skip to main content
Hry

Bloky kódu za miliardy. Byznys herního mága Matta Calkinse

6 minut čtení

„Mám pocit, že bych se vám měl omluvit,“ říká Matt Calkins svému protihráči, když si potřesou rukou. Je podvečer a v dřevem obložené kavárně horského resortu Seven Springs v Pensylvánii právě Calkins zvítězil v Sekigahaře, deskové hře pro dva. Jeho protihráč potřese hlavou a říká: „Nastražil jsi na mě past.“

Vyhrát díky štěstí? Nesmysl. Calkins je herní mág. A pomáhá mu to i v byznysu. Protože když zrovna nehraje anebo hry nenavrhuje, šéfuje virginské společnosti Appian Corp., která prodává software na tvorbu aplikací.

Appian, který v roce 2017 vstoupil na burzu, má hodnotu 2,1 miliardy dolarů. A Calkinsovi patří polovina firmy, což ho katapultovalo do žebříčku nejbohatších lidí planety.

Loni v červenci se na turnaj do Seven Springs v Appalačských horách sjelo 1700 hráčů, aby poměřili svoje síly ve 185 různých deskových hrách. A Calkins nebyl jen řadovým účastníkem. Dvě ze soutěžních her totiž sám vytvořil: Sekigahara je historická válečná hra o boji mezi šóguny a o sjednocení Japonska, Tin Goose vás zase vezme mezi aviatiky, abyste se pokusili vybudovat jednu z prvních komerčních aerolinek.

A potom je tady jeho druhý život. Calkinsovi je 46, Appian založil před 20 lety, napřed jako firmu na softwarové nástroje, jako třeba intranetový portál pro americkou armádu. Od roku 2004 se Appian živí hlavně tím, jak usnadnit práci programátorům a ušetřit jim čas strávený kódováním základních funkcí. Se softwarem od Appianu tak můžou korporátní klienti vytvářet vlastní aplikace (jako třeba internetové bankovnictví) daleko levněji, než kdyby je vyvíjeli sami.

Co to má společného s navrhováním her? Obojí vyžaduje rozebrat základní koncept a proces na prvočinitele. „Rád si hraju s komplikovanými věcmi a přetvářím je tak, aby byly srozumitelné,“ říká Calkins.

Matt Calkins

Vyrůstal severně od San Franciska jako syn realitního developera a učitelky matematiky a volný čas trávil stanováním v přírodě, studiem hudby – a hraním her. Na Dartmouthu, kde Calkins promoval v roce 1994 jako nejlepší student ekonomie v ročníku, se věnoval i strategii a matematickým modelům teorie her (v jedné ze svých seminárních prací například vysvětloval, kdy má prohrávající hokejový tým odvolat brankáře a hrát v šesti).

Už na škole se Calkins přihlásil na lekce informatiky a hned po vysoké nastoupil do MicroStrategy, firmy na software pro podnikate, která raketově vyrostla a pak zažila stejně strmý pád během internetové horečky a prasknutí dotcom bubliny.

Aktuální vydání magazínu

Konec 90. let trávil Calkins tím, že se spolu se třemi kamarády navzájem učili kódovat v různých programovacích jazycích. V roce 1999 opustil MicroStrategy a se zmíněnými kamarády založil Appian. „Byl jsem přesvědčený, že uspějeme,“ říká. „Tahle přehnaná sebedůvěra nám pomohla.“

Ostatní startupy mezitím prudce rostly díky velkým sumám peněz z venture kapitálu – a pak stejně rychle taky shořely. Calkins na to ale šel opatrně. Appian se neshnáněl po žádných velkých sumách zvenku a první pořádné peníze od investorů si vzal až v roce 2008, kdy vybral 10 milionů dolarů, a potom v roce 2014, kdy od venture kapitálového fondu NEA získal 36 milionů dolarů.

Heslem Appianu je „méně programování“. Svým klientům nabízí hotové bloky kódu, ze kterých si můžou postavit základy své aplikace, takže jim programování zabere méně času. Appian se postará o zákeřné detaily – jako třeba aby apka fungovala napříč všemi webovými prohlížeči, v počítači i v mobilu. Mezi zákazníky Calkinsovy firmy jsou třeba telekomunikační gigant Sprint nebo farmaceutický koncern Bayer, a dokonce i špičkoví programátoři v Goldman Sachs používají bloky kódu od Appianu, aby mohli programy sestavovat rychleji a nemuseli všechno psát od nuly. „Nejde jenom o rychlost, ale taky o kvalitu,“ doplňuje Calkins.

Poptávka po službách Appianu rostla s tím, jak si velké korporace uvědomily, že jejich klienti chtějí programy, které budou vypadat a fungovat jako jejich oblíbené mobilní apky. Appianu tak rostly tržby i akcie (teď jsou na trojnásobku ceny, se kterou vstupovaly na burzu), ale zisk ne. Appian totiž podobně jako jiné softwarové společnosti pořád funguje ve ztrátě, protože pod tlakem pumpuje peníze do marketingu a vývoje.

Calkins se ovšem při řízení rostoucí společnosti nevzdal ani svého soutěžení v hraní her. Má vlastní sbírku 700 deskových her, které kompletně rozebral a studoval jejich principy a pravidla. Už dvě desetiletí je Calkins pravidelným účastníkem Světového šampionátu v hraní deskových her, i když občas prostě musí vynechat, třeba jako to léto, kdy se Appian chystal vstoupit na burzu a Calkins místo na mistrovství jel na konferenci investiční banky Morgan Stanley.

Hry podle Calkinse dávají jasnou zpětnou vazbu. Každá hra začíná na stejné startovní čáře. A má jen dva možné výsledky – vyhrajete, nebo prohrajete.

Prostě sedni a hrej a ukaž, co jsi zač.

On moc často neprohrává. A když už se to stane, zrekonstruuje si kroky, které k té prohře vedly, a studuje je klidně celou noc. „Přijedu z turnaje a moje hlava jede na plný výkon,“ popisuje. „Mívám pak v práci pocit, že jsou všechna jednání nějak zpomalená. Myšlení mi běží rychlostí milion kilometrů za hodinu a já přitom vnímám tolik detailů ze schůzek, všímám si každého u stolu a toho, co dělá.“

Mezi konkurenty Appianu patří i bostonská firma Pegasystems. Šéfuje jí Alan Trefler, také miliardář, také absolvent Dartmouthu a také, což moc nepřekvapí, šampion světového mistrovství v šachu z roku 1975. Podle Treflera strategické hry vyžadují hluboké soustředění, brousíte si při nich vnímání, rozpoznávací schopnosti, budujete šestý smysl pro hledání a hodnocení chyb. „Když se přestanete soustředit, je po vás. A v byznysu je to taky tak,“ dodává.

Při navrhování her musí Calkins navíc ještě vydestilovat esenci historického příběhu a tu doplnit stovkami možností vývoje hry do srozumitelného souboru pravidel. A výsledek musí být taky zábavný. Třeba první verze Sekigahary, samurajského příběhu z bojů o sjednocení Japonska, Calkinsovi přátelé zavrhli, protože hra byla moc složitá a taky dost nudná.

V Appianu se svět her a svět byznysu a programování propojují, třeba i ve speciální knihovně, kde si deskové hry můžete půjčit. Zaměstnanci jsou dokonce každý měsíc pozvaní na herní večer ke Calkinsovi domů – loni na jednu takovou akci dorazilo všech 42 stážistů najednou. „Mladí lidé ve firmě se ho vždycky snaží porazit,“ říká David Metzger, viceprezident Appianu, který má na starosti personalistiku. „Málokdy se jim to ale podaří,“ dodává. Mimochodem, Metzger se s Calkinsem poprvé potkal na mistrovství v deskových hrách, kde se dali do řeči, a potom se přidal k Appianu.

Tohle léto bude Calkins znovu bojovat o titul herního mága v Seven Springs, zkusí překonat svůj výsledek z loňska, kdy soutěžil ve dvou kategoriích a skončil celkově sedmý. Pozornost veřejnosti a médií ho přitom moc nevzrušuje, protože on chce hlavně řešit úkoly na obou svých frontách – v byznysu i u herního stolu. „Tvoje hra na tebe stejně všechno prozradí. Nevykládej o sobě pohádky,“ říká. „Prostě sedni a hrej a ukaž, co jsi zač.“