Aktuální vydání magazínu Forbes

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Michelinu, ale báli jste se zeptat

Pošli to dál

Jak souvisí pneumatiky s gastronomií, kdy byla udělena vůbec první hvězda a jak michelinský průvodce pomohl spojencům po vylodění v Normandii?

Jak to všechno začalo

Průvodce vznikl ve Francii. Bratři Michelinové, André a Édouard, přišli s prvním vydáním v roce 1900. Původně měl ale původně úplně jiný účel než dnes: měl bohatým obyvatelům Paříže pomoci, aby trefili na Azurové pobřeží. V té době totiž neexistovaly ukazatele ani milníky. Byla to tedy mapa s nápovědami, jak se z hlavního města dostat na jih Francie. Právě bratři Michelinové vymysleli systém navigací, respektive milníků – kamenných ukazatelů u cesty. Ten se asi po deseti letech rozšířil i do okolních zemí.

Přelomové roky

Vůbec první hvězda byla udělena v roce 1926. Roku 1931 přišli bratři s odstupňováním od jedné do tří hvězd a v roce 1936 byla zveřejněna kritéria pro jejich udílení. Z Evropy průvodce expandoval kupodivu až v 21. století. První americké vydání vyšlo v roce 2005, v roce 2007 následovala tokijská premiéra a rok poté už se vlastním průvodcem pyšnil i Hongkong.

Válečná pauza

Za druhé světové války nevycházel průvodce v klasické podobě, na kterou jsou čtenáři zvyklí, protože řada restaurací a hotelů byla zavřena nebo poničena válkou. Zato v něm zájemci našli místa, kde právě probíhaly boje nebo kde byly například hromadné hroby; lidé se díky tomu dokázali lépe zorientovat.

Michelin tak de facto pomáhal válečné Evropě. Důkaz? Když se spojenci vylodili v Normandii, poprosili Michelin, aby jim vytiskl průvodce s mapami Evropy, protože ustupující Němci za sebou ničili značení a navigační systém. Vznikla tak speciální edice, navíc chybou tisku růžová, takže dnes jde o cenný sběratelský kousek.

Ocenění

Jedna hvězda: Výborná kuchyně, stojí za zastavení.

Největší procento hodnocení tvoří pochopitelně jídlo. Jednu hvězdu tak může získat i podnik ve stylu bistra s velmi uvolněným, ale milým servisem – ovšem s dokonalým jídlem.

Dvě hvězdy: Excelentní kuchyně, stojí za samostatný výlet.

Tady už se kladou větší nároky na servis.

Tři hvězdy: Stojí i za zajížďku.

Všechno musí být naprosto perfektní; podnik vyniká až neskutečnou konzistencí.

Kromě hvězd se udílí i ocenění Bib Gourmand – výborné jídlo za rozumnou cenu –, zatímco symbol příborů upozorňuje na kvalitní servis a příjemné prostředí.

Barevná signalizace

Michelin nevydává jen slavný vínový průvodce po restauracích (původně ovšem měla každá země „svou“ barvu), ale i zelenou příručku s turistickými informacemi a růžový seznam tipů, kam vyrazit o víkendu (Weekend Cities). Kromě toho je Michelin největším vydavatelem cestovních map na světě a dnes nabízí i různé aplikace, například online navigaci a průvodce po restauracích Via Michelin.

Vlastní, nebo společný?

Některé země, třeba Francie, Japonsko nebo Německo, mají vlastní edici, zatímco například země Beneluxu společnou a do jiných jsou zahrnuta jednotlivá města různých států. Prahu tak najdete v publikaci Main Cities of Europe.

Pneumatiky vs. gastronomie

Jak to souvisí? Úzce! Firma Michelin, výrobce pneumatik s hlavním sídlem v Clermont Ferrandu, má dceřinou společnost sídlící v Británii, která vydává právě průvodce po restauracích, mapy a spol. Tuhle divizi momentálně vede Američan Michael Ellis. Kromě toho má každý region svého šéfinspektora (pro Evropu to je Rebecca Burrová), který má na starosti všechny inspektory dané oblasti.

Kdo to platí?

Hlavním byznysem Michelinu zůstává výroba pneumatik; průvodce a všechno, co s ním souvisí, se platí právě z jejich prodeje. A jsou to tak obrovské náklady, že zisk z prodeje samotných průvodců je stabilně na nule, jakkoli jde o populární a ostře sledovanou publikaci. Není divu: komisaři musejí cestovat, téměř denně navštíví nejlépe dva podniky, kromě toho musí taky někde přespat. A pak je třeba zaplatit tým lidí, který jim tvoří administrativní, vydavatelské a další zázemí.

  • Michelin je největším světovým vydavatelem cestovních map.
  • Průvodce po restauracích je marketingovým nástrojem společnosti Michelin, která se zabývá především prodejem pneumatik.
  • První vydání přišlo na svět v roce 1900, nicméně sté výročí se neslavilo přesně v roce 2000, protože během obou světových válek průvodce nevycházel, a když, tak v jiné podobně (například jako mapy válečné Evropy).
  • Ve Francii se prodá víc výtisků než Bible!
  • Bib (ocenění Bib Gourmand) je zkráceninou jména panáčka z loga Michelinu – Bibendum.
  • K zemím, které mají nejvíc michelinských hvězd, momentálně patří Japonsko. Je otázkou, zda jsou tamní restaurace opravdu tak vynikající, anebo byli inspektoři během svého krátkého působení tak štědří proto, aby si získali přízeň místních a pomohli tak prodeji pneumatik.
  • Možná vás překvapí, že někteří šéfkuchaři o hvězdy nestojí, nebo je dokonce chtějí „vrátit“. Proč? Ocenění prý vytváří přehnaná očekávání, co se týče sofistikovanosti jídel, a tlak na to, aby výrazně investovali do servisu i prostředí. Hvězdy se ale vracet nedají.

Foto: Honza Zima

Původní článek byl publikován na Jídlo a radost, blogu, který vzniká v Ambiente.

Čtěte také