Mohl by vám zabrnkat na kytaru, kterou by přinesl v obalu fungujícím i coby stojan, u toho si svítit stolní lampou s pohyblivou paží a navrch mít na očích rádoby letecké brýle z tenkého plechu. To vše jsou totiž školní práce Tomáše Rejmona, mladého studenta Fakulty umění a designu Purkyněho univerzity v Ústí nad Labem. Ovšem až jeho poslední projekt jste možná zaznamenali i vy, získal totiž Národní cenu za studentský design.
Ten projekt má čtyři kola, dvě pružiny a jednu ambici: ukázat, že se v Česku pořád vyrábějí líbivé a poctivé hračky. Závoďáci.
Pětadvacátý ročník studentské soutěže na startovní čáru přivedl 260 autorů z 15 univerzit, nejrychleji však do cíle a k uznání poroty dojela autíčka s pružinovým pohonem. Toto je jejich příběh. „Vzpomínal jsem, jaké hračky mě v dětství bavily nejvíc,“ říká Rejmon a při tom se přenese o pár let nazpět. Jako malý kluk miloval kinetické hračky, autíčka na setrvačník nebo ta s listovou pružinou, která se natáčela klíčkem. Jenže měl s nimi problém – nerozuměl jim.
Cena Michala Velíška byla předána 2. prosince v Praze.
„Nevěděl jsem, jak fungují uvnitř, tak jsem je rozebíral. A většinu z nich jsem samozřejmě zničil,“ přiznává nyní, kdy je mu třiadvacet. „Toužil jsem znát princip pohonu, a právě proto jsem ho teď dětem odhalil, aby jim to bylo na první pohled jasné.“ Inspirací mu při tom byl tuning vozů Ford T z 50. let. „Jmenovaly se Hot Rod,“ vysvětluje designér. „Vojáci, kteří se vraceli z války, auta upravovali a snažili se mít to svoje unikátní, protože v té době toho neexistovalo mnoho na výběr. Odhalovali motory, což vozům dávalo ojedinělý vizuální vzhled.“
A podle principu nevšednosti vznikali také Závoďáci. Jejich pohyb zajišťuje jednoduchý mechanismus tvořený dvěma pružinami, kladkou a zadním válcovým dílem. Autíčko se po natažení rozjede a po překonání rozjezdové vzdálenosti pokračuje v jízdě díky prokluzu zadního dílu. „O rychlost tady tolik nejde, naopak jsem se snažil nedělat je moc rychlá,“ dodá Rejmon. „Vycházel jsem i z obvyklých rozměrů dětského pokoje, který nebývá moc velký. Spíš mi šlo o to, aby děti zvládly pozorovat autíčko a to, jak pružina pracuje.“
Design je pro Rejmona způsobem přemýšlení a na jeho stránce tomasrejmon.cz nejlépe pochopíte tvary, v nichž vidí budoucnost. „Vždycky mě bavilo přemýšlet o věcech, proč jsou takové, jaké jsou, jaké by měly být a co mi na nich vadí,“ tvrdí a z jeho projektů můžete vyčíst citát amerického architekta Louise Sullivana: Forma následuje funkci. „Vycházím ze základní konstrukční kostry věci, ale pak jí přidávám nadstavbu. Snažím se věcem dodávat estetickou hodnotu.“
Rejmon_Tomas_Zavodaci_004
První návrh závodních autíček pro děti se rodil půl roku a s ním vznikal i název dřevěných formulí. „Nechtěl jsem, jak je dnes ve zvyku, vymýšlet nějaké přehnaně noblesní názvy, ale mělo to být jednoduché české slovo, které by to nejvíc vystihovalo,“ osvětluje Rejmon. „A Závoďáci foneticky zní celkem zábavně. Nápis je ručně kreslený od kamaráda grafika a vychází z klasické abecedy, kterou se děti učí na základní škole.“
Další rok práce se nesl v duchu zlepšování funkce, zkvalitňování a zároveň zjednodušování. „Aby to bylo, jak říká s oblibou můj táta, blbuvzdorné. Prostě aby se autíčko nedalo tak jednoduše rozbít.“ Na stole designéra z Mladé Boleslavi tak dnes stojí autíčka lakovaná nažluto, druhé do červena a další v přírodní barvě, se kterou v prvopočátku začínal a kterou by rád udržel. „Protože dítě má kontakt se dřevem a ne s žádným umělým materiálem, nepopírá se materiální struktura,“ vysvětluje Rejmon. „A hlavně to je i levnější na výrobu,“ dodává.
Ta se teď intenzivně řeší a autor ambiciózního projektu plánuje: „Do půl roku chci vyjít s hotovým produktem.“ Svým Závoďákům právě chystá i speciální krabici v podobě garáže, hlavní náplní jeho práce je však optimalizace výrobního procesu. To aby se snížila cena. „Snažím se, ale s uvedením do výroby to není úplně jednoduché,“ kývne. Nechce se totiž nabízet velkým výrobcům, a tím uměle zvedat náklady, chce vyrábět sám. Aktuálně Rejmon pracuje na certifikaci produktu, na Úřadu průmyslového vlastnictví řeší patentové řízení. „Vyřídit patent trvá asi čtyři roky.“ Motory atraktivních Závoďáků však burácejí už dnes.