skip to main content
Světový byznys

Banky pošlou desetitisíce lidí na dlažbu. Nejen kvůli fintechové revoluci

2 minuty čtení

Bill Gates v roce 1997 prohlásil, že potřebujeme bankovnictví, ale nepotřebujeme banky. Od myšlenky založené na tom, že technologie pohřbí další tradiční obor, uběhlo přes 20 let, a banky tu stále jsou. Že by však neměly problémy? To se zdaleka říct nedá.

Letošní rok má pro velké banky po celém světě jedno pojítko – osekávání nákladů. Zhruba polovinu z nich tvoří mzdy, a tak se úspory podepisují, vcelku logicky, na lidech.

List Financial Times na základě rozhovorů s nejmenovanými zdroji tvrdí, že britská HSBC plánuje zrušit až 10 tisíc pracovních míst po celém světě. Už na začátku srpna banka oficiálně oznámila, že škrtne tisíce pozic. Upozorňovala přitom na „zvyšující se komplexitu globálního prostředí“, rizika obchodních válek, brexitu bez dohody a také na nejistou situaci v Hongkongu, kam spolu se Šanghají sahají její kořeny.

HSBC není první a určitě ani poslední bankou přistupující k podobným krokům. Už v létě se německá Deutsche Bank nechala slyšet, že v rámci tříleté reorganizace zruší 18 tisíc pracovních míst. S tisíci pozic se postupně loučí také v Santanderu, Barclays či v Société Générale. Šéf poslední jmenované dokonce explicitně přiznal, že v otázce osekávání nepostupoval dostatečně rychle.

Každá z tradičních institucí má své specifické neduhy, ale obecně vzato čelí všechny potížím a výzvám hned na několika frontách – kromě toho, že mají zkrátka příliš zaměstnanců.

Jedním z palčivých míst je investiční bankovnictví, zažívající nejhorší období od lehmanovské krize. Podle Coalition Investment Banking Indexu, sledujícího dvanáctku největších globálních hráčů oboru, se tržby v rámci investičního bankovnictví za první letošní pololetí oproti loňsku propadly o 11 procent. Ospalý stav panuje na poli fúzí a akvizic a také na burze, kam s úpisem míří menší množství firem, což banky, doprovázející nové hvězdy na trhy, pochopitelně bolí.

Dalším pozoruhodným faktorem jsou záporné úrokové sazby šířící se Evropou posledních pět let. Banky svým centrálním protějškům platí za to, že si u nich parkují přebytkovou cash, z čehož sice běžný občan při půjčkách těží, nicméně se tím dramaticky zmenšuje manévrovací prostor, kde by si bankovní domy mohly ukousnout nějaký ten zisk. I proto není překvapením, že většina výše zmíněných pracovních pozic zmizí právě na starém kontinentu.

A to se teprve dostáváme k novým finančním technologiím. Někdejší startupové konference, kde se předvídalo nahrazení bankovního sektoru fintechem, jsou dnes sice úsměvnou vzpomínkou, avšak celou řadu bankovních operací skutečně lépe ovládneme přes mobilní apku. Ať už jde o placení, převody prostředků, analýzu výdajů, nákup akcií, nebo v jistém ohledu i o půjčky, tradiční banky vlají daleko za pospíchajícím startupově-technologickým pelotonem.

I kdyby vám ale nějaký startup dokázal nabídnout třeba hypotéku, náhradu za banky a jejich skutečnou podstatu nemáme. Jak často opakuje finanční komentátor a autor Chris Skinner, jiná důvěryhodná a státem přísně regulovaná ochranná klec, sloužící jako uchovatel hodnoty, zatím neexistuje. S balíkem peněz a dalších cenností na horší časy nebo pro budoucí generace zkrátka do startupového coworku nikdo nenakráčí.

A i na tohle možná narážel šéf Deutsche Bank Christian Sewing, když letos prohlásil, že se ikonická německá instituce vrací ke kořenům – a k tomu, co z ní udělalo jednu z předních světových bank. Otázkou zůstává, kolik bankéřů si kvůli velkému restartu bude muset hledat novou práci. A jaké odměny si budou vypisovat ti, kdo zůstanou.