skip to main content

Bydlení pro 21. století? Zveme vás na prohlídku domu s vlastním mozkem

3 minuty čtení

Než se mi podaří vytáhnout mobil z kabelky, abych zavolala, že se blížím na domluvený rozhovor, projdu vstupní branou k moderní vile a už vidím, že se otevírají dveře do domu. No jistě, tenhle dům o mně už dávno ví.

Zapomeňte na to, co jste dosud o chytrých domech a jejich dílčích řešeních četli a slyšeli. Villa Sophia, která stojí na kraji trojského svahu, je dočista jiný level.

„Vítejte, pojďte dál,“ zve majitel domu Karel Pánek do pracovny, bílé místnosti s velkými okny a fantastickým výhledem na Prahu. U dlouhého dřevěného stolu s betonovým podstavcem sedí několik lidí a živě cosi probírají.

Je středa odpoledne, den, kdy se tu pracuje na vývoji mozku, který tento dům ovládá a který již někde pomáhá řídit speciální provozy, továrny a v budoucnosti také nemocnice, kancelářské budovy a nakonec i běžné domy.

Villa Sophia, kterou navrhla architektonická kancelář CollColl v čele s Krištofem Hanzlíkem, je v podstatě prototypem řešení, které už tým okolo Karla Pánka nabízí dál.

„Pracujeme s ní jako s prototypem, a protože jsme výrobci té technologie, neustále ji rozvíjíme,“ vysvětluje Pánek, sám profesí programátor a matematik. Rozhodnutí vyvinout vlastní „mozek pro dům“ vyrostlo ze situace, kdy na trhu nenašli žádné řešení, které by odpovídalo jejich představám.

„Nabízejí se nejrůznější chytrá ovládání, ale my jsme si říkali, že když se to musí ovládat, asi to moc chytré nebude,“ pokračuje Pánek. Spolu se svou manželkou Michaelou, která se věnuje managementu kultury, se proto rozhodl, že to změní a nasadí umělou inteligenci i do budov.

Když se to musí ovládat, asi to moc chytré nebude.

Čím je tedy vila tak unikátní? Tak například: na pozemku ani uvnitř nenajdete bezpečnostní kamery. Majitelé si je hned zkraje zakázali. „Už jen tím, že sbíráte kamerová data, vytváříte rizika, která nelze rozumně ošetřit,“ konstatuje Pánek.

Zabezpečení se ale samozřejmě nezřekli, jen je řešeno úplně jinak – v podlahách jsou integrované speciální senzory, sledující pohyb osob. Pokud by do domu vnikl někdo, kdo nemá, zjistí to dům, respektive jeho „mozek“, sám z kontextu a podle toho se zachová dál. Může zavolat pomoc, dát vědět svým majitelům nebo třeba uzamknout dveře tak, aby narušitele zadržel v některé z místností do doby, než přijede pomoc.

„Když jsme se dívali, jak se zabezpečují budovy, viděli jsme třeba krásný dům asi za půl miliardy. Ale ani ten není dokonale zajištěný. V noci tam někdo strčil větrací šachtou hadičku, uspal obyvatele, a získal tak čas, aby se do domu dostal,“ vypráví Pánek s tím, že jejich řešení je založené na tom, aby se dalo pracovat s vnitřním prostorem i v případě, že se do něj dostane narušitel.

Stejně tak vám systém pohlídá bezpečnost dětí. Podle hmotnosti, ale i rytmu chůze a dalších dat, která podlaha sleduje, může zabezpečit, aby se dítě nedostalo například do technologických částí domu, které pro něj můžou být nebezpečné.

Reklama

V jedné takové místnosti právě stojíme: je tu nezvykle více tepelných zásobníků. Dům se umí sám rozhodnout, kdy a jak bude topit či chladit a který druh energie v jaké míře použije. „Když v běžných domech uděláte kvalitně tepelné čerpadlo, většinou to stejně skončí tak, že ho lidé spustí nebo vypnou. Málokdo se zamyslí, jakou má zadat ekvitermní křivku,“ dodává Hanzlík.

Že nevíte, o čem mluví? Nevadí, Sophie to ví za vás. „Celý systém je založen na práci s kontextem,“ říká Pánek. Dům například může sám sledovat ceny energií na trhu a podle toho se rozhodne, jestli bude topit elektřinou, nebo plynem. Rozumí dokonce takovým detailům, jako je úprava pocitové teploty skrze osvětlení.

„Světlo umí udělat pocitově rozdíl až o dva stupně,“ tvrdí Hanzlík. Světla v domě proto nemají jen jeden druh záření, ale dají se nastavit v celém spektru a například k večeru systém postupně z osvětlení odstraňuje modrou složku, která nabuzuje melatonin a zhoršuje usínání i kvalitu spánku. Stejně tak když člověk v noci vstane, rozsvítí se jen tlumené červené světlo. A pouze tam, kde je potřeba.

Ačkoli to zní celé hodně utopicky a dům řízený umělou inteligencí může na první dojem spíše odrazovat, ve skutečnosti je v něm velmi příjemně. Velká ústřední místnost s propojenou kuchyní, jídelnou, obývákem i prostorným schodištěm protnutým bezbariérovou rampou nabízí výhled na celou Prahu – a zároveň má člověk pocit, že je uprostřed přírody. K ránu se ostatně v okolí procházejí srnky.

Dominantou hlavní místnosti je vedle schodiště klavír. Samozřejmě ne jen tak obyčejný. Krásný nástroj spolupracuje s umělou inteligencí řídící dům, a když někdo zazvoní na zvonek a dům bude vědět, že jste v obýváku, místo zvonku může začít hrát právě klavír.

Majitel domu vytáhne mobil, chvilku na něm něco dělá a najednou se rozezní skladba Angel od Sarah McLachlan, včetně zpěvu. Klávesy na klavíru se samy pohybují, a navíc to dělají přesně tak, jako by u něj seděla právě tahle kanadská zpěvačka. Sama totiž skladbu nahrála na stejný typ klavíru od Yamahy a ten, který stojí tady ve vile v Troji, umí nahrávku přesně zreprodukovat.

Právě řešení multimédií zabírá z řídicího systému domu velkou část. Majitelé totiž na trhu nemohli najít nic, co by – i po softwarové stránce – splňovalo jejich očekávání, a tak si vše vyrobili sami. Výjimkou nejsou ani reproduktory, umístěné ve velkém projekčním plátně, ve kterém jsou navíc i tlumicí panely, aby se v prostoru s vysokým stropem dalo příjemně bavit.

„Jde o celý systém akustického tlumení, pohlcující nežádoucí odrazy. Například tenhle 400kilový panel je tady téměř jen kvůli tomu,“ říká Hanzlík a ukazuje k velkému panelu zavěšenému nad schodištěm.

Když o chvíli později sedíme na zatravněné střeše domu a sledujeme výhled na město, Hanzlík neopomene zdůraznit: „Je to velká radost, takovouhle věc člověk asi dvakrát v životě nepostaví.“

Reklama
Reklama
Reklama