Aktuální vydání magazínu Forbes

Zakladatel Mixitu: Z nuly na 100 milionů bez investora. Jde to, ale dře to

Pošli to dál

E-shop Mixit.cz, kde si můžete namíchat müsli podle vlastní chuti, založili v roce 2010 kamarádi z vysoké Tomáš Huber a Martin Wallner. Od té doby ho stoprocentně řídí a vlastní a ze sklepa, kde začínali, se přesunuli do dvou průmyslových hal. Poslední fiskální rok uzavřeli s obratem takřka 130 milionů korun. Pro Forbes.cz popsali, jak se jim to bez investora i velkých zkušeností povedlo. 


Devět let podnikání nám ukázalo, že bez štěstí to nejde a že intuice je víc než byznysplán. Díky nim se nám podařilo postavit firmu, která i přes dost přešlapů a počátečních chyb funguje, osmý rok roste a letos bychom se měli přehoupnout obratem přes 170 milionů a meziročně vyrůst o více než 30 procent.

Čtěte také: Z korporace do neziskovky. Jak bývalý manažer vrací život do zapomenuté vsi

A kupodivu za sebou nemáme skoro nic, čeho bychom litovali (až na nepovedený pokus expandovat do Kanady). Že se sem tam něco pokazí? A komu ne?

Takhle jsme to my, dva studenti internetovým podnikáním nepolíbení, zvládli. Někdo se nad naším příběhem bude smát, někoho třeba inspiruje. To už posuďte sami, každopádně toto jsou nejdůležitější momenty ve vývoji Mixitu.

Byznysplán vs. intuice 0:100

Naše myšlenka byla od první chvíle jasná. Chceme web, kde si návštěvník zvolí z vloček, sušeného ovoce a oříšků svůj mix a my mu jej co nejlevněji a nejrychleji dopravíme domů, aby si mohl zanedlouho objednat znovu. Chtěli jsme vydělat, koupit si třeba ojeté auto a stačit nám mělo 100 tisíc korun, které jsme měli v kapse.

Nakoupili jsme tedy od každé suroviny pytel, dali o sobě vědět na Facebooku mezi kamarády a čekali, až přijdou první objednávky. Ty překvapivě dorazily a my mixovali, balili zásilky a chodili s nimi na poštu.

Když pytle začaly docházet, zjistili jsme, že na další není hotovost, nedejbože aby si po roce dřiny grafik či programátor (se kterými jsme dodnes) nesměle poslali fakturu. Tehdy jsme si uvědomili, o čem to cash flow v praxi je a že budeme muset vyrabovat nejen veškeré své úspory, ale obrátit se i na rodinu.

Místo toho, aby nás někdy i 16 hodin práce denně živilo, jsme peníze do firmy přinášeli další skoro dva roky. Ze 100 tisíc byl rychle investovaný milion a více.

Hlavně udržet náskok

Co se marketingu týče, neměli jsme ponětí, jak ho uchopit. Nicméně jsme byli ve správnou chvíli na správném místě, a to hned z několika důvodů.

Zaprvé u nás nikdo nezkusil prodávat custom-made potraviny přes internet. Média o nás chtěla psát, aniž bychom se o to snažili, a my až zpětně pochopili, že to je to „PR“.

Mocným pomocníkem byl v té době Facebook. Monetizace mu byla tehdy ještě cizí, a tak jsme mohli svůj příběh a novinky šířit stejně volně jako běžný uživatel. Dnes by to bylo bez statisícových rozpočtů takřka nemožné. Spojení mediálního zájmu a tehdejší přirozené facebookové virality nám zajistilo velký náskok před přímou konkurencí, která na sebe nechala čekat jen pár měsíců.

Startup bez investora

Velkým tématem prvních pár let byl cizí kapitál a investoři. Chybějící zkušenosti i financování svépomocí jsme  zpočátku vnímali jako brzdu v rozletu a myšlenka přijmout mezi sebe zkušeného matadora lákala.

Nabídky přicházely poměrně brzy po spuštění webu, nejvíc jsme ale o sobě dali vědět v pořadu Den D České televize, kde jsme si ale paradoxně uvědomili, že svůj byznys milujeme příliš na to, abychom si do něj nechali mluvit.

Mixit nás živí a živí i stovku lidí, kteří jsou ochotni v sezonních špičkách obětovat mnoho přesčasů hlavně pro to, aby se i ten poslední tubus dostal pod vánoční stromeček, ať už je to v Česku, na Slovensku nebo v Polsku. A to je to, proč to děláme. Své rozhodnutí nechat si podnikání jen pro sebe a být svými pány si s odstupem času nemůžeme vynachválit.

Ze všeho toho stresu z mnohých vyjednávání zbyla jen úsměvná historka, kdy se nám po Dnu D ozval e-mailem i Ruda z Ostravy a svým svébytným jazykem nabídl své jméno a peníze za (ne)přiměřený podíl.

Když je půjčka od banky důkazem úspěchu

Průlomem v našem rozletu bylo období, kdy se s námi začaly bavit banky, respektive jedna z nich, o možnosti financování úvěrem. Neměli jsme ještě ani tři účetní závěrky, firma neměla čím ručit a dva kluci čerstvě po škole působili lehce nedůvěryhodně.

Ve vyjednávání nám hodně pomohl fakt, že se v té době vypsal dotační program na inovační technologie a my měli příslib částečného spolufinancování z fondů EU. Díky tomu jsme byli schopni si pořídit unikátní zakázkovou výrobní linku.

Banka nakonec i přes naše odmítání ručit rodinným majetkem přistoupila na velmi nestandardní podmínky, díky dosavadním slibným číslům nás podpořila a my si bezproblémovým splácením rychle získali kredit na další možné úvěry a leasingy.

Nutno podotknout, že zbylých pět oslovených bank se nám vysmálo mezi dveřmi.

Patos nakonec: bez nich by to bylo od začátku ztracené

To nejdůležitější, co nás posouvá dál, jsou ale lidé. Náš grafik, programátor či první brigádníci, kteří byli u samotných začátků. Kteří nenadávali, když v naší první provozovně byla v zimě zima a v létě horko. Kteří zvládali uklidnit desítky nervózních zákazníků, když jsme byli ve zpoždění s dodávkami.

Jsou to i samotní zákazníci, kteří nám fandí, doporučují nás dále a mají pochopení, když se nám něco nepovede. A je to i spousta lidí v okolí, kteří nám pomáhají najít další příležitosti pro naše produkty. Všech si vážíme. Bez nich by to zkrátka nešlo.

Čtěte také