Aktuální vydání magazínu Forbes

Vychytávky pro lepší život na volné noze aneb Jak být efektivní freelancer

Pošli to dál

Jako podnikatelský poradce často pozoruji, že pracovní vychytávky manažerů ve firmách a freelancerů se principiálně liší. Největší rozdíl je v tom, že práce na volné noze má mnohem citelnější přesah do osobního života. Proto je každý volnonožec tak trochu i lifehacker. Zde je několik tipů, kterými se svou práci snažím zefektivnit já.

Čtěte také: 5 kroků, jak si můžete vytvořit efektivní a silnou prezentaci

Předesílám, že nejsem zdaleka takový lifehacker jako třeba Tomáš Baránek, jehož blog Lifehacky.cz vřele doporučuji sledovat pro představu, co všechno je vůbec možné. Nekupuji si žádné gadgety, nezkouším nejnovější aplikace, netrénuji podle vědy, nesnídám manu ani nedržím chytré diety. K práci mi stačí všeho všudy mobil a čtyři roky starý notebook.

Jako podnikatel mám to štěstí, že je má práce hodně pestrá. Jsem obvykle hodně vytížený, s diářem (elektronickým) plnícím se na týdny až měsíce dopředu. A protože se má pracovní náplň takto různí, přilnul jsem k subtilním formám minimalismu a lifehackingu, které nevyžadují žádné speciální pomůcky a dají se praktikovat kdekoli. Tady je aspoň pár ukázek.

Utíkám zimě

Pro mne osobně není digitální nomádství naplněním nějaké touhy po exotice, ale největším lifehackem vůbec. Trpím něčím, co by se dalo s lehkou nadsázkou diagnostikovat jako zimní deprese. Jakmile se v zimě ochladí, dny se zkrátí a potemní, upadám do zhoršující se nálady, která decimuje mou pracovní produktivitu.

V takovém stavu sice zvládám plnit své pracovní závazky, ale nemám energii dělat cokoli navíc — mám zimní KOPR, tedy ne KOnec PRokrastinace, ale naopak K*revský Odpor k PRáci (terminus technicus).

Zkoušel jsem všechno od sportu po celodenní svícení, ale nebylo to o nic lepší. Nakonec mi pomohl až zimní byt na Kanárech v Las Palmas de Gran Canaria, kam se celá rodina na pár měsíců přestěhujeme. Cítím se tam v zimě stejně skvěle jako u nás v Česku na jaře či v létě.

Náklady, které jsou s takovým zimním přesunem spojené, se mi v podstatě vrátí během několika dnů díky zvýšené pracovní produktivitě. Jednoduché jako facka, řeklo by se, ale trvalo mi deset let na to přijít.

Publikuji své sítě

Znáte takové ty lidi, co žijí ze svých pracně „okopávaných“ kontaktů a nejraději by si řekli o provizi jen za to, že vás na někoho propojí? Vyhýbám se jim obloukem, ale zároveň sám dostávám ročně stovky takových požadavků na propojení – na kvalitní freelancery, na investory, na novináře, na jiné poradce…

Klienty a kamarády propojuji automaticky a rád, ale jinak prostě nemám čas řešit tolik individuálních dotazů. Proto jsem už před lety začal své kontakty třídit a publikovat. Nejdřív přes navolnenoze.cz a nově třeba na poradci.cz, kam postupně přidávám osvědčené kolegy konzultanty.

Pomáhám tím propojovat lidi, kteří se mají potkat, ale zároveň mě to zbavuje potřeby odpovídat na všechny ty zprávy a e-maily. Nepřeháním, když řeknu, že „publikování sítí“ zásadně změnilo můj život. K lepšímu.

Mám své řidiče

Nerad řídím, a kam můžu, jezdím po republice vlakem, kde mohu v klidu pár hodin pracovat nebo si číst a koukat z okna. Někdy však není zbytí a pak přicházejí na řadu další řidiči. Využívám s oblibou apky pro přivolání odvozu a občas i globální SunTransfers pro letištní transfery.

Nicméně pokud jde o delší cesty, spoléhám na spřátelené řidiče, kteří mě vyzvednou na smluveném místě třeba i o půlnoci po přednášce nebo dlouhé konzultaci a odvezou někdy i přes půl republiky domů. Není to přehnaně drahé, když uvážím, že cestou mohu ještě udělat nějakou práci, nebo si o to déle odpočinout před dalším náročným dnem.

Jde v podstatě jen o pár lidí, které jsem si vybral a prověřil postupem let, částečně třeba i dotazováním mých přátel na sítích. Ale jejich pomoc má pro mě větší smysl, než kdybych si platil profesionální službu osobního řidiče.

Čtu knihy klientů

V poradenství využívám řadu postupů, jak zohledňovat jedinečnost každého klienta. Pokud spolupracujeme dlouhodobě, přečtu si dvě tři knihy z jeho oboru, které mi sám doporučí jako vhodný úvod do problematiky.

Umožní mi to porozumět hlouběji tomu, co dělá, a dokonce oponovat jeho přípravy přednášek, článků, textů na web apod. A nesčetněkrát jsem od klientů slyšel, že takhle hluboko pod pokličku jejich oboru se dosud nikdo nedíval.

Beru práci do parku

S počítačem pracuji občas víc, než je mi milé. Proto se snažím dostat do svého pracovního dne co nejvíc pohybu, přestávek a střídám prostředí. Doma máme krásný home office, 200 kroků od domu mám kancelář a do 5 minut chůze Impact Hub i pár kaváren, kde mohu sedět celé dopoledne a něco spisovat.

Za jeden z největších lifehacků pak považuji to, že si mohu ráno podle nálady a plánu práce vybrat místo, kde budu pracovat. Pomáhá mi to neupadat do rutiny a udržovat si dobrou náladu. Ale vůbec nejlepší vychytávka je obrovský park, který máme kousek od domu a táhne se na kilometry daleko.

S oblibou dělám to, že si v G Suite připravím podklady, které si potřebuji nastudovat, a jdu se na dvě hodiny projít s mobilem, abych si je pročetl a doplnil poznámkami. Než se naději, nachodím pět, deset kilometrů.

Podobně občas vyřizuji delší telefonáty s kolegy, a dokonce pracovní schůzky, když je klient nakloněný tomu, nesedět v jednačce a spíše provětrat myšlenky na čerstvém vzduchu. Není to možné zdaleka vždy, ale ze zkušenosti mohu říci, že zhruba třetina až polovina mých klientů tuto formu setkání za pěkného počasí preferuje.

Jak vidíte, mé lifehacky jsou v podstatě úplně obyčejné. Spíš než o technologické vychytávky se opírají o nekonvenční řešení běžných problémů na volné noze, jako je přesun z místa na místo, výběr pracoviště, odpovídání na dotazy nebo studium klientských podkladů.

Nic proti technologiím, sám je vítám a využívám, ale z mého pohledu nejsou řešením. Žádná apka mi nikdy nepomohla tolik jako zamyšlená procházka v parku. O ranní rozcvičce na pláži v lednu na Kanárech ani nemluvě.

Robert Vlach působí jako podnikatel, poradce a provozovatel portálu navolnenoze.cz. Je také autorem bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové (Jan Melvil, 2017). Ilustrace Michael Petrus.


 

Čtěte také