V životě (a mysli) mnohých z nás si práce a rodina konkurují. Pro zahlcení pracovními úkoly nám nezbývá čas a energie na partnera nebo děti. V práci myslíme na rodinné problémy a doma myslíme na práci. Ani v jednom světě pak nefungujeme dobře a efektivně. Tady je pět jednoduchých zásad, jak svůj rodinný a pracovní život skloubit.

1. Nevěřte “jediným možným” řešením
Někomu vyhovuje práci nechat na pracovišti a doma se věnovat skutečně pouze rodině. Jiný si naopak v klidu domova rád projde pracovní e-maily, aby je viděl z jiné perspektivy. Nevěřte “jediným možným” řešením, ale hledejte, co vyhovuje vám – ve vaší pracovní i rodinné situaci a s vaší osobností. Nejlepší životní styl poznáte tak, že jste spokojení, že není zdrojem nadměrného stresu a že díky němu práce ani rodina netrpí.

2. Vymyslete si vlastní pravidla
Vyzkoušejte více různých přístupů. Inspirujte se u kolegů, vymýšlejte si pravidla a kreativní řešení. Můžete vyzkoušet číst pracovní poštu během cesty do práce. Nebo si to naopak zakažte a věnujte se četbě oblíbené detektivky. Zkuste si plánovat rodinné aktivity podobně jako pracovní – zaznamenávejte si je dopředu do kalendáře, plánujte je s manželkou na rodinných “manažerských” poradách… Co se osvědčí, rozšiřte a podržte. Co se neosvědčí, zahoďte.

3. Hledejte hranice
Pro dobré fungování ve více oblastech je dobré mít stanoveny zásady, které střeží jejich hranice. Nejlepší pravidla jsou nekomplikovaná a přirozená, ovšem individuální. Někomu vyhovuje heslo “doma pouze rodina, v práci myslím pouze na práci, a když zavřu jedny dveře, nechávám druhý svět za sebou”. Jinému mohou vyhovovat jiná pravidla. Je důležité si je nastavit, přestože žádná univerzální pravidla neexistují.

Podobné mantinely jsou obzvláště důležité, nemáme-li stálé pracoviště nebo pracujeme-li z domu. Pak si můžeme stanovit například zásadu “pracuji pouze v této místnosti mé domácnosti a u tohoto stolu”. Což znamená: nejenže nepracujeme nikde jinde, ale také se na tomto místě nevěnujeme ničemu jinému než práci. Vybudujeme návyk, který nám usnadní vstup do práce a zároveň přechod z ní. Předcházíme tak prokrastinaci i workoholismu.

4. Nevnímejte práci, rodinu a koníčky jako konkurenty
Přesvědčení, že jedna oblast vám krade čas pro druhou, je jistě do určité míry platné –  zvláště pokud nemáme dobře stanoveny hranice mezi nimi. Vnímejte však oba světy především optikou kvality, nikoli kvantity. Pokud počítáte, že na práci máte 8 hodin denně a na volný čas jen 4, pak budete oba světy chápat jako vzájemně ukrajující z koláče vašeho času. Pokud je však budete vnímat především s otázkou “Co udělám dnes důležitého v práci?” a “Co pro kvalitní rodinný život udělám dnes doma?”, přestanou si oba světy konkurovat. Kvalita s kvantitou ne vždy souvisí. Může se jednat o krátkou, půlhodinovou společnou večeři s partnerem či partnerkou nebo o věnování 15 minut dlouho odkládanému pracovnímu úkolu.

5. Nezapomínejte na přechodové rituály
Pro udržení výše zmíněných hranic mohou být nápomocné rituály, které nám pomohou přepnout mezi jednotlivými rolemi – může se jednat například o zvyky během cesty z práce (poslouchám hudbu a vypínám), do práce (pomalu začínám myslet na to, co mě dnes čeká, projíždím si den). Mohou to také být určité rutiny, které vykonám jako první/poslední v práci a jako první/poslední při příchodu či odchodu z domu.

Mnozí potřebují určitý čas na to, aby dokázali mezi jednotlivými rolemi přepnout. I v roli partnerů a kolegů proto buďme tolerantní a nezahlťme našeho spolupracovníka či partnera bezprostředně po příchodu domů či do práce novými úkoly, zprávami a starostmi. Nechme mu 15 minut na aklimatizaci, přepnutí, na jeho vlastní rituály.