Aktuální vydání magazínu Forbes

Vína, která druží. Jak díky společné vášni vznikly neotřelé degustace

Pošli to dál

Na první dobrou by se zdálo, že rozhovor o víně by měl probíhat u skleničky (nebo dvou). Ten s členy spolku Družstvo, které už skoro dva roky pořádá úspěšné pop-upy pro milovníky naturálních vín – ale i pro ty, kdo mají prostě „jen“ rádi dobré víno –, ovšem začal v devět ráno, takže bylo rozhodnuto, že snídaně bude lepší volba.

Čtěte také: Odešli z města a začali farmařit. Proč byste to měli udělat taky?

Na hlasování, které ke každému správnému družstvu patří, se vedle redaktorky Forbesu podílela ještě Lucie Kohoutová, oficiální ředitelka, pokladní a taky jediná žena ze šestice družstevníků, a Jan Čulík, který má mimo jiné funkci „zahraničního atašé“, jak říká Lucie – asi nejvíc ze všech propojuje české Družstvo se zahraničím. O tom ale až později.

Oba mají v civilu jiná zaměstnání, než je pořádání kulturně-vinařských akcí: Lucie je marketingová šéfka kulturního portálu GoOut.cz, Honza řídí svůj vinný bar, hospodu a penzion v Táboře. Stejně to mají i ostatní členové Družstva, someliér z Pohostince Monarch Dragan Bogdanović, programátor a vinný bloger Jan Čeřovský, DJ a distributor naturálních vín Marko Jelić a hlavní someliér restaurace Aromi Martin Levý.

Družstvo, to je (zleva doprava): Jan Čulík, Dragan Bogdanović , Lucie Kohoutová, Martin Levý, Jan Čeřovský a Marko Jelić. Foto: Jakub Šmakal

Všechny ale spojuje láska k vínu, konkrétně k tomu naturálnímu, zjednodušeně řečeno pěstovanému s ohledem na jeho terroir a vyráběnému co nejpřirozenější cestou.

„Jsme kamarádi, kteří se scházeli, aby společně ochutnávali vína, jež získali při své práci. A když jsme spolu jednou takhle popíjeli, napadlo nás, že by bylo super založit si takový punkový vinný bar,“ vzpomíná Lucie Kohoutová. „Místo, kde si můžeme pít, co my uznáváme, a sdílet to s dalšími podobně orientovanými nadšenci,“ doplňuje Honza Čulík.

Vzhledem k tomu, že mají všichni práci na plný úvazek, se tahle idea v praxi ukázala jako nereálná, ale přece jen se svého nápadu nechtěli úplně vzdát. A tak vznikla myšlenka tematických pop-upů, kde se bude svobodně ochutnávat naturální víno, poslouchat hudba z dýdžejského pultu a pochopitelně se družit. Pokaždé na jiném, ale vždycky něčím zajímavém místě.

„Dobré víno je brané jako posh záležitost, která vyžaduje dokonalý servis, ale my jsme chtěli ukázat, že ho můžete pít i bez rukaviček a s muzikou od dýdžeje,“ vysvětluje Lucie.

Jedna z pop-up degustací spolku Družstvo, konaná v pražském prostoru Jatka 78.

Svůj vinný „coming out“ se rozhodli udělat u někoho, kdo už zajetý podnik má, a první akci proto uspořádali v pražském Espresso baru Ema Kamila Skrbka. Tehdy se psal červen 2016. Akce měla až nečekaný úspěch, takže další pop-up na sebe nenechal dlouho čekat. K dnešnímu dni jich má Družstvo za sebou už 11 a právě vrcholí přípravy na dvanáctý, který proběhne za několik dní v pražském coworkingovém prostoru Opero.

Čtěte také: Místo, lidi a kafe. Ingredience kavárenského úspěchu Kamila Skrbka

Výběr vín na jednotlivé akce nemá žádné státní hranice – vedle českých vinařů se už prezentovala vína z Rakouska, Itálie, Španělska a dalších evropských zemí, ale třeba i Argentiny. Každý člen Družstva přitom na každý večer vybírá dvě vína, která korespondují s konceptem každého večera.

Kolem spolku se postupně vytvořila komunita vinných nadšenců, chodí se na ně ale podívat i ti, kdo se o víno zas až tak nezajímají a jen si chtějí užít fajn večer na zajímavém místě. „Vybíráme si takové prostory, kam se lidé úplně běžně nepodívají, a i to je pro hodně z nich zábavné,“ říká k tomu Lucie.

Největší návštěvnost zatím měl loňský červnový pop-up v karlínských kancelářích STRV, které mají skvělý výhled na Prahu – během večera se na něm vystřídalo 400 lidí (a poprvé se stalo, že došlo připravené víno, takže se muselo trochu improvizovat). A podle slov družstevníků mají dnes jejich akce průměrnou účast kolem 300 hostů.

„Dnes už není problém s tím, aby přišlo dost lidí,“ komentuje to Honza. „Zrovna nedávno jsme si ale říkali, že bychom měli počet akcí omezit a spíš pečlivěji budovat dramaturgii. A hlavně pracovat na tom, abychom se sami stíhali sejít a nevytratila se myšlenka, s níž jsme do toho šli. Abychom nepřišli o autenticitu.“

Pop-up akce Družtva na terase pražského sídla firmy STRV.

Právě ta je pro šestici zakladatelů zásadní. Pop-upy jsou díky své popularitě výdělečné a teoreticky by mohly být finančně ještě úspěšnější. Tomu se ale možná trochu paradoxně v Družstvu brání.

„Jo, mohli bychom všechno dělat mnohem komerčněji. Ale neživí nás to, takže nemáme tlak na to, vydělat. A nemusíme dělat kompromisy v tom, co chceme nalévat,“ rozvášní se Honza.

„Navíc všechno, co vyděláme, investujeme zpátky do přípravy dalších akcí a do provozu. Udržujeme si prostě svůj hipsterský nádech,“ začne se smát Lucie.

Takováhle prohlášení znějí v době orientované na zisk trochu moc sluníčkově. Družstvo ale rozhodně není bez ambicí, jen je má nastavené trochu jinak – dělat dobré akce s dobrým vínem nejen v Česku, ale i v cizině, a prezentovat tak česká a moravská vína ve světě.

Jeden pop-up už proběhl v Rakousku, teď se ale všichni chystají mnohem dál – do New Yorku. Tady na konci dubna a začátku května uspořádají hned dva pop-upy, odpolední v bushwickém foodie svatostánku Roberta’s a večerní na rooftopu hotelu s výhledem na manhattanskou skyline. K téhle cestě pomohly právě zahraniční kontakty Honzy Čulíka, konkrétně jeho přátelství s distributorem vín Philem Sareilem, který pomáhá celou akci zařídit.

A po New Yorku bude v rámci družstevního turné následovat ještě jeden pop-up v Montrealu, opět ve spolupráci s dalším Honzovým známým.

„Líbilo by se mi dělat takovouhle akci v zahraničí zhruba jednou za rok, třeba i ve spolupráci s ministerstvem zahraničí nebo s českými kulturními centry, protože máme reálnou možnost pomoct malým českým vinařům dostat se do zahraničí. A potenciálně tak pomoct české vinařské scéně, aby mohlo víc lidí dělat naturální víno bez konvenčních kompromisů,“ zasní se Honza a Lucie souhlasně přikývne. „K tomu je ale samozřejmě ještě hodně dlouhá cesta.“

Úvodní foto: Jakub Šmakal

Čtěte také