Aktuální vydání magazínu Forbes

Travelhacky Pavla Turka, který s nimi zvládá až 150 letů ročně

Pošli to dál

Zkusili jste někdy spočítat, kolik letů v roli pasažéra ročně absolvujete? Já ano – a vyšlo mi 150. Ne že bych si na tom zakládal, přesto myslím, že jeden let každých zhruba 60 hodin už vás něčemu naučí.

Čtěte také: Umění přiznat chybu. 5 tipů na úspěch od nejmladšího závodníka Dakaru

Na převrácenou loď hydrofoil po cestě z Macau do Hongkongu, kolizi vrtulníku na závodech F1 na Nürburgringu, požár na palubě Learjetu Davida Coultharda nebo volný pád s vrtulníkem v Nepálu vás nikdo nepřipraví.

Pokud ale aspirujete na pracovní pozici, která bude obnášet pořádnou porci létání, může vám pomoct, co jsem za posledních 20 let cestování vysledoval.

Schůzka v cílové destinaci? Volte noční let

Důvod je prostý – jakmile svou hlavu a své tělo vytrénujete na to, že noční let = spánek v letadle, budete přistávat svěží a připravení přesunout se z letiště do zasedačky dřív, než si vás najde jet lag.

Noční cestování mohu vřele doporučit hlavně v případech, kdy se v bodě B chystáte strávit jen jeden den. Pak totiž skutečně nemá smysl letět na místo schůzky o několik dní dřív a zvykat si na nové časové pásmo, které pár hodin po závěrečném podání rukou stejně opustíte.

Předletové menu aneb S jídlem zlehka

Letištní haly s fast foody a bagetami příliš nutriční hodnoty nenabídnou. Co kdyby vám ale v letadle nechutnalo a museli jste být o hladu, že?

Postupem času jsem zjistil, že jestli se chci během letu v rámci možností kvalitně vyspat, musím se stravovat opravdu lehce.

Moje příprava na dlouhý přesun proto začíná ještě předtím, než opustím domov. Ideální předletové menu? Za mě snadno stravitelná jídla, o kterých vím, že se nezačnou v 10 kilometrech nad zemí nečekaně hlásit o slovo.

Vytvořte si systém balení

Osobně jsem o systému balení příliš nepřemýšlel do chvíle, než mi došlo, že jsem si jej za roky cestování nevědomky vytvořil, optimalizoval a zfinalizoval metodou pokusu a omylu. Situaci mi usnadnil i fakt, že jak ve službách McLarenu, tak nyní v Red Bull Air Race oblékám uniformu a velká část mého pracovního šatníku je pevně daná.

Kdybych začal ve velkém cestovat dnes, systém si vytvořím cíleně:

  1. Na první cestu si zabalit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Všechno, co skončí v kufru, napsat na seznam.
  2. Po návratu seznam doplnit o informace, co se mnou letělo navíc a co mi naopak chybělo. Opakovat po každé cestě.
  3. Po pár desítkách letů a aktualizací mít v ruce vyladěný seznam položek, které mi v kufru nesmějí chybět.

Fakt, že před každou cestou nemusíte balit od nuly, vám ušetří rozhodovací kapacitu, která se po přistání na schůzce bude hodit. A navíc vám v zavazadle může zůstat dostatek místa na vlastní polštář, na který osobně nedám dopustit.

Věrnostní karty, které dávají smysl

I když začnete létat po světě sem a tam, vždy budete mít nějakou základnu, své „domovské letiště“, ze kterého budete na cesty vyrážet. A s tímto letištěm budou pochopitelně spojené aerolinky, které jej primárně obsluhují. V mém případě to byly například British Airways, když jsem žil v Londýně, Lufthansa během pobytu v Hamburku a nyní v Salcburku Austrian Airlines.

S desetitisíci nalétanými mílemi pak jedna plastová kartička a s ní spojený přístup do letištních salonků po celém světě znamenají rozdíl mezi tím, jestli na schůzku po příletu přijdete svěží, čistě oblečení, osprchovaní, oholení a po kvalitní snídani, nebo ve stavu, jako byste právě dokončili několikaměsíční interkontinentální expedici.

Ze zkušenosti mohu doporučit služby a věrnostní programy aerolinek Cathay Pacific, Singapore Airlines, All Nippon Airways, EVA Air, Etihad Airways a Air New Zealand.

I bydlení na dvě noci se vyplatí řešit

V každém novém hotelu si až obsesivně všímám detailů a měním pokoje, dokud se v nějakém necítím stoprocentně komfortně. Když cestuju s rodinou, manželka si ze mě občas dělá legraci, že v prvním pokoji, který dostaneme, ani nemá smysl vybalovat, a čeká, až si vyberu ten finální.

Řeším všechno. Hluk z ulice, jestli slyším, nebo neslyším hotelový výtah, jaký je výhled. A byť se to může zdát jako zbytečná zátěž, vozím si z hygienických důvodů vlastní polštář.

Pokud jste na tom podobně, jistě víte, že tento přístup má své světlé stránky – dobře mířenou žádostí o změnu pokoje se občas povede získat upgrade ze standardního pokoje na větší a komfortnější apartmá.

Čtěte také