Aktuální vydání magazínu Forbes

Všechna čest: Slavnému loutkářskému rodu vyrůstá již devátá generace

Pošli to dál

Když se jí narodil syn Rostík a kumšt musel jít stranou, udělala si občas i s děťátkem malý výlet. Nastoupila s kočárkem do tramvaje a jela z jedné strany Prahy na druhou. Potřebovala mít zase ten pocit, že je v pohybu, že není na místě. Tak moc se kočovný život zakořenil v genech Anny Novákové rozené Kopecké, představitelky sedmé generace potomků lidového loutkáře Matěje Kopeckého.

Sama Anna se narodila při zájezdu ve Vrchlabí, a i když se pak rodiče na čas usadili, aby dali dceři na začátku jejího života stabilní domov, už od pěti let s nimi od jara do podzimu jezdila po představeních i s o rok mladším bratrem.

Loutkářské umění k rodu Kopeckých patří od první poloviny 19. století, kdy v obrozeneckém nadšení zahájili svou činnost i loutkáři hlásící se k české národnosti. Annin slavný předek Matěj Kopecký je dnes v učebnicích zapsán jako symbolický představitel všech loutkářů éry národního obrození.

„Na základní škole, myslím v páté třídě se to učilo, jsem se vždycky musela postavit a představit,“ vzpomíná Anna. „Ukazovali mě jako exemplář,“ dodává s úsměvem.

_MG_1890

Loutka Anny Novákové, kterou vedla už její babička Marie.

V dobách upevňování komunistické totalitní moci v 50. letech nebylo pro lidové loutkáře místo a rodinné poslání se ocitlo v ohrožení. Tradiční marionety vytlačila loutka javajka, která přišla s vlnou moderního umění ze Sovětského svazu.

Aby měli vůbec na chleba, byli loutkáři často nuceni své cenné, ručně vyrobené loutky prodat za pakatel různým sběratelům, kteří na nich pak v době jejich renesance na konci 60. let profitovali. Tímto krušným obdobím si prošla také Annina babička a Anna dodnes lituje, že prodané loutky již nebyly nikdy nalezeny.

Aby umožnili dětem ucelené vzdělání, usadili se Annini rodiče v Hradci Králové. I přes svůj talent musel její otec Matěj začít v tamním divadle na nejnižších pozicích jako technik a řidič. Jeho čas měl ale teprve přijít.

V druhé polovině 60. let se tradiční loutky začínají vracet na výsluní. V roce 1967 se v hradeckém divadle Drak odehrálo představení Pohádka z kufru, první marionetové představení za komunismu a po éře, kdy tyto klasické loutky v podstatě vymizely. Annin otec začal ostatní učit, jak s marionetami hrát, a divadlo se pak díky jeho umění proslavilo po celém světě. Za představení Faust a Enšpígl získal mnohá ocenění.

Rodová vášeň dohnala i Annu. „Nikdy jsem se nerozhodovala pro nic jiného,“ tvrdí. Loutkoherectví na DAMU vystudoval i její bratr.

K loutkářské tradici se v rodu Kopeckých o mnoho let později připojila také tradice cirkusu, který okouzlil Anniny bratrance a později výrazně formoval jejího syna Rosťu, dnes principála Cirku La Putyka. Také Annin vnuk Matyáš má cestu jasnou: Ke svým desátým narozeninám dostal cennou, sto let starou marionetu a jednokolku. „Vím, že desetiletému dítěti dát dneska loutku, to žádná výhra není, jako že by to bral jako dar,“ říká Anna. „Ale on si toho nesmírně váží,“ dodává pyšná babička.

Všechna čest vzkazujeme i houslařskému rodu Pilařů. Ve spolupráci s agenturou Yinachi a výrobcem whisky Glenfiddich jako sponzorem vzdáváme čest těm, kteří byli ochotní přijmout své jméno a rodový odkaz jako závazek. Jejich příběhy najdete na www.vsechnacest.cz.

Čtěte také