: Vymalovávání, pletení i chůze aneb 5 způsobů, jak alternativně meditovat
Možná byste to chtěli zkusit taky, ale taky si možná vždycky najdete důvod, proč pro vás tahle technika není. Tady je pět mýtů, které vás drží zpět, a návod, jak do toho konečně jít.
1. Meditace je „cosi východního“ a pro mě není
Když se řekne meditace, spoustě lidí se vybaví spoře oděný jogín trávící dlouhé hodiny v pohroužení, případně buddhistický mnich v okrovém rouchu žijící kdesi v klášteře.
Tyto představy mají jednoho společného jmenovatele – že meditace je něco nepřirozeného, co do našich končin a životního tempa 21. století nepatří.
A nic nemůže být dál od pravdy. Svou mysl jako nástroj používáme všichni a rozhodně neplatí, že by tomu dnes bylo méně než dříve. V nitru každého z nás se ukrývají nevyčerpatelné zdroje inspirace a meditace je cestou pro každého, jak se na proud takové inspirace lépe napojit.
2. Nemůžu dobře meditovat, protože neumím sedět v jógovém sedu
Je sice pravda, že některé jógové techniky upřednostňují i určitou tělesnou pozici, nicméně o meditaci platí, že je především stavem našeho vědomí a není podmíněná konkrétní vnější formou.
Stojí určitě za to s tělem jakkoli pracovat, zkoušet jej uvolnit a prodýchat, nicméně lze bez problémů meditovat i na židli. Nejlépe pak s napřímenou páteří a bez opírání, abychom neusnuli.
3. Jsem roztěkaný, neumím ovládat myšlenky = meditace mi nejde
Možná jste už meditovat zkusili, třeba podle návodu z nějaké populární knížky nebo „jen tak“. Zpravidla stačí pár minut a rychle zjistíte, že kýžený klid mysli se ne a ne dostavit, ba naopak.
Pes bývá mnohdy zakopaný v tom, že máte už dopředu určitou představu, jak by taková meditace měla vypadat. Často se domníváme, že by mysl měla být úplně klidná a myšlenky nejlépe žádné, všechny odsunuté kamsi na druhou kolej. Při meditaci se pak snažíte všelijak myšlenky zahánět a po chvíli jste z tohoto boje akorát vyčerpaní.
Přitom rada, která vám pomůže, je vlastně docela jednoduchá – nesnažte se při meditaci myšlenky jakkoli vytěsňovat, zkuste je se zájmem pozorovat a zaujměte k nim spíš postoj laskavý, nikoli bojechtivý.
Jestliže vnitřní klid neprožíváte, pak to není ani tak kvůli tomu, že byste málo meditovali, ale zejména proto, že se v sobě moc nevyznáte. A právě v tom vám meditace pomůže.
4. Když budu meditovat, stanu se nepraktickým
Možná znáte někoho, kdo meditaci dlouhodobě praktikuje, ale pokud jde o jeho praktičnost, jste na pochybách.
Správně prováděná meditace by nás určitě neměla odvádět od povinností a zodpovědnosti, ale naopak, přivádět k uvědomění si sama sebe a v tomto směru i ke smysluplnému konání.
Čímkoli se pak zabýváte, budete dělat pozorněji, tím pádem i kvalitněji a s ohledem na zájmy a potřeby nejen své, ale i svého okolí.
5. Na meditaci nemám dostatek času
Trpíte-li pocitem nedostatku času, je to další důvod navíc, proč s meditací začít. Díky ní totiž dost možná přijdete na to, kolik energie vkládáte do činností, které vás nenaplňují, a kolik času věnujete úvahám, které nikam nevedou.
Třeba zjistíte, že častým motivem vašeho konání nebo nekonání bývá jednoduše strach a obavy, které nebývají vždy opodstatněné. Že stres je strašák, na kterého sice můžete ukázat prstem, ale že vás akorát zbavuje síly.
Ono s tím časem je to navíc docela humorné, z určitého pohledu je to totiž fiktivní veličina. A o tom vás zase může přesvědčit… meditace.
Autor článku vede kurzy a semináře Prana Vashya jógy, pránajámy, meditace a zároveň v Praze provozuje jógové centrum Jemný svět.
