No, nemusí se vám to zdát, ale je to tak. Dnes je Mezinárodní den štěstí. A k tomu ještě první jarní den. První den jara, kdy nesmíme pořádně chodit ven, kdy rouška přefiltruje první vůni země po probuzení. A takových dnů nejspíš zažijeme tohle jaro ještě pár.
Zavřeni ve svých home officech, připojeni nejmíň hodinu dvě denně na videocallech a vcucáváni z reality obrazovkami všech možných typů máme přece jenom možná trochu víc času přemýšlet. O tom, jak jsme fungovali před útokem agresivního viru. O tom, jak fungoval a funguje svět. O tom, jestli, až tahle podivná doba pomine, bude fungovat a točit se stejně jako předtím, nebo se něco změní. Jestli se nějak změníme my.
A možná máme přece jen víc času taky přemýšlet o tom, jestli jsme šťastní. Doma, v práci, v životě.
To musí zodpovědět každý sám.
Ale my, kdo žijeme v téhle zemi, prostě štěstí máme. Dává nám pro to štěstí totiž dobré podmínky a šance. A měli bychom si to připomínat nejen na Mezinárodní den štěstí, který, kdybyste to nevěděli, se letos slaví už počtrnácté. A má oslavovat štěstí jako základní lidské právo.
Nejsem si tímhle slovním spojením – právo na štěstí – úplně jistý. Jistý si ale jsem tím, že žijeme ve šťastné zemi, kde možná někde chybí roušky, kde je ve spoustě věcí bordel a kde přepis premiérovy řeči budí smích a záznam prezidentova projevu stud.
Ale pořád je to země svobodná, relativně bohatá, zdravá. Země, která má kliku na místo, kde leží, a na geny, které nosí.
Tenhle Mezinárodní den štěstí mimo jiné vyzývá, aby každý člověk teď 10 dní v kuse intenzivně přemýšlel o tom, co ho dělá šťastným. K tomu máme zrovna teď skvělou příležitost! Kdy jindy bychom to mohli zkusit, když ne teď? Přemýšleli jste o tom fakt někdy soustředěně? Možná to něco změní.
A taky vyzývá k pro mě lehce ezoterickým věcem jako k pětiminutovce soustředěného dýchání nebo meditace denně. I na to máme teď spoustu času, třeba to taky zkusím.
Stejně tak máme najednou víc času na učení s dětmi (jasně, v glose příští pátek nebo spíš už v pondělí tohle odvolám), na vaření, na čtení. Na svoje blízké, kteří jsou dostatečně blízko na přenos čehokoli. Máme čas na telefon s blízkými, kteří jsou dál, než dovoluje karanténa.
Takže, první jarní den mám alespoň za sebe tohle zjištění. Dostali jsme darem čas. A taky máme vážně vlastně pořádnou kliku. Máme prostě štěstí.
A abych se vrátil ke své glose ze včerejška, jdu si na to štěstí připít. Dáte si taky?
20. 3. 20203 min
Petr Šimůnek
šéfredaktor Forbes Česko
Českou edici Forbesu vede od jejího vzniku v roce 2011. Výrazně se podílel na jejím rozvoji a vybudování pozice nejsilnějšího byznysového magazínu u nás.
