„Bill Gates byl pro spoustu lidí na světě sebestředným miliardářem, který by se za své bohatství měl cítit provinile. A to až do doby, než opustil Microsoft a z úspor začal ve velkém financovat charitativní a vědecké projekty. Čím ale myslíte, že přispěl světu více?“ Tak začal svou nedávnou pražskou přednášku o moralitě kapitalismu Yaron Brook, ředitel Ayn Rand Institute.
Tento výrazný, provokativní řečník izraelského původu přijel do pražského Cevro institutu mluvit o tzv. objektivismu, podle kterého jsou lidské hodnoty objektivní a lidskou přirozeností je používat rozum k dosažení vlastního štěstí a který vychází z díla filozofky a spisovatelky Ayn Rand, autorky románů Zdroj (orig. The Fountainhead) a Atlasova vzpoura (orig. Atlas Shrugged).
Druhá jmenovaná kniha se stala bestsellerem ihned po vydání v roce 1957 a v žebříčku nejprodávanějších knih The New York Times vydržela 22 týdnů. Od jejího vydání se prodalo přes sedm milionů výtisků a na jaře 2009, zřejmě v reakci na poslední světovou finanční krizi, se na Amazonu stala nejprodávanějším románem a 15. nejprodávanější knihou celkově.
„Ačkoliv je přínos Billa Gatese v oblasti charity a vědy bezesporu velký, společnosti nejvíce přispěl popularizací osobních počítačů, tedy jako podnikatel a zakladatel Microsoftu, motivovaný kromě jiného finančním úspěchem. Tím změnil svět k lepšímu jako málokdo jiný. Proč by se měl cítit provinile?“ klade další řečnickou otázku Brook.
Dokud budeme o bohatých přemýšlet jako o těch, kteří vydělali na ostatních, dokud se budou poměřovat tím, jak velkou část majetku věnovali na charitu, a dokud se oni sami nemohou veřejně pochválit za práci, kterou dokázali vydělat peníze, pak se nelze divit, že jich není víc. I tak by se dala parafrázovat jeho slova.
„Naše mámy, učitelé a křesťanská kultura nám říkají: myslete v první řadě na ostatní. Když ale někdo upřednostňuje sebe před obětováním se ostatním, stává se nemorálním vyděděncem společnosti,“ vysvětluje Brook jeden z údajně základních problémů filozofie západního světa. „Je to pokrytecké. Chodíme snad nakupovat proto, aby měli lidé práci? Myslíme v obchodě na pekaře, zemědělce nebo prodavače? Nebo si chceme koupit něco k jídlu, nasytit se a mít se lépe?”
Podle Brooka není jednoduché být sebestředný. Znamená to myslet dlouho dopředu, dělat důležitá rozhodnutí a nést si za ně odpovědnost. Mnoha lidem podle něj vyhovuje život, ve kterém jim někdo říká, co a jak dělat, a nenesou tedy odpovědnost za svá rozhodnutí. Ale aby byli v životě šťastní, i oni musí podle Brooka myslet na sebe. „Nejsobečtějším aktem je láska. Bereme si snad svého milovaného ze soucitu?“ ptá se provokativně. Podle jeho slov nejde o to, aby lidé nemysleli na ostatní, ale aby si uvědomili, že to dělají kvůli sobě, protože pomoc ostatním jim dělá radost nebo přináší jiný užitek, na čemž není nic špatného.
Read more about Economy. See more from the 2015 Index.
Data Indexu Ekonomické svobody od Heritage Foundation naznačují, že k životu jsou obecně lepší místa, kde je volný trh a lidé mají svobodu, mohou podnikat a dělat svůj život lepším. Přesto lidé stále ve velkém podporují politiku regulací a silného státu, podobnou spíše Řecku nebo Venezuele než Švýcarsku, Novému Zélandu nebo Hongkongu. Na stránkách Heritage Foundation si můžete porovnat vývoj v takřka všech zemích světa podle deseti základních parametrů, jako je svoboda práce, obchodování nebo investování, a udělat si vlastní názor.
Zdá se, že dnes mezi lidmi převládá názor, dle kterého by se úspěšní lidé měli cítit provinile, protože jsou na světě další, kterým se nedaří tolik jako jim, a je tedy jejich morální povinností pomáhat. I podle miliardáře Warrena Buffetta úspěch závisí na štěstí, a proto je třeba se dělit s těmi, kteří ho tolik nemají. V roce 2013 vydaná kniha francouzského ekonoma Thomase Pikkettyho Kapitál v 21. století (orig. Le Capital au XXIe siècle), která kritizuje nerovnost rozdělení bohatství ve společnosti, se stala jednou z nejdiskutovanějších publikací posledních let, zatím se jí prodalo přes 1,5 milionu výtisků.
„Ale proč? Když někdo chce, může přeci rozdat veškerý svůj majetek i bez pomoci státu. Důvodem je společenský tlak – když se někdo rozhodne radši investovat do podnikání, zvětšovat firmu a vydělávat víc peněz, stává se v očích většiny nemorálním,“ pokračuje Brook. „Abychom udělali svět lepším, musíme změnit pohled lidí na morálku. Samozřejmě bychom si měli pomáhat a myslet na ostatní, jen by nás do toho nikdo neměl nutit – ani naše morálka. A měli bychom si uvědomit, že společnosti pomáháme, i když vyděláváme peníze.“
Yaron Brook se snaží podpořit podnikatele, kteří ostatním lidem nabízejí něco, po čem je poptávka, a proto vydělávají peníze. Nejde o podporu lidí, kteří zbohatli kvůli použití síly nebo kvůli spojení se státem – tedy díky dotacím nebo regulacím, které jejich podnikání nahrávají na úkor někoho jiného.
