Apple opět expanduje – zítra v 18 hodin našeho času spustí vlastní službu streamované hudby Apple Music a vysílat začne i jeho nové globální rádio Beats 1. Apple se tak nejen pouští do konkurenčního boje s podobně fungující službou Spotify, ale jak píše náš spolupracovník, také dost možná vytváří novou platformu, která promění hudební průmysl jako takový.
Hudební průmysl je pro mne záhadou. Mám rád hudbu, tak jako skoro všichni, ale nerozumím tomu, proč se tohle odvětví chová tak hluše k tomu, co se za posledních 15 let událo.
Vyrostl jsem na službách, jako byl Napster (online sdílení hudby v režimu uživatel-uživatel zdarma, fungující v letech 1999–2001), a byl jsem svědkem toho, jak se velká vydavatelství změnila v ustrašené, hádavé stíny sebe sama a jak ztratila jasnou vizi, co je vlastně jejich cílem.
Apple je oproti tomu velmi inteligentní a má jasný záměr. Utratil miliardy dolarů za nákup společnosti Beats – tedy ne za jejich předražená a špatně fungující sluchátka -, ale za to, aby získal jejich zkušenosti se streamováním hudby. Více o Apple Music čtěte tady.
Problémem hudebního průmyslu je pořád to samé – nechce se odhodlat k jakékoli změně. Když se světem naplno rozšířil internet a služby typu Napster se staly evergreenem na univerzitních kampusech po celém světě, měly hudební firmy na vybranou. Buď si mohly zjistit, co se lidem na hudebním pirátství zamlouvá, a zkusit jim něco z toho nabídnout legální cestou. Anebo se začít bát.
„Hudba potřebovala domov,“ tvrdí Apple. „Tak jsme ho vytvořili.“:
Zvolily si druhou cestu a namísto toho, aby vyvinuly nový systém prodeje hudby, začaly podávat žaloby. První možnost – tedy vytvořit prostředí, kde by byla hudba distribuována způsobem populárním, řekněme, v méně legálních kruzích, tak musela počkat na společnosti, jako je Apple.
Hudební průmysl chtěl ze svých problémů vinit Napster, Limewire, Kazaa či Audiogalaxy (další služby pro sdílení souborů, zejména hudby, v režimu uživatel-uživatel, dnes vesměs deaktivované). Nyní chtějí obviňovat torrenty, Kima Dotcoma (zakladatele také deaktivované služby Megaupload) či Dropbox. Ani jedno vydavatelství se ale zatím nezamyslelo a neřeklo si: „Možná by to chtělo nějakou změnu.“
Největší hrozbou pro hudební vydavatelství nejsou lidé, kteří kradou muziku a nelegálně ji sdílejí. Největší hrozbou je to, že je společnosti jako Apple mohou udělat úplně zbytečnými.
Teď vám vysvětlím, co se může pro hudební průmysl jako celek pokazit…
Apple odstartuje svou službu streamování hudby a tříměsíční zkušební doba zdarma je geniální tah. Můžete být na Spotify, na Google Play Music, ale Apple Music si prostě na tři měsíce zdarma vyzkoušíte. Je to hodně času – a navíc po celou dobu můžete klidně zůstat registrováni tam, kde už jste.
Tim Cook a Jimmy Iovine představili Apple Music 8. června na tradiční vývojářské konferenci Applu.
Po třech měsících mnoho lidí pravděpodobně zjistí, že jim Apple nabízí všechno, co potřebují – nebo skoro všechno –, takže k němu kompletně přejdou. A během příštího roku se stane Apple globálním lídrem ve streamování hudby.
Výsledkem toho bude, že se k němu budou shlukovat umělci, kteří nejsou upsáni někomu jinému a skrze Apple Music budou zveřejňovat své singly a budou na ně šířit odkazy na svých účtech na sociálních sítích. A Apple velice rychle zjistí, kdo je nadějný a populární – ať už z počtu poslechů nebo z toho, co se bude dít na Twitteru a jinde.
Objem dat, která bude systém uživatelů registrovaných pro sdílení hudby generovat, bude ohromující. Pokud se Apple vydá touto cestou, budou tito umělci v podobné pozici jako vývojáři aplikací – zbohatnou. Někteří přímo díky prodejům hudby, někteří si zase získají posluchače pro své streamované kanály atd.
Raper Drake bude jednou z hvězd zahajovacího vysílání Beats 1 a na Apple Music zveřejní své nové album.
Apple se tak může stát sám o sobě vydavatelstvím. Staré hudební nosiče už jsou historií, vše, na čem teď záleží, je dostupnost vaší muziky na internetu – a pokud momentálně nebudete mít vydavatele, to, že budete umělec na Apple Music, znamená, že nemusíte dávat značnou část svého zisku někomu, kdo po vás navíc požaduje horentní sumy za čas ve studiu. Umělci už nebudou muset být vůči svým starým vydavatelstvím hrozivě zadluženi. Někteří možná budou chtít využívat studií – zaplatí si za to třeba i z vlastní kapsy, ale výsledné zisky budou jen a jen jejich – tedy poté, co nechají 30 % Applu.
Apple by také mohl časem začít pořádat koncerty svých vlastních umělců. V podstatě to tak trochu dělá už dneska skrze iTunes festival a neexistuje doslova žádný důvod, proč by se neměl vrhnout do reálného pořádání koncertů a „své“ umělce vozit po celém světě. Upřímně, se zdroji, které má tahle nejbohatší společnost světa k dispozici, by si mohla dovolit koupit vlastní klub a každý den v nich nechat hrát někoho jiného.
Ale může to jít ještě dál, představte si, že jste umělec a máte na Apple Music stream, kterému se daří. A co když Apple řekne: Podívej, co kdybychom ti levně poskytli Macbook, software pro zpracování hudby a další věci, které potřebuješ pro zařízení domácího studia? A vy byste si hudbu zvládli dělat sami? Sice možná ne úplně technicky nejkvalitnější, ale zdá se, že to zas až tolik nevadí.
Nevěříte mi? Tak se podívejte na YouTube. Podívejte se na tamní hvězdy s miliony fanoušků. Peníze vydělávají reklamou a často zvládnou uživit nejen sebe, ale i tým lidí, který jim pomáhá. Mnoho z těchto velice populárních pořadů by nemělo v televizi šanci. A co víc, výdělečnost některých z nich se začíná blížit tomu, na co jsme zvyklí z televize – a s tím jak technické vybavení neustále zlevňuje, to bude čím dál tím lepší.
Mezitím je na tom klasická televize hůř a hůř. Lidé nechtějí, aby jim někdo určoval, kdy se budou na co dívat. Netflix jim vychází vstříc – a hádejte co? Aktuálně se stává producentem – financuje a vydělává na vlastních originálních pořadech.
Za deset let nebude hudební průmysl v podobě, jakou známe teď, vůbec existovat. A pokud přece ano, bude to jen díky tomu, že udělal čelem vzad, bude si brát menší marže a svým umělcům nabízet skutečně užitečné služby. Ti, co nyní sedí v čele velkých vydavatelství, budou nostalgicky vzpomínat na časy Napsteru a říkat si: „Tenkrát jsme ještě pořád mohli jezdit v luxusních autech a jíst v nejlepších restauracích. Nebylo to tak špatný.“
Autor: Ian Morris
