Aktuální vydání magazínu Forbes

Třináctiletý český autista kreslí mapy, po nichž touží i zahraniční investoři

Pošli to dál

Ještě žádný film do té doby nedokoukal. Tenhle byl první – Dior a já. Vydržel až do posledního záběru, bez jediného slova. Pak jedenáctiletý autista Matěj vstal, sebral jeden ze svých výkresů a omotal ho kolem krejčovské panny – dekorace své matky, která má odjakživa místo v koutu obývacího pokoje.

„Ten pán byl trochu jako já, viď, mami?“ vyptával se u toho, když Michaela Hošková brala do ruky špendlíky a pomáhala jednoduchou papírovou sukni spínat.

Jeden z nejznámějších návrhářů módního domu Dior Raf Simons trpěl úzkostmi a záchvaty paniky. Byl nejraději sám, lidé ho znervózňovali. A Matěj se mu v lecčems podobá. Už od narození bylo jasné, že s ním není všechno v pořádku.

„Spal jen hodinu denně, neustále brečel, měl bolesti, nereagoval na podněty,“ vzpomíná Hošková. „Bylo to zničující.“ Dlouho nebylo jasné, co s chlapcem je. Co ale jasné bylo, že ambiciózní podnikatelka a milovnice módy už se do práce nevrátí a bude s ním muset zůstat doma.

Před třemi lety jí doktoři definitivně sdělili synovu diagnózu: Aspergerův syndrom. „Nikdy se z toho nevyléčí, nikdy nepřijde úleva,“ uvědomila si v tu chvíli. Jenže pak spolu sledovali film Dior a já a přišla naděje.

„Postava návrháře ho zaujala. Viděl, že má problémy jít na molo, mluvit. Fascinovalo ho, že člověk, který má zábrany, dokáže velké věci,“ líčí Hošková.

Když pak přikládal jeden ze svých nákresů mapy metra na krejčovskou pannu, uvědomila si Hošková, že by o takovou sukni sama stála. A dostala nápad. Tak vznikl projekt Maappi. Matěj kreslí mapy, jeho matka návrhy posílá na tisk látky a nechává šít designové kousky. Povlečení, polštáře, batohy.

Loni už měly Maappi přehlídku v rámci pražského Fashion Weeku, povlečení s unikátním designem se objevilo v nabídce Zootu. O byznys však tehdy ještě primárně nešlo – hlavním cílem bylo zvýšit povědomí o Aspergerově syndromu a zajistit jednou pro Matěje uplatnění a obživu. „Přece nebudeme jenom fňukat, jakou máme smůlu, a čekat na zázraky,“ krčí rameny Hošková.

„Všichni se lidi s podobnou nemocí bojí zaměstnávat. Takhle by mohl mít jednou vlastní kancelář, kde bude moci vymýšlet vlastní věci,“ doufá Hošková. „Ale nejen on – firma by měla zaměstnávat i jinak handicapované lidi. Spousta autistů má výjimečný talent, o kterém ani netušíme.“

Hošková věří, že Maappi mají potenciál ze současné podoby ještě růst. Rozhodla se proto najít investory a projektu se začít věnovat naplno. „Oslovují nás investoři z Čech i ze zahraničí,“ popisuje první úspěchy. A ani zákazníky neomezují hranice. „Oblečení s Matějovým designem chtějí lidé z Anglie, na Slovensku, v Německu.“ Jeden londýnský hotel si řekl o povlečení na postele s designem mapy tamního metra.

Složitého marketingu ani není potřeba. Stačí dát na Instagram fotku, kde je Hošková v sukni s motivem mapy, a hned se začínají hlásit zájemci. „Přitom já si tuhle původně nechala ušít jen pro sebe,“ ukazuje.

Matěj podle lékařů neměl nikdy mluvit nebo fungovat mezi normálními dětmi. S matčinou péčí a s šikovným asistentem ale překonal všechny prognózy. Mluví a chodí do běžné základní školy. Přesto není jeho boj s nemocí jednoduchý. Bere léky na úzkosti i deprese.

Ale navzdory všem překážkám sní o budoucnosti. Jednou by rád sám projektoval trasu pražského, pařížského nebo londýnského metra. „Ve svých návrzích je často předělává, protože v reálných mapách vidí chyby,“ směje se Hošková.

Kromě módy ho baví architektura, užitý design a jednou by chtěl navrhnout taky vlastní tramvaj nebo metro. Ale už dnes je na dobré cestě, aby se díky němu mluvilo o Aspergerově syndromu i v jiných souvislostech než těch negativních.


 

Čtěte také