skip to main content
Český byznys

Bývalý top manažer vaří na jihu Čech pivo Březí koza. Chce do první desítky minipivovarů

3 minuty čtení

Radka Arnošta není jednoduché zastihnout. Někdy nebere telefon, protože zrovna dohlíží na vaření piva. Jindy řeší zakázky s odběrateli nebo zrovna nakládají sudy.  

Byly ale doby, kdy měl telefon u ucha prakticky pořád. Přestože není technologiím nikterak nakloněný, vyžadovala to jeho pozice ve velké globální firmě. 

Arnošt před dvěma roky definitivně uzavřel skoro dvacetiletou kapitolu a odešel z velké nadnárodní firmy. Od letošního června vaří pivo ve svém vlastním pivovaru v jihočeském městě Vlachovo Březí. „K pivu mám odjakživa emoční vztah a jsem hrdý na jeho českou historii. Vždycky jsem měl v hlavě, že budu dělat něco kolem piva, a taky mě štvalo, jak ho postupně velké firmy kazí. Tak jsem si řekl, že si buď můžu stěžovat, nebo to sám nějak ovlivnit.“  

Vybral si to druhé. A tohle rozhodnutí už má velmi konkrétní obrysy. Arnošt se dvěma společníky opravili ve zmíněném městě starý Panský pivovar ze 17. století a pivo tu dělají podle tradic.  „Děláme typicky české pivo s českými surovinami a žateckým chmelem,“ říká Arnošt a vysvětluje, že pár věcí dělají v jeho řemeslném pivovaru jinak. Například pivo nechávají postaru kvasit v otevřených kádích a opravdu dlouho zrát v ležáckých tancích.

„Tohle celé je výsledek mojí nevyhnutelné a přirozené cesty,“ popisuje Arnošt, když se bavíme o pivovaru. Začít podnikat a odejít z korporátu nevnímá jako odvážné rozhodnutí.  „Jasně že v tom je finanční risk, ale já si to vůbec nepřipouštím. Mám v hlavě, že se to prostě povede,“ říká. 

První impulz, který spustil proces jeho kariérního restartu, popisuje, jako by se udál včera. „Před čtyřmi lety jsem ukládal kluky, tehdy jim bylo osm a deset let, a přímo se mě zeptali, jestli nechci vyměnit práci,“ vypráví. Věděl přesně, na co děti narážejí. Radek Arnošt, jehož rodina žije v Českých Budějovicích, tehdy trávil hodně času na cestách nebo v kancelářích v Hradci Králové. „Když pracuješ ve velké korporaci a daří se ti, dávají ti víc a víc práce, přibývá cest, odpovědností a ubývá času s rodinou,“ popisuje.

Arnošt se v korporacích vyšplhal do vysokých pater. Nejprve pět let pracoval v pivovarnické skupině Interbrew, která v Česku vlastnila kolem roku 2000 Pivovary Staropramen. Pracoval v marketingu v době, kdy pivovar například rozjížděl sítě restaurací Potrefená husa. 

Dalších 15 let strávil prací  pro jednu z největších globálních firem na aseptická balení nápojů a potravin SIG Combibloc, která dodává obaly a stroje všem významným celosvětovým hráčům. Na konci této etapy měl na starosti kromě Česka a Slovenska obchody firmy v celém regionu bývalé Jugoslávie, na Balkánu a v Izraeli, a řídil tak trh, který ročně generoval miliardový obrat. 

Část práce se dala dělat z jižních Čech, ta druhá část ale obnášela hodně přesunů.  Jedno vedení společnosti sídlilo ve Švýcarsku, druhá centrála byla v Německu. „Je trochu paradox, že ze Staropramenu jsem odcházel, abych se mohl vrátit do Budějovic, a nakonec jsem skončil ve firmě, která v Česku sídlila v Hradci Králové a měla takový celoevropský přesah,“ říká dnes. 

Předstupněm vlastního podnikání byl kratší úvazek v téže firmě. „Nejprve jsem se ve firmě zbavil některých odpovědností, snížil úvazek na čtyři dny v týdnu, a získal tak 50 dnů za rok pro sebe,“ popisuje Arnošt, který věděl, že má řadu kontaktů a dobrých vztahů, a rozhodl se, že otevře, respektive obnoví, pivovar. 

Do nápadu zapojil ještě jednoho investora. K realizaci ale potřebovali místo a taky dobrého sládka. „Naše priorita byla najít původní pivovar,“ říká Arnošt. V roce 2016 se začaly vracet některé objekty církvi z církevních restitucí, a tak první volby padaly třeba na kláštery, kde se historicky vařilo pivo. V jednání byl například klášter s bývalým gotickým pivovarem ve Vyšším Brodě, z plánu ho obnovit ale kvůli velkým nákladům sešlo. 

Vlachovo Březí na Prachaticku, kde se nakonec ocitli, disponovalo dvěma zaniklými pivovary. V tom starším, ale zachovalejším nakonec Arnošt a jeho kolegové našli útočiště pro svoje plány.

Radek Arnošt s architektem Davidem Vávrou, který pomáhal vytvářet interiér pivovaru.

Objekt, kde jsou nyní v nájmu, opravili a vybavili potřebnou technikou od Pacovských strojíren (investice se pohybovala v řádech desítek milionů korun). Potřeba ale bylo najít ještě sládka. Arnošt popisuje, že tipů měl několik, jako „Budějčák“ oslovil třeba bývalého šéfa výroby z Budvaru. Nakonec „lapil“ sládka s třicetiletou zkušeností Jaroslava Havlátka, který dříve pracoval v Pivovaru Protivín. „A s ním jsme si tak sedli, že dnes je spolumajitelem pivovaru.“

Piva, které nazvali Březí koza, mohou vařit asi pět tisíc hektolitrů ročně. Klíčovým produktem je klasický český ležák, který budou doplňovat o vybrané svrchně kvašené speciály. „Nechceme vařit víc, to nás odlišuje od korporátního světa, nepotřebujeme růst, chceme si zachovat výjimečnost a kvalitu,“ zdůrazňuje Arnošt, který věří, že se brzy s minipivovarem probojuje do první desítky populárních minipivovarů.

Pivovar neprovozuje vlastní restauraci, ale zaměřuje se na produkci piva do hospod a restaurací v okolí. Čtvrt roku od svého otevření jich má v jižních Čechách a na Šumavě nasmlouvaných asi dvanáct. 

Bývalý manažer se zkušeností z obchodu i marketingu ale plánuje oslovit i vybrané podniky v Praze, Brně a v sousedním Bavorsku. Svou marketingovou historii ostatně nezapře, když vypráví, jak vznikal název piva (a posléze logo). „Před druhým kolem prezidentské volby v lednu 2018 nás napadlo využít roznos volebních lístků a oslovit místní ve Vlachově Březí, jestli nám pomůžou vybrat název pro pivo z obnoveného pivovaru. Nakonec jsme z asi 140 nápadů vybrali Březí kozu. Jednak jsme v Březí, které má v erbu kozla, a pak se nám líbí i ten jazykový dvojsmysl, kdy březí je o živém a plném a právě takové pivo děláme. Pak jsme ještě našli takovou asi 200 let starou rytinu těhotné ženy, ze které se nakonec stala březí koza,“ směje se Radek Arnošt.