Na jejich nástroje čekají houslisté z celého světa. Pilařovi a jejich housle jsou totiž v hudebním světě pojem. Proslavený krkonošský klan se stavbě mistrovských nástrojů věnuje už od 19. století a rodinnou tradici nezahubily ani nástrahy osudu, ani nepřízeň represivních režimů. Tomáš Pilař, aktuální hlava rodinného podnikání, je příslušníkem už sedmé generace houslařského rodu.
Jeho dědeček, houslař Karel Pilař, je zakladatelem tzv. hradecké větve – houslařský ateliér ve východočeském městě založil v roce 1924. Vyučil se v Praze, zkušenosti sbíral i v Berlíně nebo nizozemském Haagu. Kromě výroby nástrojů je jméno Pilař synonymem pro kvalitní restaurátorskou a znaleckou práci. Po Karlovi převzal hradecký ateliér jeho syn Vladimír a dnes mu velí vnuk Tomáš. „Soustředěnost, trpělivost, pečlivost, nic neošidit. To mám po dědovi, ale učil jsem se u táty,“ říká k předávání rodové tradice dnes už jednašedesátiletý muž.
Že bude houslařem mu bylo jasné už ve 13 letech. „Bylo mi to dané osudem, jsem z houslařské rodiny. Bylo jasné, že to musí pokračovat,“ vzpomíná. Danost osudu se nakonec projevila odklonem jeho prvorozeného bratra od houslařiny, zklákala ho „elektrika“. Co tedy zbývalo? Když ne bratr, tedy musím já? Pilaře tohle ani nenapadlo, rodová čest, pečlivost a zodpovědnost mu zkrátka nedovolily jinak, než pokračovat.
„Někteří lidé jsou nesmírně uznalí a říkají, jak jsou naše nástroje skvělé. Vždy jsem za to byl vděčný, ale nikdy jsem se tím neukájel. Snažil jsem se stát nohama pevně na zemi,“ říká Pilař s pokorou, která je jeho rodu vlastní. Pyšný je na dílnu i sklad rezonančního dřeva, který rovněž založil jeho dědeček Karel – místo, kde každý kus dřeva má své přesně dané místo podle kvality, druhu dřeva a letopočtu a zraje více než třicet let, než přijde jeho čas, aby se pod rukama Pilařů proměnil v nástroj. Po Tomášovi dostane rodovou tradici na starost nejstarší dcera Šárka a zeť Jan.
Všechna čest nevzkazujeme jen Pilařům. Ve spolupráci s agenturou Yinachi a výrobcem whisky Glenfiddich jako sponzorem vzdáváme čest dalším, kteří byli ochotní přijmout své jméno a rodový odkaz jako závazek. Jejich příběhy najdete na www.vsechnacest.cz.
