Aktuální vydání magazínu Forbes

Vědecké vysvětlení prokrastinace i návod, jak jí nepodlehnout

Pošli to dál

Tři dny a tři prezentace, které máte vypracovat na důležitý mítink. Měli byste se ponořit do práce a nevnímat nic okolo.

Místo toho jste ale našli zajímavý článek o Stephenu Hawkingovi, potřebujete si zrovna na Facebooku napsat s bývalým kolegou, kterého jste neviděli pět let, nebo si dáte půlhodinku u oblíbeného seriálu.

Čtěte také: Malé odměny i stlaní postele aneb Jak jako šéfka zvládám své líné dny

Tak tohle je prokrastinace = zvyk odkládat důležité, méně příjemné úkoly a dělat místo nich něco, co vám přináší mnohem větší potěšení.

Co za ní podle vás stojí? To, že nevíte kde začít, jste líní, daný úkol vám nepřijde důležitý nebo si myslíte, že to máte takříkajíc na háku?

Teď se zamyslete. Neprokrastinujete náhodou, i když máte obavy, jestli daný úkol zvládnete, když nevíte, kde přesně začít, nebo když si moc dobře uvědomujete, jak je tenhle úkol důležitý? A líní taky úplně nejste, když přece jen dvě hodiny googlujete všechny možné detaily o životě Stephena Hawkinga…

Pravda je taková, že skutečným důvodem prokrastinace je nedostatek motivace a/nebo to, že si při stanovení cíle a plánování úkolů neuvědomujete sílu momentálních pocitů ve vztahu k těm, které budou následovat.

Jednoduše řečeno – když odkládáte vypracování prezentace, nepředstavíte si to utrpení, které budete zažívat za dva dny ve tři hodiny ráno těsně před svým vystoupením, kdy se budete snažit dát dohromady všechny materiály a své myšlenky.

Trik, jak prokastinaci zlomit, spočívá v lepším předvídání a uvědomění si svých budoucích pocitů. To, že si představíte, jak se budete cítit, vás bude motivovat, abyste úkol dokončili teď, a ne „potom“.

Tato rada vychází z poznatků studie psychologů Neila Lewise a Daphne Oyserman, kteří zjistili, že když lidé přemýšlejí nad nadcházejícími události z perspektivy dnů namísto měsíců nebo let, realizují danou věc rychleji. Je to logické.

Respondenti z jejich výzkumu si měli například představit situaci, ve které se jim narodí dítě. Půlka z nich si řekla, že jejich dítě začne chodit na vysokou školu za 18 let, ta druhá půlka za 6570 dnů. Oba údaje jsou správné, ale každý z nich přišel s jiným výsledkem.

Když totiž měli účastníci studie určit, za jak dlouho by začali šetřit na potomkovu vysokou školu, ti, kteří přemýšleli ve dnech, začali spořit čtyřikrát dříve než ti, kteří přemýšleli v perspektivě let.

Použijte tak stejnou metodu a přemýšlejte, co se stane za pár dní, až úkol, do kterého se vám teď nechce, nesplníte, protože právě tím se spojíte se svým „budoucím já“ právě teď.

Shrnuto – pokud máte sklon k prokrastinaci, vizualizujte si svou budoucí situaci a to, jak se budete cítit. Soustřeďte se na muka, která vás čekají, když budete věci odkládat, v kontrastu s úlevou poté, co daný úkol dokončíte.

Když to úspěšně zvládnete, vaše budoucí já vám určitě poděkuje!

Čtěte také