Vybudoval úspěšnou personální agenturu Tetra CV, která dodává zaměstnance do většiny fabrik na Plzeňsku. Jenže loni na podzim Petr Kopfstein se svým byznysem po 16 letech definitivně seknul a firmu prodal, aby se mohl naplno věnovat své nové kariéře – profesionálnímu létání.

Devětatřicetiletý pilot je spolu s Martinem Šonkou jedním ze dvou Čechů, kteří létají ve světové sérii Red Bull Air Race. Šonka průběžné pořadí šampionátu vede, Kopfstein je ve své druhé sérii mezi elitou pátý. A oba se teď o víkendu představí v předposledním závodě sezony na německém Lausitzringu, který je pro české fanoušky nejbližší zastávkou letecké série.

„Zjistil jsem, že když chci dělat letání profesionálně, nemůžu řešit dvě věci naráz,“ vysvětluje svoje rozhodnutí prodat firmu Kopfstein.

„Zbavil jsem se svého podnikání, vzdal jsem se jakési životní jistoty, abych si splnil mnohem větší sen. Nebýt přitom létání, nikdy bych firmu neprodal, určitě bych ji měl pořád,“ říká pilot, jehož světem se teď naplno stala trať z nafouknutých pylonů, mezi kterými prolétává rychlostí kolem 370 km/h a při manévrech musí zvládat přetížení až 10 G.

Co dalšího ho jeho vášeň naučila? Tohle je pět vlastností, které si Kopfstein zdokonalil za kniplem svého letadla – a také pět bodů, díky kterým lépe porozumíte tomu, co tenhle extrémní sport obnáší.

Pokora

K pokoře jsem byl vychovávaný od dětství. Vím, že se to dnes moc nenosí, moderní je naopak být sebevědomý, ale já to vidím pořád stejně, jak mě to kdysi učil táta. Pokora z letadla je ale jiná, taková opravdovější.

Nahoře zjistíte, že jste tak nedůležitou součástí světa, že nemá smysl chytračit. A že fyzikální zákony opravdu fungují. Ve vzduchu jdete životu na dřeň, nic tam neokecáte, nic nejde ošvindlovat, všechno musíte dělat pořádně. Když uděláte chybu, není to jako v byznysu, že zavřete firmu a pokračujete dál.

Kdybych nebyl pokorný, nejsem nejen tam, kde teď jsem, ale také možná nejsem ani naživu. Když si myslíte, že už všechno víte a nic vás nemůže překvapit, je to špatně. A já naopak čím víc toho o létání vím, tím větší pokoru mám. A automaticky se mi to přenáší i do běžného života.

Opatrnost

Posuzování rizika mi vždycky šlo, nikdy jsem v byznyse nešel do riskantních projektů. Ale až létání mě v tom vážně dobře vycvičilo. Ve vzduchu jste neustále na hraně, ale nikdy nesmíte. A s tím, jak tuhle hranu poznáváte, poznáváte i sami sebe.

Jdu pomalými krůčky, a když chci udělal další, musím vědět, že na to stoprocentně mám.

Změnilo mě to. Dřív jsem hodně jezdil rychle v autě, ale teď už ne. Mohli byste říct, že jsem se vyřádil v letadle, což je možná pravda, ale spíš to souvisí s věkem – a létání tohle hodně urychlilo.

Trpělivost

V letadle nejde nic uspěchat, nemůžete na to moc tlačit. Nejde riskovat a doufat, že to vyjde. Ne, musíte si být jistý, že to vyjde, protože další pokus neexistuje.

Člověk je obecně netrpělivý, chce všechno hned, to byl i můj případ na začátku. Chtěl jsem za svým cílem hodně intenzivně, ale uvědomil jsem si, že to nejde uspěchat. To, co mi chybí, jsou zkušenosti. A abych je získal, musím být trpělivý.

Koncentrace

Nikdy jsem se neuměl na něco soustředit tak dobře jako teď. V letadle prostě nemůžete myslet na nic jiného než na to, co právě prožíváte. Přitom faktorů, které vás při závodě ovlivňují, je strašně moc. Média, ostatní piloti, fanoušci, televize. Ale já se naučil, že když zaklapnu kabinu, jsem schopný z hlavy vytěsnit všechno nepodstatné.

Jak to dělám? Snažím se nemyslet na soupeře, soustředím se jen na moment, který je v závodě přede mnou. Aby si mozek zvykl na to, co ho čeká. Je to taková rutina, která začíná už v den, kdy na závod přijedu. Nastupuju do letadla pořád stejně, pořád stejně si i zapínám pásy. Mozek se uklidní. Kdybych tam skákal, bylo kolem mě hodně lidí, pouštěl si burcující hudbu, neuklidnil by se.

Dělal jsem na to hodně cvičení se sportovním psychologem, mám doma tři šanony, které jsou plné návodů, jak na to. Nemůžu o nich sice bohužel detailně mluvit, ale jde o koordinaci končetin – třeba že každou rukou i nohou děláte něco jiného. Tím vytváříte v mozku spoje, které tam doteď nebyly. Cílem je umět zpomalit běh událostí, zklidnit se, aby hlava měla na všechno víc času.

Jednoduchost

Vracím se k jednoduchosti. Zní to banálně, ale je to klíčové. Zjistil jsem, že příliš komplikované věci v letadle a závodění moc nefungují. Proto se to snažíme dělat takovou applovskou cestou, aby všechno bylo intuitivní. Protože když to mozku zjednodušíte, funguje mnohem líp.

První rok jsme se úplně topili v datech. Ne že bychom je teď neřešili, ale řešíme je každopádně míň. Nechci se v nich ztrácet. Zavedli jsme americký způsob check listů, aby mozek věděl, že jsme na nic nezapomněli. Dřív jsem letěl a říkal jsem si, jestli mechanici něco nevynechali. Dnes máme check list, takže vím, že ne. A opravdu jsme za celý rok neudělali jedinou chybu.

Spoléhám na jednoduchost a věřím, že mi to pomůže k mému cíli. Tedy tomu, že jednou já a můj tým vyhrajeme celou sérii.